My, co si občas přece jenom ještě něco pamatujeme, máme dosud v živé paměti, jak ve své předvolební kampani ostře útočil na muslimské státy, jako podporovatele mezinárodního terorismu a obviňoval svou soupeřku Hillary z financování její volební kampaně arabskými ropnými šejky, konkrétně Saudskou Arábií. (Ne, že by obě tvrzení neměla jistý reálný základ.) Pak, po svém překvapivém vítězství, jako jeden z prvních svých ediktů, vydal omezení vstupu do USA občanům šesti, převážně muslimských zemí.

Kde ty loňské sněhy jsou! Na summitu 55  arabských a muslimských zemí právě v saudskoarabském Rijádu, otočil svou rétoriku o 180 stupňů. Říši mocných Saudů označil za skvělou zemi a zmínil obchodní spolupráci s „úžasnými přáteli a  spojenci“. To prosím, není příznak stařecké demence nebo nějaké choroby napadající šedou kůru mozkovou. To je důsledek stavu, kdy na stole leží k podpisu dohoda o investicích ve výši 400 miliard dolarů, z toho dodávky amerického zbrojního průmyslu ve výši 100 miliard dolarů.

Za tyhle prachy se může stát přítelem už opravdu každý. I takoví Saudové, kteří ve své zemi uplatňují tu nejrigoróznější formu práva šaríja, kteří ve velké míře uplatňují trest smrti, když popravy jsou velkým veřejným divadlem a kteří jsou jedním z největších „vývozců“ muslimské ideologie do světa a do Evropy zvláště. Za jejich peníze rostou stovky mešit po Evropě a skrytě i u nás.

Za viníka všeho zlého na Středním Východě označil Trump šíitský Írán. Ten také podporuje syrského Asáda v jeho zločinech. Že však teroristé typu Islámský stát, Al-Káida a další, operující právě v Íránu a Sýrii, jsou sunnité, podporovaní právě sunnitským režimem v Saudské Arábii, nechal jaksi bez povšimnutí. Samozřejmě, že sunnitským představitelům v Rijádu shromážděným, tahle vyhlášená válka šíitům vyhovuje. Ostatně to předvedli už v Jemenu, který zcela rozvrátili právě v rámci boje proti náboženské konkurenci. Když si vzpomenu, jak krásné město bylo Sanáa, s jeho centrem zapsaným na listinu světového kulturního dědictví a moderní výstavnou částí, je mi hořko!

Že je našemu prezidentovi vyčítáno, jak moc poklonkuje velké kitajské říši, je pravda. Porovnáme-li však náš malý stát v srdci Evropy a Čínu, pak v tom porovnání můžeme najít jistou omluvu jeho postoje. Že však představitel světové velmoci No.1 předvede tváří tvář arabskému světu takovou dávku rektálního alpinismu, to je na pováženou.

Další díl této nekonečné ságy o omylech v politice se možná chystá psát Andrej Babiš. Jeho představa o řízení státu jako firmy poněkud „nabírá vodu“. Ale ještě počkejme. Koblihy v kombinaci s kosteleckými párky mohou ve volební kampani udělat divy.

Pak třeba budou další díl toho politického Harry Pottera psát úplně jiní.

Tak hezké dny konce května.       

Josef Ježek