Takže:

Jimmy Carter, americký prezident a mimochodem nositel Nobelovy ceny míru byl v čilém kontaktu s prezidentem Putinem. Americký prezident mu mimochodem přeposlal mapu bojových pozic Islámského státu v Sýrii, kterou vytvořila jeho organizace Carter Centrum. Mimo jiné s Putinem debatovali o mezinárodní situaci a mimo jiné podporoval jeho kroky na Ukrajině, a nazval „anexi“ Krymu nevyhnutelnou.

Helmut Schmidt, nejoblíbenější kancléř v poválečném Německu pravil na adresu Evropské komise ve vztahu k Ukrajině: Eurokomisaři se prý do politiky vměšují navzdory tomu, že téměř ničemu nerozumějí. „Nejčerstvější příklad je pokus komise o přidružení Ukrajiny," řekl novinám bývalý politik, podle nějž takový postup Kyjev nutí vybrat si mezi Západem a Východem Schmidt rovněž vyjádřil plné pochopení pro postup Vladimíra Putina ohledně jeho chování ke Krymu a uložení sankcí Rusku pokládal za hloupý nástroj.

Rovněž Heinz Dietrich Genscher, zřejmě nejvýznamnější ministr zahraničních věcí Německa, nám všem dobře známý ostře kritizoval zavedení sankcí proti Rusku ve vztahu ke Krymu.

Francouzský prezident Valéry Giscard d’Estaing. dnes člen Francouzské akademie věd řekl slova, které pro výstižnost nemohu neocitovat: „Četl jsem knihy o ruské historii XVIII. století. Krym byl podmaněn Kateřinou II., zejména úsilím knížete Potěmkina, kdy se Rusko rozšířilo na jih do Turecka s úmyslem podmanit si Konstantinopol,“ řekl. „Vzhledem k uvedené historii na Krymu žili jen Rusové. Když Nikita Chruščov chtěl dát větší váhu Sovětskému svazu na půdě OSN, ohlásil, že ‚objevil‘ Ukrajinu a Bělorusko a tím přidal další dva hlasy pro SSSR. Ukrajině daroval Krym, což bylo bezprecedentní. Už tehdy jsem si myslel, že to bylo umělé a křehké. A návrat Krymu do Ruska byl široce podporovaný veřejností. Pouze tehdy, když se problém rozšířil na východ Ukrajiny, začal jsem se o to zajímat,“ řekl d’Estaing. Poznamenal také, že je nemožné popřít, že ukrajinská vláda byla zkorumpovaná. „Předání moci na Ukrajině lze ale jen stěží nazvat demokratickým procesem, je to hra oligarchů,“ řekl Giscard.

Silvio Berlusconni, dodnes nejúspěšnější a nejznámější italský premiér dokonce na pozvání Putina společně s ním Krym navštívil, aby tak vyjádřil svou jednoznačnou podporu.

O velmi úspěšném německém kancléři Gerhardu Schröderovi se snad ani nemá smysl zmiňovat.

Předpokládejme, že britská premiérka Mayová prostě nevydrží. Šlape v Brexitu jako slonice v porcelánu.

No pokud ji vystřídá v Británii stále silněji populární Jeremy Corbyn. Ten byl stručný: “NATO je třeba zlikvidovat a Krym ponechat Rusku.“ Hned bych ho volil.

A uzavřeme výčet těchto skvělých osobností předchůdcem Angely Merkelové na postu kancléře Helmutem Kohlem, který v roce 2014 vydal knihu Aus Sorge um Europa (Z obavy o Evropu), v níž mimo jiné kritizuje západní politiky za to, že kvůli ukrajinské krizi uvrhli Rusko do izolace.

A tak bych mohl pokračovat. Prostě skuteční státníci západního světa, kteří věcem rozuměli a měli geopolitické myšlení věci s Krymem viděli jednoznačně.

Takže Zeman jen jinými slovy říká to, co významní světoví státníci před ním.

A aby nezůstalo jen při výčtu osob, dovolím si alespoň stručně zacitovat ze svého článku Stíny minulosti se vrací, kde jsem ke krymským událostem uvedl:

„Dne 16. března se na Krymu uskutečnilo referendum, zúčastnilo se jej 82 procent voličů. Více než 96 procent se vyjádřili ve prospěch sjednocení s Ruskem. Nelze nepřipomenout části projevu Vladimíra Putina, který v této souvislosti na téma práva na sebeurčení pronesl. Ač Rusko bylo kategorickým odpůrcem oddělení Kosova od Srbska, patří k těm, kdo je snad jediný mezi světovými politiky, který mezinárodní právo respektuje, i když se mu to líbit nemusí. Takže začal respektovat i jinak velmi diskutabilní výklad Mezinárodního soudního dvoru v Haagu.

Pronesl „… krymské orgány měly oporu ve známém kosovském precedentu, v precedentu, který naši západní partneři vytvořili sami, jak se říká, vlastníma rukama, kdy v situaci, absolutně analogické situaci na Krymu, uznali odtržení Kosova od Srbska za legitimní a všem při tom dokazovali, že žádné povolení od ústředních státních orgánů k jednostrannému vyhlášení nezávislosti není potřeba. Mezinárodní soud OSN na základě bodu 2 článku 1 Charty Organizace spojených národů s tím souhlasil a ve svém rozsudku z 22. července 2010 zmiňuje následující. Cituji doslova: „Žádný obecný zákaz jednostranného vyhlášení nezávislosti z praxe OSN nevyplývá“ – a dále: „Obecné mezinárodní právo neobsahuje žádný použitelný nástroj k zákazu vyhlášení nezávislosti“. Všechno je, jak se říká, naprosto jasné. Nerad si vypomáhám citáty, přece jen si však nemohu pomoci, musím citovat ještě jeden oficiální dokument, tentokrát to je Písemné memorandum USA ze 17. dubna 2009, předložené témuž Mezinárodnímu soudu v souvislosti se slyšením ohledně Kosova. Opět budu citovat: „Deklarace nezávislosti mohou, a často se to stává, porušovat vnitřní legislativu. To však neznamená, že dochází k porušování mezinárodního práva“. Konec citátu. Sami to napsali, sami to vytroubili do celého světa, všechny to přinutili přijmout a teď se rozčilují.“

Takže s posvěcením Mezinárodního soudního dvora v Haagu doplněného o brilantní stanovisko amerických právníků konstatuji, že Krym je řádně ruský.

Zeman ani neměl říkat, že jde o anexi, protože o tu skutečně nejde, tím méně, že by se tento akt v souladu s mezinárodním právem měl kompenzovat nějakými obchody. Ale to už je sice nešikovný, ale přece jenom detail.