Přiznávám, že jsem málokdy čekal s takovou netrpělivostí na projev kohokoliv. Objevily se totiž v minulých dnech informace, se kterými přišel jinak nepochybně velmi kompetentní  premiér spřáteleného Slovenska Robert Fico, že z německých kruhů má zaručenou informaci, že se připravuje válka většího rozsahu, tj. v kontextu USA – Rusko.

I já cosi takového pociťoval : tomu by nasvědčovala náhle – téměř ze dne na den vydramatizovaná argumentace všech možných západních činitelů : NATO, všech unijních ministrů zahraničních věcí, kancléřky Merkelové, Tuska atd. Výroky všech, které budily dojem, že Rusko snad už zítra bude bombardovat  Berlín a připomínaly rétoriku USA těsně před tím než nastalo nestoudné humanitární bombardování Srbska či vylhaná válka v Iráku, která dnes přivodila ke světu „Islámský stát“.

V tomto smyslu asi nepotřebovali odpověď jenom Rusové, ale i lidé na celém světě. Každý normální člověk totiž chápe, že Západ a jmenovitě Obama, Merkelová chtějí vyprovokovat Rusko  k vojenské akci, která by přerostla minimálně v regionální konflikt.

Vím, že stále ještě nemluvím k věci, ale je naprosto obvyklé, že když se nějaký americký prezident ocitne v úzkých, tak zahájí válku, pokud možno daleko od hranic své země. A tak Clinton potřeboval zakrýt svou aféru se stážistkou Levinskou, která směřovala hrozivě  k jeho odvolání a tak zahájil  humanitární bombardování v bývalé Jugoslávii a zničil část Srbska. Bush mladší měl zase zájem o ropu a také na tom nebyl s preferencemi nejlíp a tak si vymyslel zbraně hromadného ničení v Iráku.

Díky němu dnes máme z bývalých poražených vojáků Sadama Husajna Islámský stát. A to může být případ Obamy : je na tom tragicky, je doslova ochromen, v tom co činit: podpora obyvatelstva je mizivá, v obou komorách Kongresu  čelí silnému a nesmiřitelnému odporu republikánů, má před sebou dva roky do konce mandátu a může si dát nohy na stůl.

Jediné, co může začít  a získat opět podporu veřejnosti, je válka. A válka pro Američany je hřejivý balzám, ve které v prvé fázi roste mohutně podpora prezdentovi...

Nuže projev Vladimíra Putina se opěl ukázal silným, sebevědomým, ale zároveň  moudrým. Nenechal se zatáhnout do smyčky dramatické reakce na verbální útoky Západu. V podstatě  klidně a nevzrušeně v několika minutách zkonstatoval, že  vojenské podmanění Ruska není reálné a všichni by si měli uvědomit, jak takové pokusy v minulosti dopadly.. "Prošli jsme zkouškami, které zvládá jen silný stát a národ. Rusko dokázalo, že je schopno ubránit své krajany, pravdu a spravedlnost," "Naše armáda je bojeschopná, připravena chránit naši svobodu. Máme k tomu dostatek odvahy,"  A tečka...

Plně chápu, že znovu opakoval pozici Ruska k Ukrajině a dávám mu za pravdu...K vůli nevýznamnému nepodpisu asociační smlouvy, kdy mělo jít jen o odklad, nastal státní převrat.  Jeho otázky byly legitimní :  A vzniká tedy otázka: Kvůli čemu to všechno bylo na Ukrajině uděláno? Proč se odehrál převrat? Proč se střílelo do lidí a dosud se do nich střílí? Proč byla zničena ekonomika?"

Přesto je dobré, že přistupuje k problémům s nadhledem, vidí mimo jiné i v Západu  parnera  a nenechává si vnutit protizápadní rétoriku. Jakoby ani neslyšel ty momentální útoky Merkelové, Tuska,Mc Caina,  Bidena či Obamy. Rusko zůstane otevřené, ale rozvoj závisí na něm. Sankce jsou stimulem pro efektivnější dosažení našich cílů v oblasti finančního systému, ekonomiky, sociální a občanské spolupráce a bezpečnosti země. 

Co možná mohlo být nudné pro zahraničního posluchače, ale nepochybně má silnou logiku dovnitř země , že 90 % svého projevu věnoval detailním problémům společnosti od daňových prázdnin živnostníků přes amnestii pro ruský kapitál možná ne vždy legálně  umístěný v offshorových rájích, přes vzdělávací systém, a potřeby jednotlivých odvětví národního hospodářství.

Nezaznamenal jsem jediné zívání, jediné přivření očí, což je, zejména u nás, kdy Karel Schwarzenberg spí i ve stoje, zcela obvyklé. Z toho pro mne jednoznačně vyplývalo, že hlava státu určuje, kde jsou problémy a naznačuje, jak je v  pohodě řešit.

Co samozřejmě zaznívalo a co je nepochybně osou Putinova poselství je připomínání tradic např. pokud se týče Krymu, coby posvátného místa pro Rusy, stejně jako odkazy na rodinu a konzervativní hodnoty, svobodu podnikání i odpovědnost.

Zkrátka a dobře: Silný, pragmatický, vyvážený a pro Rusy nepochybně posilující a i pro lidi dobré vůle ve větě povzbuzující a uklidňující.

A já jsem si řekl, že se možná  té válce, po které Obama, Merkelová, Biden, Mc Cain a Tusk tak volají, přece jenom podaří zabránit.