Je tomu tak proto, že současným vítězstvím není objasněno vše. Zatímco konzervativci zvítězili právě v roce 2014, prohráli v letech 2012 a 2008. Národ je rozdělen a my prožíváme, jako na houpačce, volební cyklus, který násilně osciluje mezi dvěmi hlavními stranami.

Problém je, že my Američané jsme národem konzervativním, ne však nezbytně tradičním. Rádi „konzervujeme“ a náležitě si užíváme svého pohodlného a prosperujícího způsobu žití. Toužíme „konzervovat“ ztuhlou a nehybnou vizi takové Ameriky, kde všichni vycházejí se všemi a zároveň každý si hledí svého štěstí. Levice i pravice prezentují své vlastní verze této Ameriky. A tak tahanice posledních desetiletí představují „konzervativní“ fenomén, ať už je u vesla ten či onen.

Tato země by se dala přirovnat ke člunu: jakmile ve volbách liberálové přetáhnou všechny na svou stranu plavidla, to se začne nebezpečně naklánět doleva. To v následujících volbách přiměje pasažéry zatáhnout doprava, ve snaze stabilizovat plavidlo ve vyvážené a poklidné poloze.

Dokud se loď plavila po klidném moři a změny směru byly nevelké, dotud to vypadalo, že takové uspořádání je docela funkční. Do sedmdesátých let obě politická uskupení, jakkoli rozdílná, hrála podle pravidel a plavidlem příliš necloumala. Dařilo se držet rovnováhu umožňující klidnou plavbu a pohodu na palubě.

Ale už v šedesátých letech Amerika začala vplouvat do neklidných vod. Shoda na hře podle pravidel byla narušena. Přišli jsme o náš morální kompas a to začalo loď nebezpečně unášet směrem do chaosu. Prudké změny směru na levici destabilizovaly náš americký řád, což vedlo k výrazným a zásadním reakcím na pravici. S tím, jak na sebe obě strany reagovaly se sílící intenzitou, docházelo k polarizaci. Každé další volby se stávaly bojem o vítězství stůj co stůj, každé volby důležitějšími než ty minulé.

A tak tu máme přetahovanou; zatímco konzervativci vyzývají k obětem, nižšímu deficitu a morální zdrženlivosti v zájmu léčení excesů a libovůle liberálů, voličstvo často zařadí zpátečku a věc liberálů znovu přijme za svou.

Při povrchním pohledu se zdá, že ve volbách roku 2014, když Obamacare a jiné záležitosti představovaly prudký náklon doleva, došlo k tomu, že veřejnost pak reagovala přesunem doprava, aby tato země znovu získala stabilitu a vrátila se k normálu.

Zmíněné volby ovšem nebyly normálními volbami; v představách voličstva se neobjevil žádný přístav ani žádný pravobok. Voličstvo bylo rozmrzelé, otupělé a duchem nepřítomné. Ve všech oblastech panovala vůči všem stranám zásadní nespokojenost. Voliči brali v potaz nikoli pouze náklon paluby, ale také neřízený kurs, jímž se národ řítí rovnou do bouře.

Bylo možné vnímat obavy voličstva přesahující politiku na palubě: na obzoru je vidět bouře ISIS, virus ebola a kolaps ekonomiky; dochází k morálnímu úpadku rodinného života, společnosti i církve, což jsou příčiny mnohého soužení. K dovršení všeho je tu ten rušivý pocit, že ona konejšivá normálnost, kterou jsme se po celá desetiletí snažili tak úporně „zakonzervovat“, se kamsi propadla – a není tu nic, co by ji nahradilo.

A to je ten důvod, proč konzervativní vítězství nyní nedostačuje. Konzervativci se musejí vyslovit v důležité věci, totiž kam máme směřovat – jaký má být kurs lodi. Nepotřebujeme bezpečí hodnotově neutrálních schémat zaměstnanosti ani finančních stimulů už slibovaných oportunisty vydělávajícími na volbách. Nemůžeme uhýbat před důležitými morálními záležitostmi, podstatnými pro přežití národa. Musíme se oprostit od iluze, že vítězství spočívá ve vyhýbání se všemu, co je kontroverzní.

Nastal čas zvážit a prodebatovat představy ohledně kursu, který musíme zvolit. Pokud v tomto čase zformulujeme ty principy, ideje a morální hodnoty, kolem kterých bychom se mohli sešikovat, budeme moci v takovém postavení přečkat bouře a obnovit řád.

Pokud ovšem konzervativci neuspějí ve stanovení kursu, sami se odsoudí k dalším tahanicím, kdy voličstvo bude udělovat medaile těm stranám, které nabídnou nejvíce výhod, ať už slevy na daních, nárok na benefity či jiné moderní programy na způsob „chléb a hry“.

Potřebujeme odvahu k překonání „nehrdinských“ standardů našeho příjemného materialismu. Američané potřebují směřování, ne dvojznačnost. Budoucnost patří těm, kteří se odvážně vystaví nepopulárnosti, přijmou předem daná rizika a nepřistoupí na politickou korektnost. Budou muset připustit, že existuje morální dobro a morální zlo. A především se nesmějí bát pokleknout a prosit Boha o pomoc a požehnání pro Ameriku.

Autor je vicepresidentem American Society for the Defense of Tradition, Family and Property. Se souhlasem převzato ze Speroforum.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.