Hlavní postava sociálních demokratů Hannelore Kraftová v této zemi dostala o třináct procentních bodů více než má SPD v celoněmeckých průzkumech. A naopak Norbert Röttgen od křesťanských demokratů dostal skoro o deset procent méně procentních bodů než je průměr CDU na spolkové úrovni. Christian Lindner z liberální strany FDP si rovněž polepšil v porovnání s šéfem strany Philippem Röslerem o tři procentní body. Tedy, kdyby už nyní byly celostátní volby, ztratila by koalice CDU a FDP většinu, protože CDU získala jen 26,3 procenta a FDP 7,8 procenta. Ale jisté je, že ani sociální demokraté se zelenými, kteří dostali 39,1 procenta a 11,3 procenta, by nedali dohromady většinu, museli by se leda spojit ještě s piráty, kteří se dostali rovněž do zemského parlamentu, když získali 7,8 procent hlasů. Žádná jiná strana už nepřekročila potřebných pět procent.

Otázka, na kterou se hledá odpověď, tedy zní: Odpovídají výsledky v těchto zemských volbách celkové náladě v Německu? Většina komentátorů se domnívá, že nikoliv. CDU sice zatím prohrála volby ve 22 z 27 zemí, ale přesto osobnost Angely Merkelové je v očích veřejnosti stále víc akceptovatelná něž možní kandidáti sociálních demokratů, tedy pánové Franz Walter Steinmeier a Peer Steinbrück, A na čem se shodují skoro všichni analytice je, že dny šéfa FDP pana Röslera budou asi brzy sečteny. Zdá se, že tato strana do příštích voleb půjde v čele s lidmi jako jsou pánové Reiner Brüderle a Christian Lindner. A tato změna bude znamenat i odklon od kurzu CDU: liberálové se evidentně snaží o novou sociálně-liberální orientaci, která by umožnila po příštích volbách vytvořit spolu s SPD a zelenými tzv. semaforovou koalici červeno-žluto-zelenou.

Výsledek voleb v Severním Porýní Vestfálsku ale ukazuje ještě na jednu zásadní změnu v orientaci voličů: politické strany ztrácejí u občanů na důležitosti, lidé jim přestávají věřit a spíše se orientují na tzv. P-faktor, jak se v Německu říká orientaci na osobnosti. Osobnosti a jejich přesvědčivost, minulost a charakter hrají dnes u voličů zásadnější roli, než jejich příslušnost k libovolné politické straně. Jen tak si je možné vysvětlit vítězství paní Hannelore Kraftové a Christiana Lindnera a naopak propad Norberta Röttgena. Paní Kraftová zvítězila evidentně proto, že neztratila kontakt s občany, vždy se chovala skromně a působila autenticky. Naproti tomu pan Röttgen je chytrý politik, který ale žije daleko od občanů: je to spíše tzv. akademický politik a lidi prý mají dojem, že z nich má strach, napsal komentátor Jörges. Nejvíce se to ukazuje v předvolebních kampaních, které prý evidentně nesnáší. Mluvit s lidmi mu činí potíže. Taky bychom mohli říci, že pan Röttgen byl typický věrný člen strany a k vedení vždy loajální a jen za to vděčí své kariéře, ale i svému konci.

Zajímavý je však na těchto volbách ještě jeden moment, a sice, že dosavadní úspěch pirátů není vázán ani na jednu výraznou figuru. Dvě třetiny jejich voličů jsou protestní voliči, jsou se současnou stranickou strukturou spokojeni a žádného výrazného politika v čele strany ani nechtějí. Otázka je, jestli takhle budovaná strana má šanci se na dlouhou dobu etablovat v politice. Piráti jsou ale výjimkou a naopak obecný trend v Německu ukazuje, že by politici, kteří za svou kariéru vděčí jen politické straně, už neměli mít v budoucnu velké šance na úspěch. Samozřejmě v Německu, po zkušenostech s Hitlerem, i tento trend může být nebezpečný.