Komu:

senátorům a poslancům Parlamentu České republiky,
členům vlády ČR,
představitelům hlavních politických stran ANO 2001, ČSSD, ODS, KDU-ČSL, STAN, TOP09, Úsvit, Piráti, SNKED, KSČM
řediteli České televize.

Vážení.

Dodržování základních občanských práv v naší republice zjevně potřebuje nápravu. Stav v justici je tristní.

Ministr spravedlnosti se omlouvá některým bezúhonným občanům, protože byli zbaveni základního občanského práva svobody pohybu. Nejvyšší soud zasahuje do moci výkonné a přiděluje ze státního rozpočtu dodatečné mzdy nejen ostatním soudcům, ale také sobě.

Je-li spor mezi dvěma subjekty A a B, povinností soudu je rozhodnout, která strana je v právu, čili která strana má pravdu. Soud musí určit, zda některá strana jednala v rozporu se zákonem. Na základě takového zjištění soud rozhoduje. Rozhodnutí vůči straně A je opakem rozhodnutí vůči straně B. Bez ohledu na to, která strana se na soud obrátí, je druhý výrok opakem prvého výroku. Oba výroky jsou pravdivé. Takové pravidlo platilo již v antice, a má název „důkaz opaku“. Zaručuje, že soudy na celém území rozhodují jednotně, to je pravdivě (spravedlivě). V matematice tomu odpovídá logický vztah ekvivalence.

Soudci někdy mění žalobní návrh. Smlouvy, ve kterých byly porušené smluvní podmínky, uznávají za platné. Soudci občas rozhodnou, že občan obviněný státem zákon neporušil, ale náhradu soudních výloh mu nepřiznají.

Občané jsou si rovni ve svých základních občanských právech. Nejsou testovacím materiálem pro pochybně vzdělané právní odborníky. Každý soudce je placený za to, aby soudil spory, nikoliv za to, aby uplatňoval svůj právní názor vůči nižším soudům.

Navrhuji 5 nových paragrafů, které pochybení soudů podstatně zmenší:

1) Hierarchické uspořádání poznatků a norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

I. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

II. Ústava, Listina práv a svobod,

III.nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO)

IV. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

V. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.

2) Povinnost občana být zastoupen osobou s „právnickým vzděláním“ mohou soudy požadovat tehdy, když zjistí, že občanovi bez zastoupení vznikne újma.

3) O vazebním zadržení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

4) Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

5) Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Budou-li předcházející paragrafy součástí právního řádu, republika může ústavním zákonem modifikovat nařízení z EU.

Nejvyšší státní zástupce je odborná funkce pod ministrem vnitra. Každý nový ministr vnitra má mít právo jmenovat svého nejvyššího státního zástupce.

Všichni soudci patří do Ministerstva spravedlnosti. Ministr spravedlnosti může navrhnout prezidentovi, aby kteréhokoliv soudce zbavil soudcovské funkce.

Vlastní organizace soudů je v kompetenci soudců a jejich Unie.

Nadcházející volby do Poslanecké sněmovny by se měly stát referendem o naší justici. Pokud se některá politická strana k navrženým paragrafům jasně nevyjádří, pak jí současný stav v justici vyhovuje.

Ideální by bylo, kdyby tyto doplňky přijal současný parlament.

Ing. Karel Januška