Ovšem jen idiot si může myslet, že by se Putin chtěl zaplést do zdlouhavého, krvavého a v konečném efektu i nevýhodného vojenského konfliktu, tak jak to udělaly v posledních dvaceti letech USA v Iráku, Libyi a nejmarkantněji Afghánistánu. Rusko se po „svém Afghanistánu“ poučilo a chyby nedělá. Ač nejsem vojenský odborník, pak konstatuji, že všechny úspěšné vojenské operace Ruska v posledním desetiletí či řešení barevných revolucí, pokud byly Rusku vnuceny konkrétními událostmi nebo strategickými zájmy, se vyznačovaly bleskurychlým nasazením, minimálními ztrátami vlastních vojsk a úspěchem ve výsledku včetně požadovaného uspořádání. Gruzie, Sýrie, Krym, urovnání v náhorním Karabachu, Bělorusko či Kazachstán nesou pečeť této strategie. A k tomu, poctivě vzato, klidně a po pravdě připojme i vyšachování Francie a Evropské unie coby původně rozhodujícího zahraničního činitele v Mali prostřednictvím proruské soukromé Wagnerovy armády…

Samozřejmě, že koncentrace ruských vojsk u hranic s Ukrajinou, nejmohutnější společné rusko-běloruské vojenské na běloruském území za posledních třicet let, jsou jasným prostředkem odstrašení NATO a konkrétně pobaltských zemí i Ukrajiny od neuvážené vojenské akce a posílení již zmíněných vojensko-politických úvah Ruska, ale rozhodně nic víc.

Jestliže u Putina jasně rozumný analytik ví, co chce, pak upřímně, současná cílená snaha USA a jejích spojenců především anglosaského světa vybičovat válečnou paniku tvrzením o údajném zahájení útoku Ruska proti Ukrajině tuto středu, podávaná s takovou kategoričností a přesvědčením se zapojením světových médií budí obrovské otazníky, co tím USA sledují. A spekulace prostě nezbytně musí přijít.

V situaci, kdy ceny ropy a plynu po spuštění této americké akce atakují své vrcholy, takže jen tak mimochodem Putin by si mohl mnout ruce, protože mu USA napomáhají k financování ruských zvýšených vojenských nákladů, a kdy Zielensky, který nedávno spustil celou anabázi o ruském vpádu, nyní zoufale volá, aby USA a její spojenci s tou panikou přestaly, protože „panika je největším nepřítelem Ukrajiny“, se spekulace logicky jen prohlubují.

Vše může nasvědčovat, že Američané i Britové přísně tajně, jako například při založení paktu Aukus mezi USA, Velkou Británií a Austrálií o dodávce ponorek, kdy z dodávek byla vyšachována naprosto bezohledně Francie, jakkoliv má jediná v indopacifistické oblasti reálné zájmy a dodávka pro Austrálii byla po mnoho let sjednávána, takové závěry potvrzují.

I dnes Biden i Johnson opakují tezi, že ne vyhnutelně přijde útok Ruska, a opakovaně telefonují či se osobně stýkají sami či prostřednictvím svých ministrů zahraničních věcí s příslušnými vrcholnými představiteli Ruska Putinem a Lavrocem s jediným cílem, aby mohli sdělit lidstvu, že Rusko v případě útoku, o kterém, jak vidíme, ani na vteřinu nepochybují, bude následovat rychlá a drtivá odveta, nikoliv ovšem v podobě vojenské.

Mimochodem naprosto stejně reaguje další Anglosas, australský premiér Scott Morrison.

To všechno nemůže být náhoda…

Nezbývá než si zaspekulovat o možném vysvětlení.

Rusko ekonomicky nikdy nebude světovou velmocí jako Čína a nebude v tomto smyslu Západ porážet, to ví každý, i Putin sám. Ale v kombinaci diplomacie a efektivního a brilantního využívání vojenské síly nemá mezi světovými velmocemi konkurenci.

A Rusko – a o tom není pochyb – chce zrušit dosavadní geopolitické uspořádání.

Euromajdan měl ruskou sílu v Evropě jednou provždy zlikvidovat. Výsledkem ovšem je, že v Evropě je Rusko ze zmíněného vojenskopolitického hlediska „evropskou supervelmocí“, která úspěšně oslabuje „světovou supervelmoc“ a vůdce Západu USA. Vojensky se USA proti Rusku určitě pokoušet nebudou. Konec konců, Biden zřejmě nelhal, pokud opakovaně prohlásil, že americké vojenské síly nebudou pro Ukrajinu nasazeny.

Ovšem ekonomicky? A o tom začínejme přemýšlet. Rusko ruší vojensko-geopolitickou sílu euroatlantického společenství. USA či Británie prakticky nemají žádné výraznější zájmy s Ruskem. Nepotřebují jeho plyn, naftu si opatřují jinde, či ji dokonce úspěšně vyváží. Jen například vyřazení ze systému SWIFT by zřejmě těžko oslabilo Rusko, ale stejně tak i země Evropské unie. Ale to zase USA či Británii tak vadit nemusí.

Pro USA či Británii by to byly v podstatě jen omezené ztráty, vyvážené faktem, že by Rusko bylo podle nich na kolenou.

Nuže pokerová hra se dostala do další dramatické fáze. Třetí světová válka nehrozí, omezená vynucená lokální, což koneckonců byl případ Gruzie, ale i Ukrajiny, možná.

V Gruzii Saakashvilli na radu temných sil kolem senátora McCaina započal útok na Podněstří, opět za olympiády v Pekingu, na Ukrajině započal krvavý a násilný euromajdan, jako přes kopírák v době olympiády v Soči. Jo, připomeňte si to. A vždy za tím byla ruka USA a jejich spojenců.

Pro každého amerického prezidenta je samotné zahájení silné operace vždy obrovským přílivem hlasů. Biden už snad hůř na tom s podporou nemůže být. Mohutný ekonomický útok na Rusko by ho i jeho demokraty opět vrátil do hry. A na podzim jsou volby do Kongresu.

Úspěšný ekonomicko-hackerský útok proti Rusku je v podstatě pro USA, Velkou Británii, ale i Austrálii minimálně psychologicky velmi progresivní variantou a realisticky jedině možný bez větších rizik. Jestli to trochu odnese Evropa? Když se kácí světový les, létají evropské třísky.

Takže uvidíme, přátelé, po středě.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele