Ode mě to asi bude znít zvláštně, zejména když jsem kategoricky proti válce v Afghánistánu. Koneckonců jsem mimo jiné bývalý trestní soudce a dnes advokát-obhájce.

Ty hranice jsou složité. Zcela určitě bych nikdy nebojoval v Afghánistánu proti Tálibánu. Na to jsem příliš racionální a vím, že tam Západ včetně nás nikdy zvítězit nemůže.

Ale v situaci, kdy kolega voják z Afghánistánu, čili spojenec, zastřelí někoho z našich, museli by být ti kluci andělé, aby na to nereagovali.

A v takových mezních situacích platí oko za oko, smrt za smrt.

Neřeším v tomto momentě, zda máme být v Afghánistánu.

Určitě nemáme.

Voják může odmítnout rozkaz, jen je-li  z ř e j m ě  z l o č i n n ý.

To nepochybně nesplňuje účast na bojích v Afghánistánu.

Nevím, zda je moudré, že naše orgány tam naše vojáky ponechaly…

Je to totální blbost.

Američani své boys, u kterých by přicházelo do úvahy podezření z vraždy, už stáhli.

My ne…

Bože můj, proč jsme takoví nekňubové…