Všichni pamatujeme nápisy na vozovkách s textem „propusťte Havla“, později „Havel na hrad“. V mnoha případech jsme jej poznali až na plakátech s plackou OF a rukou vyjadřující prsty V jako symbol vítězství. Potom první setkání na Václavském náměstí v kruhu blízkých, dvakrát na milionové Letné, kde jsme si navzájem slibovali dodržení hesla že“pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Potom volbu prvního prezidenta naší svobodné vlasti s krátkými kalhotami.

Byli jsme plní naděje na lepší, svobodný život a odpouštěli jsme mu i chyby, které udělal ve snaze vrátit nás co nejrychleji do Evropy, do které bezesporu patříme, protože jsme věděli, že chybami se člověk učí. Asi jsme byli trochu naivní, když jsme věřili, že příjde socialismus s lidskou tváří a vrátí nám ideje a touhy roku 1968. Následující roky nám však začaly „vyrážet dech“. Ztráceli jsme pomalu barvu i víru. Doznělo zvonění klíčů, skončily demonstrace, vláda se vrátila z ulic do reprezentačních místností. Ostatně současnost všichni známe a tak není nutné se o ní dále šířit.

Myslím, že je však nutné zamyslet se nad změnou úhlu pohledu na člověka Havla uplatňovaného jeho přáteli i odpůrci. Přišla garnitura těch „chytrých“, kterým bylo jasné co udělal špatně a čím se dostal třeba až na hranu selhání či zrady. Víme dobře, že se lidsky nezměnil, ale politika, především však politici jej donutili k taktizování a změně uplatňování vlivu na rozvíjející se vnitropolitické struktury.

Udivuje mě prohlášení pana Klause při příležitosti úmrtí pana presidenta Havla o tom, jak zakládali spolu Občanské forum. Já si spíše pamatuji na to, jak jej pan Klaus úspěšně demontoval ve prospěch své nově se tvořící a stále ještě vládnoucí ODS. Stejné to bylo s rozdělením naší republiky. Zda bylo správné či ne, o tom bude vypovídat spíše historie, ale je pravda, že zatím co president Havel se snažil stmelit emocí naplněné národy Čechů a Slováků, pánové Klaus a Mečiar se dohodli na rozdělení republiky na dva státy.

A tak je možné ukázat na řadu případů, ve kterých se slova rozcházejí se skutky. Kolik nevole vyvolala opakovaná kampaň iniciovaná panem presidentem Havlem „Forum 2000“ a kolik nadávek levičáků a pravdoláskařů dostali její účastníci. A přece to byla akce, které měla více stmelit svět v úsilí za zlepšení života všech lidí. Je možno říci, že president Havel byl spíše světoobčan se vším, co k tomuto titulu náleží.

Umím si představit kamarilu našich vládců v čele s pány Klausem, Nečasem a dalšími, kteří budou v tichém smutku vyjadřovat svou  úctu k zemřelému státníkovi. Ptám se však kolik bude v těch projevech pravdy a kolik farizejství provázeného latentní myšlenkou, že je vlastně dobře, že už tu ten křehký stařík plný idejí o lásce a pravdě není. Byl to krásný snílek a my na něj nikdy nezapomeneme. Nezemřel, žije v národě.                        

Josef Reiman