Zatímco se evropské struktury uprostřed léta zabývaly tím, jak dosáhnout bezbolestného přechodu od Barrosa k Junckerovi, od jednoho předsedy Evropské komise k druhému, ministr Sapin čaroval s čísly.

Deficit, jenž má podle maastrichtských kritérií u všech zemí eurozóny dosahovat 3% hrubého národního produktu, Francie opět nedosáhne. Molièrův Scapin chtěl svým šibalstvím změnit „běh světa“, ministr Sapin se snažil udělat především dojem (v zákulisí i na veřejnosti).

Zdá se, že se mu to zatím daří. Koncem října totiž evropský komisař pro ekonomiku Jyrki Katainen, jenž zůstává i v té nové komisi jako jeden z místopředsedů, oznámil, že neshledal v návrhu Sapinova rozpočtu v zásadě žádný „závažný případ nekonformity“. Toho 29. října měl šibal Sapin důvod úsměvu. „Komise potřebuje mizanscénu, my potřebujeme mizanscénu. Všichni v zásadě vědí, o co se tu hraje v konečném aktu,“ vysvětlil večerníku Le Monde.

Ačkoliv Francie nemá rozpočet pod oněmi 3%, Sapin po prvním dopisu komisaře Katainena oznámil, že našel dodatečných 3, 6 miliard euro, jimiž sníží výši strukturálního deficitu o celých 0,5 bodu z původního návrhu 0,2%. Deficit srazí na 4,1% oproti v létě oznámeným 4, 4%.

Vypadá to jako zázrak. Jak se to najednou stalo? Rozhodly nakonec kuloáry. První vstřícný krok učinil Brusel již v polovině měsíce října, když ještě Barrosova komise lehce změnila počty a započítala do celkového výpočtu hrubého produktu zisky, které dosud nepočítala. Francii tím významně zvedla skóre – o 0,11%.

Odcházející předseda Evropské komise José Manuel Barrosso si byl jistě vědom, že při stávající ekonomické krizi, kdy růst ve Francii visí na 0,5%, by sankce pro zemi galského kohouta, druhé nejsilnější ekonomiky v Evropě a zakladatelské země Evropského společenství, byla špatná zpráva pro celou Evropu.

Slabý růst a nízká inflace postihuje nakonec všechny země eurozóny. Ministr Sapin ale věděl, že jeho hra není jen bruselská, ale že musí dokázat přesvědčit i v Paříži část rozklížené socialistické vlády, z nichž ta levá frakce požadovala v rozpočtu větší výdaje.

Nahlášená redukce 21 miliard euro v rozpočtu na příští rok není po chuti všem. Proto v původním návrhu ministr operoval s redukcí deficitu o 0,2%. Kde ale šibal Sapin našel dodatečných 3,6 miliard euro, aby z nich udělal 0,5%?

Ministerstvo v Bercy tvrdí, že část je ve snížených úrokových mírách (ze 2,2% na 1,8%), v posílení boje proti daňovým únikům, ve snížení odpočítatelnost některých daní z nemovitostí, a v neposlední řadě ve zvýšení lokálních daní. Šibalství Sapinovo spočívá v načasování...

Francie ale nemá zdaleka vyhráno: ne všem se líbí, že oproti baltským zemím, Portugalsku, Řecku či Irsku, které přistoupily k drastickým opatřením, Francie kuloárově vyjednala další výjimku. Brusel již dal najevo, že od Paříže očekává podrobné rozpracování série reforem, jež má na starosti „zázračné dítě“ Vallsovy vlády – ministr ekonomie Emmanuel Macron. A nad rozpočtem, jakkoliv spadá do „národní suverenity“, bude sama dohlížet každý půlrok. 

Zpráva eurokomise koncem měsíce listopadu, mající posuzovat chování každé ze zemí eurozóny, také jistě nebude patřit k těm, jež by si patrně dal ministr Sapin za rámeček.

Paradoxem věci zůstává, že se na té zprávě bude podílet bývalý francouzský ministr financí a čerstvý eurokomisař Pierre Moscovici.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.