Smlouvu uzavřela Francie s Ruskem ještě za prezidenta Nicolase Sarkozyho v roce 2011, dávno před obsazením Krymu Ruskem, předjednávána byla ještě několik let předtím.

Možná, kdyby se druhá loď nejmenovala právě Sevastopol... Měl by prezident François Hollande snadnější rozhodování. Toto úterý ale ťal do živého, když Vladivostok nechal ve francouzském přístavu, odkud měl odplout do Ruska již v polovině listopadu.

Ačkoliv v přístavu Saint-Nazaire se pokračuje v práci na Sevastopolu jakoby nic, jak referuje deník Le Figaro, mezi pracujícími vládnou obavy z dalšího vývoje. Bojí se ztráty práce, a není jich málo. Nějaká tisícovka vysoce kvalifikovaných dělníků DCNS a STX France, co na zakázce čtyři roky pracovala, strategickým důvodům moc nerozumí. Co bude dál?

Bojové lodě kategorie Mistral, adaptované na ruské normy a podmínky, tedy zatím stojí v přístavu. Na lodi první, Vladivostoku, dokončeném na počátku léta, už dokonce trénovaly stovky ruských námořníků.

Sevastopol měl být hotov a dodán koncem příštího roku. Není tedy ještě všechno ztraceno. Dělníci zatím pracují dál. Je možné jednoho dne celé rozhodnutí ještě revokovat?

Prezident François Hollande, podle podpůrného tábora socialistů, přijal nejodvážnější rozhodnutí svého mandátu. Působí to ale trochu jako nemastné-neslané alibi, protože v prohlášení Elysejského paláce se nemluví o „zastavení“, ale o „pozastavení“ a to „sine die“, tedy „na neurčito“. Kdy se ale z „neurčita“ stane nové „určito“? Ruské ministerstvo obrany vyčkává.

Smlouva na nákup válečných lodí s vysoce sofistikovanými systémy komunikace, radary, mobilní nemocnicí, přistávacími plochami až pro šestnáct vrtulníků, parkingem pro obrněná vozidla... je vyčíslena na 1, 2 miliardy euro.

Pokud tedy Francie pod tlakem spojenců „nedodrží slovo“, jak varovně opakuje bývalý prezident Nicolas Sarkozy, stane se pro své příští obchodní partnery nedůvěryhodná. Vystavuje se navíc sankcím, jež jsou odhadovány až na tři miliardy euro. Rusové už totiž část obchodu zaplatili, a sankce za nedodání podle smluvních pravidel, může být vysoká.

Tolik tedy stojí Hollandova loajalita spojencům – zejména Velké Británii a Spojeným státům americkým – co tento „deal“ ostře kritizovaly na společných summitech. V táboře francouzské pravice, a nejen té populistické, se ozývají ostré výroky.

Působí to podle nich především jako „veletrh pokrytectví“, jemuž prezident podlehl. Co by asi na jeho místě dělal generál Charles de Gaulle, jenž blahé paměti přivedl Francii nejen mezi atomové mocnosti, ale dokázal vystoupit v roce 1966 i z vojenských složek NATO – ve jménu státní suverenity?

Sarkozy i Národní fronta mluví jedním hlasem. „Měly bychom dodržet naše závazky,“ říká Sarkozy, stejně jako frontistická dvojka Florian Philippot. Morálka v politice?

„Pokud budeme důsledně aplikovat morálku, měly bychom přestat diskutovat se Saúdskou Arábií, Katarem a Čínou,“ ironizuje Philippot. „Rusko je náš přirozený partner,“ tvrdí Sarkozy, jenž věří, že se tento víkend stane opět předsedou nevlivnějšího konzervativního Svazu pro lidové hnutí (UMP).

A možná, že i za tři roky opět příštím prezidentem Francie v očekávaném duelu s předsedkyní Národní fronty Marine Le Penovou.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.