Vážení čtenáři,

kniha, kterou máte před sebou, není běžným souborem odborných textů různých autorů svázaných společným tématem či problémem. Společným jmenovatelem, který spojil zahraniční i domácí osobnosti a zaměření jejich textů není téma, ale osoba - je to prezident České republiky Václav Klaus. Tato kniha je dárkem k jeho životnímu jubileu - 70. narozeninám, které oslaví 19. června 2011.

V zahraničí se pro tento žánr literární pocty zavedl německý termín „Festschrift", do češtiny přeložitelný asi jako slavnostní či pamětní spis. Označení Festschrift však proniklo i do dalších západních jazyků, včetně angličtiny, a proto si dovolím je používat i v českém kontextu.

Obsahem tohoto „Festschriftu" nejsou pouhá narozeninová blahopřání politických, akademických a mediálních celebrit, jak bývá v podobných případech obvyklé.

Václav Klaus je v našem veřejném životě zvláštní případ. Není pouze nejvýraznější osobností české politiky od roku 1989 do současnosti, autorem a realizátorem úspěšné ekonomické transformace, dlouholetým předsedou vlády, předsedou Poslanecké sněmovny a posléze hlavou státu, s jehož jménem jsou spojeny všechny zásadní historické události v naší zemi v posledním dvacetiletí. Václav Klaus vždy byl a je současně zastáncem, nositelem a hlasatelem silných a konzistentních idejí a názorů na problémy dneška, intelektuálem a akademikem, který významně zasahuje do veřejné debaty o klíčových otázkách současnosti u nás i ve světě. Je osobností pevně a zřetelně názorově zakotvenou, která své praktické kroky a veřejně zastávané názory opírá o pevný ideový fundament. Je člověkem, který praktickou politiku chápe jako permanentní obhajobu tohoto ideového fundamentu a jako legitimní otevřenou a demokratickou polemiku s názory opačnými.

Tento „Festschrift" je knihou o Václavu Klausovi, přestože je souborem textů na různá témata od několika desítek zahraničních a domácích osobností. Jde osobnosti, se kterými se v průběhu své veřejné dráhy setkal a jichž si váží. Jejich texty nejsou primárně o oslavenci, ale především o myšlenkách a tématech, které s ním autoři sdílejí. Je přehledem „životních" témat Václava Klause z pera osobností z oblasti vědy, politiky a veřejného života, které jej inspirovaly, nebo osobností, které se cítí osloveny nebo inspirovány jeho postoji, názory a veřejnou aktivitou.

Ve středu myšlenkového světa Václava Klause stojí svobodný občan jako základní subjekt společenských i ekonomických vztahů. Obhajoba, obrana a zajištění jeho svobody v nejrůznějším kontextu dnešní doby je hlavním motivem uvažování aktivity Václava Klause jako politika, ekonoma a jako osoby veřejně činné na domácí i zahraniční scéně. Ostré vidění těchto problémů má u Václava Klause kořeny v době komunismu, v době vynuceného monopolu utopické kolektivistické ideologie, které byl již od 60. let rozhodným kritikem a jež byla založena na potlačení svobody člověka ve jménu zdánlivě „vědecky" zdůvodněných vyšších společenských cílů. Ve své kritice tehdejšího kolektivismu i jeho modernějších variant vychází z hayekovských a schumpeterovských ideových východisek. Jako teoretický ekonom je zakotven především v rakouské a chicagské škole ekonomického myšlení. To mu však nikdy nebránilo pozorně studovat teoretickou produkci z opačného pólu ideového spektra, ať byla publikována kdekoli, a kriticky se k ní vyjadřovat.

Václav Klaus je liberálním ekonomem, který za základní podmínku hospodářské prosperity v národním i mezinárodním rámci považuje svobodný trh. Nevěří v teorie, které ať již v marxistickém, keynesiánském či módním environmentalistickém či evropeistickém duchu prosazují omezení či podřízení trhu a občanů všudypřítomným státním regulacím. Je zastáncem svobodné tržní ekonomiky bez módních umělých přívlastků sociální, sociálně-tržní, znalostní atd., které maskují pouze omezování občanské a ekonomické svobody.

Z tohoto ideového ukotvení vycházela jeho koncepce české ekonomické transfor mace první poloviny 90. let, kterou dokázal politicky prosadit, získat pro ni veřejnost a realizovat. Stejná logika uvažování mu umožnila od počátku rozpoznat zásadní proměnu pomaastrichtské evropské integrace od původně liberálního konceptu mezistátní spolupráce členských zemí směrem k byrokratickému, občanům a demokracii odcizenému superstátu, snažícímu se regulovat všechny oblasti života společnosti a uměle kontinent centralizovat.

Zásadní ohrožení lidské svobody vidí Václav Klaus i v módních a zdánlivě apolitických environmentalistických teoriích, které se pod záminkou ochrany přírody, planety a klimatu snaží agresivně prosadit velmi neliberální světový řád a diktovat státům i jednotlivcům v zájmu údajných vyšších cílů, jak mají či smějí žít.

Ekonomická reforma a transformace, směřování evropské integrace a boj s environmentalismem a klimatickým alarmismem jsou hlavní témata, v nichž se Václav Klaus profiloval u nás i na mezinárodní scéně jako uznávaná osobnost veřejné diskuse. Jeho názory nepodléhají konjunkturní líbivosti či politickému kalkulu. Jsou ostré a pevné, jdou po podstatě problému a neunikají do pohodlných sfér bezkonfliktnosti či pokrytectví politické korektnosti. Nikdy se nebál zastávat menšinový názor, jde mu o věc, nikoli o popularitu. S postupem let mu historie často dopřává satisfakci, ať již jde o reálné výsledky transformace, současnou krizi EU, či počínající deziluzi z klimatické utopie.

V pohledu na společnost je Václav Klaus zastáncem konzervativních hodnot. Věří v přirozený řád věcí a v racionalitu jednání svobodných jednotlivců. Odmítá pyšné ambice levicových intelektuálů měnit svět podle svých představ a vnucovat je ostatním. Standardní rodina a národ jsou pro něj přirozeným prostředím, v němž se lidský i společenský život odehrává. Rozpad rodiny a vše, co k němu vybízí, umělý internacionalismus či evropanství a multikulturalismus odmítá.

Přirozenou součástí ideového světa Václava Klause je vlastenectví, postoj dnes mnohdy vysmívaný či odmítaný a falešně ztotožňovaný s nacionalismem. Nesdílí komplex příslušníka malého národa, jemuž je souzeno hrbit se před mocnými tohoto světa a který se jim snaží pouze vlichotit a zalíbit - u některých českých politiků minulosti i současnosti jev bohužel velmi častý. Hrdost na svůj národ, obrana jeho zájmů ve světě a odhodlání předat náš stát, jehož nezávislost naši předkové vybojovali, dalším generacím - to jsou významné motivy politické a veřejné aktivity Václava Klause. Jeho mnohokrát neprávem karikovaný výrok „nerozpustit se v Evropě jak kostka cukru v kávě" má hlubší význam a závažnost, než si dnes mnozí odvažují připustit.

V mnohém však jeho myšlení a jednání odporuje zaběhlé české tradici - nic mu není vzdálenějšího než zprofanované švejkovské „to chce klid", hospodská idyla a chalupářský únik od reality. Usilovná a pečlivá každodenní práce, vzdělání a studium, schopnost a snaha produktivně využít každou minutu, to je příklad, který se snaží přenášet na své okolí.

Více než dvacet let je Václav Klaus nejvýraznější osobností české politiky, osobností, která jí umí dát obsah, která nastoluje témata, přesvědčuje, inspiruje a provokuje. Je státníkem, který svým charismatem, politickými schopnostmi i intelektuálním přesahem naplňuje obsah funkce prezidenta s autoritou, jakou občané v souladu s tradicí od hlavy státu očekávají.
Informace o autorech

José María Aznar - předseda španělského think tanku Fundación para el Análisis y los Estudios Sociales (FAES), předseda vlády Španělska v letech 1996-2004.

