Zde je odpověď KSČM na můj Otevřený dopis:

Stav v justici je opravdu tristní, i když z jiných důvodů, než které jsou uvedeny. Je ale pravda, že soudci přestali hledat spravedlnost. Mnohdy jsou výsledky jejich souzení tak nepředvídatelné, že musíme připustit, že jsou buď úplně hloupí a rozhodnou podle toho, co je první napadne, nebo že jsou ovlivněni – známými, penězi, politickou příslušností jedné strany ... Jak jinak si vysvětlit, že mnohdy až nejvyšší soud zvrátí rozsudky dvou předchozích soudů a vysvětlí, že oba soudy postupovaly mimo zákony, nebo naopak - nejvyšší soud sám poruší zákon i své předchozí judikáty a v rozporu s nimi zvrátí správná rozhodnutí soudů předchozích ?!

Soudní řízení zcela ztratilo racionální, zákonné a poctivé rozhodování a stalo se loterií – buď to vyjde nebo ne. Ale Občanský soudní řád v prvních šesti paragrafech stanoví zásady, které stačí dodržet – a nemusí se nic měnit ani doplňovat....

Dle názoru právníka - kromě zrušení diskriminačních norem (např. lustračního zákona), zavedení lhůt pro rozhodování soudů a vrácení osobní odpovědnosti soudců za rozhodnutí, není nutné žádné razantní změny v procesních předpisech dělat. (Odpověď ze dne 22.6.2017)

KSČM je nespokojená se stavem v justici, ale žádné kroky v legislativě nehodlá činit. Vše se napraví tím, že se nic nebude měnit. Pouze jakousi vůlí vyšší moci se soudci přinutí k tomu, aby respektovali literu Ústavy a tisícileté zkušenosti.

Soudci musí řešit i takové spory, u kterých nelze jednoznačně rozhodnout. Typickým je spor o právo matky rodit doma a povinnost přivolaného doktora chránit zdraví novorozence. Ještě daleko složitější jsou případy, kdy se jedná o práva dítěte a rozvádějících se rodičů. V takových případech by se mělo postupovat podle dohody všech účastníků, Dohoda by měla probíhat před soudem.

Jednoznačně vyřešitelné jsou pouze spory, kdy jeden z účastníků poruší dohodnuté předpisy, nebo přímo vykoná trestný čin. Takové spory jsou spravedlivě vyřešitelné. Výrok soudu k jedné straně je opakem výroku ke druhé straně. Římské právo bylo na tomto základě postavené. V minulém století se matematická logika zbývala pravdivostí výroků. Jednoznačně dokázala, že pravdivý výrok zůstává pravdivým i ve svém opaku. Čili výrok ke každé straně sporu zůstává pravdivým. Příčinnému vztahu odpovídá matematická ekvivalence.

Jestliže soud dá žalobci za pravdu, nepochybně musí součástí výroku být dovětek "Soudní výlohy hradí žalovaná strana". Rozhodnutí soudu "K. Gott platil daň podle zákona. Náhrada soudních výloh mu nenáleží" je typickým nepravdivým výrokem soudu. Protože opak tohoto výroku musí být výrok pravdivý, tudíž pravdivým musí být i výrok "K. Gott neplatil daň podle zákona. Náleží mu náhrada soudních výloh". Což je logický nesmysl.

Nerespektování těchto základních poznatků svědčí o špatném vzdělání některých soudců. Jsou důsledkem nedobrého vzdělávacího systému na právnických fakultách. V zákonodárném sboru je nemalý počet takto vzdělaných odborníků. Důsledky vidíme velmi často.

Soudci jsou výlučnou kategorií občanů. Jejich povinností je řešit spory bez ohledu na to, kdo se na soud obrací. Nesmí zneužívat nedokonalé právní předpisy k tomu, aby rozhodovali podjatě. Náleží jim pouze pravomoc, která je uvedená v Ústavě. Soudce nemá pravomoc přikazovat nebo soudit jiného soudce.

Politická strana, která se v následujících volbách uchází o přízeň voličů, by měla mít alespoň některý z těchto požadavků ve svém volebním programu:

1. Hierarchické uspořádání poznatků a norem tvoří „Zákon“, podle kterého mají soudci rozhodovat. Jsou to:
   • zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
   • Ústava, Listina práv a svobod,
   • nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, ...)
   • zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
   • nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.
      
2. Povinnost občana být zastoupen osobou s „právnickým vzděláním“ mohou soudy požadovat tehdy, když zjistí, že občanovi bez zastoupení vznikne újma.
    
3. O vazebním zadržení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
    
4. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
    
5. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Politická strana, která je spokojená se stavem v justici, se patrně k těmto požadavkům nevyjádří.

Karel Januška