Obyčejný občan je frustrován nejen rozdílnými stanovisky medií a politiků, ale také provokatérů a v poslední době aktivně se projevujících rezidentů cizích rozvědek a neméně příznivců toho či onoho státního či imperiálního uspořádání světa. Používají se tendenční obrazy imperialistů, interventů, okupantů, ale také Banderovců, fašistů, nacistů a zaprodanců západu či východu. Společnost se polarizuje a tak nelze až na malé výjimky hledat zástupce té či oné filozofie v levém či pravém vidění světa.

Také díky Parlamentním listům se podle zásad demokracie a svobody tisku vyjadřují k jednotlivým článkům občané, ukrývající se za anonymitu ve vyjadřování vlastních názorů. A tady se dostáváme do sféry vyjadřovacích extrémů vedoucích až na malé výjimky k projevům negativních emocí. Šiřitelé těchto většinou arogantních a nenávistných poznámek jsou podporováni také autory článků, kteří uplatňují na stávající dění protichůdné názory. Jejich, často autentičtí autoři jsou nevybíravě uráženi a dehonestováni, zatímco fabulátoři, kteří v tichu pracovny smolí své statistické údaje často neověřitelné, avšak imponující jisté skupině čtenářů, jsou nekriticky chváleni až oslavováni. Urážejí se zde politici, umělci, význačné osobnosti naší inteligence jen pro své názory. Nic na světě není ani bílé, ani černé a tak úzký úhel vidění daný sociální či společenskou příslušostí pisatelů nedává ani tu nejmenší šanci prosté lidské toleranci. Kolik je v těch slovech a větách nenávisti, a předpojatosti a to i v případech verbálních veletočů lidí, kteří dění na Ukrajině znají jen z vyprávění, či z ne zcela objektivních medií.

Všimněme si však jedné skutečnosti. Kdo jsou autoři článků a přispěvatelé, kteří tak silně, až nepochopitelně podléhají propagandě Moskvy  Je skutečně Rusko ten opěvovaný „mírotvorce“. Je tedy v protikladu Evropa sjednocená v Evropské Unii spolu s USA tím světem zla? V každém případě je politika mocností odvozena od světa kapitálu a peněz. Je exprezident  Ukrajiny zločinec, který okradl svou vlast a zradil svůj lid, nebo je obětí převratu provedeného prozápadními pučisty, kteří se snažili ohrozit jeho život, a proto byl donucen uchýlit se pod ochranu Kremlu? Kdo vlastně Ukrajinu vykradl a připravil prostředí pro vzpouru občanů proti autokratickému vládci? Proč je v současné době obviňována dočasná vláda, kteá zatím neměla čas se ani ohřát ve funkcích a je obviňována ze skutků bývalých i současných oligarchů? Byli na Majdanu vražděni aktivisté příslušníky policie a Berkutu, nebo je vraždili pravicoví extrémisté maskovaní za aktivisty. Bez důkazů není pravdy, jen propaganda všeho druhu vyvolává mezi lidmi nejen neklid, ale také nepřátelství. Eskaluje obviňování našich občanů z přízně k té či oné skupině dogmatiků z obou stran politického spektra. Tuším, že to není pro pamětníky tak dávno, kdy se u nás razilo heslo “Kdo není s námi je proti nám“. Nepřipomíná vám to filozofii jisté politické strany minulosti i současnosti ústy jejich latentních příznivců? Korektní lidé se vyjadřují pod svým jménem riskujíc nadávky a výhrůžky, zatímco mlčící většina opět nereaguje,pomalu si nahrabává svoje pomíjející majetky, zatím co ti, kteří nemají co hrabat úzkostlivě sledují ceny potravin a na nějakou Ukrajinu nemají čas ani náladu. Noviny nečtou, elektronická media jsou jejich možnostem a schopnostem na míle vzdálena a tak nejvýše papouškují to co jim nabídne televize a přidají k tomu navíc své antipatie, které díky své situaci ke stávajícímu zřízení cítí.K tomu trochu nadávek, arogance a vzniká pseudokampaň, která nikomu neposlouží a jen společnost dále rozeštvává.  Nádavkem k tomu pár provokatérů, kteří se proderou do televize nebo na shromáždění a rychlé, ale chybné závěry jsou na světě. Myslím, že je třeba zachovat si chladnou hlavu, nenechat se ovlivnit a vytvořit si vlastní názor. Není třeba, abychom se orientovali na velmoci. Chovejme se k nim jako rovný s rovným. Přece nejsme žádní vazalové bez vlastní vůle. Nadávky a pomluvy nechme těm zamindrákovaným, kteří si nevědí rady s vlastním životem. O ty se bude nuset v budoucnosti postarat zřejmě jen psycholog a psychiatr. Nahlížejme do světa, ale starejme se především o naši zem, která je příkladem symptomů korupce, zlodějen a pardonování „důstojných“ lumpů Hledejme spravedlnost nejprve sami u sebe a teprve potom ji vyžadujme od společnosti, prezidentů, senátů, parlamentu i představitelů veřejné správy. Tím můžeme obnovit důvěru v to, že se vláda věcí našich vrátí zpět do českých rukou.

Josef Reiman