Gary Becker - profesor ekonomie, University of Chicago, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z r. 1992. Předseda Mont Pelerin Society v letech 1990-92

Jiří Brodský - spolueditor sborníku, zástupce ředitele Zahraničního odboru Kanceláře prezidenta České republiky.

Erhard Busek - rakouský vicekancléř v letech 1991-1995, nyní působí mimo jiné jako předseda Evropského Fóra Alpbach a předseda vídeňského Institutu pro Podunají a střední Evropu (IDM).

Robert Carter - australský klimatolog a geolog, profesor na James Cook University v Townsville, autor knihy „Climate: The Counter Consensus", Stacey International, Londýn, 2010.

Anthony Coughlan - emeritní profesor sociální politiky na Trinity College v Dublinu, ředitel National Platform EU Research and Information Centre v Irsku.

Vladimír Dlouhý - mezinárodní poradce, Goldman Sachs; ministr hospodářství ČSFR v letech 1990-1992, ministr průmyslu a obchodu ČR v letech 1992-1997.

Dominik Duka OP - arcibiskup pražský, metropolita a primas český.

Karel Dyba - velvyslanec a stálý představitel ČR při OECD, ministr hospodářství ČR v letech 1993-1996.

Richard Ebeling - profesor ekonomie, Northwood University, Midland, Michigan, USA.

Martin Feldstein - profesor ekonomie na Harvardské univerzitě, v letech 1977-1982 a v letech 1984-2008 byl prezidentem National Bureau of Economic Research, nezávislé americké výzkumné instituce. V letech 1982-1984 byl předsedou Rady ekonomických poradců a hlavním ekonomickým poradcem prezidenta Ronalda Reagana.

Edwin Feulner - prezident amerického think tanku Heritage Foundation.

Shafik Gabr - předseda a generální ředitel, ARTOC Group for Investment and Development, Egypt.

Peter Gauweiler - poslanec Spolkového sněmu, bývalý ministr bavorské vlády pro regionální rozvoj a životní prostředí.

Luder Gerken - předseda Centra pro evropskou politiku, Freiburg im Breisgau, Německo; předseda Friedrich August von Hayek Stiftung.

Peter Goldscheider - zakladatel a ředitel rakouské investiční společnosti EPIC, která se specializuje na region střední a východní Evropy.

Petr Hájek - spolueditor sborníku, zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta České republiky pro oblast komunikace a kultury.

Roman Herzog - prezident Spolkové republiky Německo v letech 1994-1999.

Robert Holman - profesor na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze, poradce prezidenta republiky, člen Bankovní rady ČNB v období 2005-2011.

Lars Seier Christensen - zakladatel a generální ředitel, Saxo Bank.

Ladislav Jakl - ředitel Politického odboru Kanceláře prezidenta České republiky.

Kamil Janáček - člen bankovní rady České národní banky.

Stanislava Janáčková - ekonomka, poradkyně prezidenta republiky.

Anthony de Jasay - filozof a ekonom žijící ve Francii, působil na Nuffield College Oxfordské univerzity, je jedním z předních liberálních myslitelů.

Milan Knížák - generální ředitel Národní galerie v Praze, v letech 1990-1997 rektor Akademie výtvarných umění v Praze, od roku 1997 profesor Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér intermediální tvorby.

Ivan Kočárník - místopředseda vlády a ministr financí České republiky v letech 1992-1997.

Pavel Kolář - přednosta Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole.

Jan Koukal - velvyslanec České republiky v Rakousku, v letech 1993-1998 primátor hlavního města Prahy.

George Kukla - geolog, Lamont-Doherty Earth Observátory Columbijské University v New Yorku.

John Laughland - ředitel studií, Institute of Democracy and Cooperation, Paříž, jeho poslední knihou je „A History of Political Trials from Charles I. to Saddam Hussein", Peter Lang: Oxford, 2008.

