Skutečně i já mám pocit, že dochází v případě rozvodů k zneužívání hrozby křivého obvinění proti manželovi. Narušují se vztahy dětí k rodičům a obráceně. Nejde však o jediný problém. Ty často vznikají již před narozením dítěte a dítě pak nejen v této souvislosti trpí za „hříchy“ svých otců. Často ani děti neví, proč a mnohdy i po delší době zažijí utrpení.

Specifickým problémem je cizoložství, které někdy vyústí v těhotenství a tzv. kukaččí děti. Samotného by mne zajímal jejich přesnější počet, ale je otázka, zda je vůbec někde provedený seriózní průzkum. Neznám jej a informaci o něm bych uvítal. Tvrdí se, že kukaččím dítětem je u nás každé 6-7 dítě, osobně to však nepovažuji za dostatečně věrohodné, když se vychází zejména z výsledků specializovaných laboratoří.*2 Sem se většinou obracejí ti, kdo mají pochybnosti. Druhým extrémem je pak výsledek šetření provedený katolickou univerzitou v Holandsku,*3 podle něj se jedná zhruba o 2% dětí. Zde se domnívám, že může hrát roli zaměření univerzity a konec konců i náboženské složení obyvatel. V Nizozemí je deklarovaných 60% věřících, většinou katolíci, v České republice je nad 20%, možná i 30%, když při sčítání obyvatel část obyvatel nevyplnila údaj o náboženství. Počet kukaččích dětí by se tak podle těchto průzkumů měl pohybovat od 2 dětí do 17 dětí na 100 dětí. Takovéto děti patří k nejohroženějším.

Osobně bych spekuloval u tzv. kukaččích dětí o počtu o něco nižším než 10 dětí ze 100 dětí. Vycházím z předpokladu, že nižší počet zjištěný v šetření katolické univerzity může souviset s vírou respondentů i tazatelů, kterým cizoložství zakazuje jejich víra. Znají přikázání Nesesmilníš (nebudeš cizoložit) i Leviticus, někdy též nazývána 3. kniha Mojžíšova. Ten uvádí „Leviticus 20:10 Kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít, cizoložník i cizoložnice.“ Možná tak strach z odplaty může vést k větší věrnosti a tím i k menšímu počtu počatých krkavčích dětí u věřících.

Myslím si, že předpokládaný zodpovědnější přístup věřících ke vztahu mimo manželství je správný. Přikázání by se neměla porušovat. Proč za chyby rodičů mají trpět děti a to bez ohledu na to, zda ví, že se tak děje a to, co nastane či nastalo, si dokáží vysvětlit. Zvláštní pozornost morálce by pak měli věnovat ti, co tvrdí, že přinášejí spásu, co jsou silní a zdraví, co se odkazují na historii. Ta by jim měla být poučením. Když se nepoučí, způsobí újmu sobě i dalším.

P.S.
Dostal jsem dotaz, zda si myslím, že je cílem matek osočujících otce jejich potrestání za něco, co neudělali. Nedomnívám se, spíše jde o zabránění ve styku. Je to stejné, jako když někdo docílí či chce docílit zákazu pobytu, vyhoštění atd. u osoby, kterou považuje z různých důvodů za nevhodnou pro to, aby byla blízko dítěte či jiné milované osoby, aby se někde ubytovala, zdržovala atd. V takových případech pak nastávají následky, které postižený třeba původě ani neočekával.

Poznámky:
*1 Více ZDE
*2 Více ZDE
*3 Více ZDE