V roce 1990 volilo do Federálního shromáždění 96,8 procenta obyvatelstva, v roce 1992 to bylo už jen 85 procent, o 4 roky později do Poslanecké sněmovny počet dále klesl na 76 procent , v roce 1998 na 74 procent, v roce 2002 na 58 procent, což byla vůbec nejnižší volební účast do sněmovny. Loni jsme na tom byli jen o něco málo lépe: Přišlo 59,48 procent voličů.
Ke komunálním volbám přišlo k urnám nejvíce voličů v roce 1994: 60 procent, později se účast pohybovala vždy už jen nad 40 procenty. V roce 2010 to bylo 44 procent a letos 55 procent voličů.
K doplňovacím volbám do Senátu přišlo ale letos jen 38 procent a ve druhém kole dokonce jen 16,7 procenta voličů, což je od roku 1996 ta nejnižší účast. Nejvíc voličů se druhého kola zúčastnilo v roce 2002, 32 procent.
Při takových číslech, viděno matematicky, už nejde o volby, ale o loterii: Rozhoduje skutečně jen náhoda. Vydělávají na tom pouze strany s pevným voličským jádrem, což letos byli lidovci, kteří dostali do Senátu čtyři své nominanty.
A kdyby měli komunisté mezi sebou nějaké obecně respektované osobnosti, mohli by na tom taky vydělat.
Budeme-li spekulovat o důvodech tak nízké účasti, můžeme si snad dovolit říci, že za tento stav nesou plně odpovědnost naše politické strany, které nejprve vůbec Senát odmítaly: Nechtěly, aby nad sněmovnou byla nějaká kontrola.
A posléze politici svým korupčním chováním a neustálými vnitrostranickými boji politiku v očích velké části veřejnosti zcela zdiskreditovali.
Nejprve se Václav Klaus podílel na rozkladu ODS, kterou založil, a později Miloš Zeman rozklížil sociální demokracii, když se postavil proti předsedovi Sobotkovi a podporoval prolhaného pana Haška.
A když se rozhádala i TOP 09, propadla i ona.
Jen tyto boje umožnily snadný start novému hnutí Andreje Babiše či obskurní straně pana Okamury. Klesající účast ve volbách jen kopíruje důvěru v naše politiky.
To je samozřejmě velmi nebezpečný stav, protože nedůvěra v politiku signalizuje nedůvěru ve svobodu, liberální hodnoty a otevírá cestu k autoritářskému vládnutí.
Nápady politiků, jak změnit volby, neřeší příčinu, ale jen následky, a tudíž spíše ukazují na neschopnost skutečné sebereflexe, a to je to největší nebezpečí, které nás ohrožuje.
Pokud si naši politici včetně prezidenta nepřiznají odpovědnost za tento stav a nebudou ochotní se zbavit politických lobbistů, kteří je do korupční pasti nalákali, jejich strany budou dále marginalizovány a lidé k volbám budou chodit ještě méně.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas