V císařství má pouze císař absolutní pravdu. Řekové objevili, že pro vládce i občany je vhodnější, když řešení sporů rozhodují soudci.

Demokracie spočívá v tom, že soudci rozhodují i o činech vládců. Veškerá moc výkonná v právním státě náleží vládě.

Povinností soudců je rozhodovat spravedlivě. Základy spravedlivého rozhodování jsou přesně napsané v Ústavě.

Po každé revoluci je třeba režim vrátit se do takového stavu, ve kterém je v rovnováze moc zákonodárná, soudní a výkonná. Havel byl zvolený komunistickým Parlamentem. Justiční mafie zneužila svého postavení. Své úředníky (státní prokurátory) nechala vstupovat do moci soudní. Sdělovací prostředky, které mají povinnost vystupovat neutrálně v boji o preference voličů, zůstaly v rukách levicového proudu..

Soudci Ústavního soudu nectí Ústavu. Soudní spory trvají i desetiletí a viníci nejsou nalezení. O spravedlivém rozhodování soudů se může pouze diskutovat. Spravedlivých nároků na odškodnění poškozených (třeba železniční nehody) se občané nedočkají.

Rozdělování občanů do různých tříd provádějí "občané s právnickým vzděláním". Ponechání a neustálé upravování Občanského soudního řádu činí ze soudních procesů divadelní frašku typu hry ping-pong. Stát na ni musí přispívat miliardami..

Zamyslel se někdo ze zákonodárců nad tím, zda je takové zařízení humální? Není v Ústavě deklarované, že občané republiky mají rovná práva? Když si občan odpyká trest, pak je třeba s takovým občanem jednat jako s každým jiným. Pouze když se jednou odsouzený obča znovu proviní, o jeho trestu musí rozhodovat ten (zákonný) soudce, který již jednou občana odsoudi. Tak přesně to stanovuje Ústava a Listina práv. Naši členové poslanecké sněmovny a senátu si to nechtějí připustit. Dál používajé techniku rozhodování z doby totality.

Levicové smýšlení komentátorů v našich sdělovacích prostředcích páchá (možná nevědomky) velké národohospodářské ztráty. Dokud se neoddělí funkce komentátorů a zpravodajů (moderátorů) ve státních sdělovacích prostředcích, spravedlnost nemá šanci. Nelze bohatnout na reklamě při povinném placení televizních a rozhlasových poplatků.

V právním státě existuje pouze jedna pravda, kterou musí vyslovit soudce nezávislého soudu. Státní úředníci (prokurátoři) zastupují stát před soudním řízením. Neexistuje žádný právní dokument, který by prokurátory zmocňoval veřejně obvinit kteréhokoliv občana. Každé obvinění musí nejprve povolit soud. Soudci musí být osobně zodpovědní za to, že rozhodují podle Ústavy a svého svědomí.

Ústavní soud se nechová zodpovědně. Jestliže ÚS zjistí, že některý výrok soudu je nespravedlivý, pak je povinností ÚS zrušit toto rozhodnutí soudu, vyslovit spravedlivé rozhodnutí, a upravit právní předpisy nebo postupy takovým způsobem, aby podobnou nespravedlnost soud opět vyslovil.

Vnitřní postupy jednání ÚS si tento soud stanovil sám. Proto mu nečiní potíže vracet nespravedlivá rozhodnutí soudům. Ústavní soudci se nechovají jako soudci. V Británii nemají Ústavu (tudíž ani ÚS), a přesto jsou státem s nejstarším spravedlivým rozhodováním.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zřejmě neřeší pravdivost jednotlivých pořadů. Podle mého názoru by měla rezignovat. Máme svobodu slova, a "občanů s právním vzděláním" je nadbytek. Uhájit spravedlivé rozsudky by neměl být problém. Rozhlasové a televizní poplatky by se měly zrušit, nebo všichni moderátoři, kteří hájí levicové názory opustí veřejnoprávní ČT a Rozhlas+.

V blogu Spravedlnost podle Urválka ZDE navrhuji kroky, jak by bylo možné dojít rychle k právnímu státu.