Nigel Lawson - předseda britského think tanku The Global Warming Policy Foundation (www.thegwpf.org), autor knihy Vraťme se k rozumu: O globálním oteplování střízlivě a bez emocí, Dokořán 2009, v letech 1983-1989 byl ministrem financí ve vládě Margaret Thatcherové.

Kurt Leube - emeritní profesor ekonomie a vědecký pracovník na Hoover Institution, Stanford University (USA), ředitel European Center of Austrian Economics ve Vadúzu.

Greg Lindsay - výkonný ředitel australského think tanku Centre for Independent Studies, předseda Mont Pelerin Society v letech 2006-2008.

Marek Loužek - ředitel pro publikační činnost, Centrum pro Ekonomiku a Politiku (CEP), přednáší na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Miroslav Macek - publicista, byl místopředsedou vlády ČSFR a ministrem práce a sociálních věcí.

Alberto Mingardi - generální ředitel Instituto Bruno Leoni, Turín.

Luboš Motl - teoretický fyzik, přednášel na Harvardově univerzitě, publicista, autor „!.'equation Bogdanov", Presses de la Renaissance, Paříž, 2009.

Petr Nečas - předseda vlády České republiky.

William Niskanen - americký ekonom, předseda CATO Institute v letech 1985-2008, bývalý předseda Rady ekonomických poradců prezidenta Ronalda Reagana, pracoval v administrativách několika amerických prezidentů.

John O'Sullivan - šéfredaktor Radio Free Europe / Radio Liberty, bývalý poradce britské premiérky Margaret Thatcherové.

Petr Piťha - profesor filozofie, lingvista, ministr školství v letech 1992-1994. Emeritní profesor Univerzity Karlovy.

lan Plimer - profesor geologie, University of Adelaide a emeritní profesor geologie, University of Melbourne, Austrálie, autor knihy „Heaven and Earth: Global Warming - The Missing Science", Connor Court Publishing Pty Ltd., Ballan, Austrálie, 2009.

Pascal Salin - emeritní profesor ekonomie, Université Paris-Dauphine, předseda Mont Pelerin Society v letech 1994-1996.

Gerhard Schwarz - ředitel švýcarského think tanku Avenir Suisse, pracoval jako zástupce šéfredaktora deníku Neue Zürcher Zeitung, dnes působí také jako člen řídícího výboru Mont Pelerin Society.

Fred Singer - emeritní profesor environmentálních věd na University of Virginia, byl ředitelem americké agentury pro meteorologické satelity Weather Satellite Service a místopředsedou amerického Národního poradního výboru pro oceány a atmosféru. Autor knihy „Unstoppable Global Warming - Every 1500 Years", Rowman & Littlefield, 2007.

Miroslav Singer - guvernér České národní banky.

Fred Smith - prezident a zakladatel Competitive Enterprise Institute, americké neziskové organizace.

Dušan Tříska - vyučuje na Národohospodářské fakultě VŠE, člen Vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE, předseda dozorčí rady firmy FSP/CD-F, která vyvíjí a provozně zajišťuje informačně technologické systémy.

Roland Vaubel - profesor ekonomie na Univerzitě v Mannheimu.

Michael Walker - Senior Fellow, The Fraser Institute, Vancouver, Kanada.

Jiří Weigl - spolueditor sborníku, vedoucí Kanceláře prezidenta České republiky.

Miloš Zeman - předseda vlády České republiky v letech 1998-2002.

Minos Zombanakis - člen poradního sboru Harvardské univerzity, v letech 1998-2003 působil jako předseda mezinárodního poradního sboru banky Chase Manhattan pro Evropu, Afriku a Blízký východ. V sedmdesátých letech byl členem vedení americké investiční banky First Boston Corporation.

Vladimír Železný - novinář, manažer, podnikatel, bývalý senátor a poslanec Evropského parlamentu.

Informace o publikaci

Název knihy: Václavu Klausovi
Vydavatel: Nakladatelství Fragment
Rok vydání: 2011
Počet stran: 336
ISBN: 978-80-253-1254-4