Dále se k věci vyjádřila jak řada přítomných politiků ze Sněmovny i Senátu, tak i další řečníci, kteří uvedli věci opravdu na pravou míru - třeba ohledně toho, že rozhodně nemá navrch "evropské právo nad ústavním" zde úžasně promluvil coby jedna vůbec z největších českých kapacit ohledně ústavního práva, pan docent Zdeněk Koudelka. Stojí za zmínku, že zde jak proti zde projednávané Petici, tak i proti například chystanému "ústavnímu dodatku" nezazněl jediný negativní koment, i když i četní oponenti byli na akci pozváni a někteří dokonce byli i v sále. To je bezpochyby velmi významným signálem toho, jak nejen odborníci a politici, ale i celá společnost v současnosti vnímá tuto problematiku, jakož i svědčí o důležitosti zmíněné ústavní pojistky současného funkčního a bezproblémového stavu ohledně legálních soukromých zbraní a sebeobranných prostředků.

A co zaznělo hned v úvodu za petiční výbor od prezidenta LIGY LIBE Mgr. Pavla Černého, pplk. v.v.? Citujeme:

Vážená paní předsedkyně tohoto výboru, vážené poslankyně, vážení poslanci a další hosté,

jmenuji se Pavel Černý a chtěl bych vám něco říci nejen za sebe, naší lidsko-právní platformu LIGU LIBE a petiční výbor, který zde zastupuji, ale též za skutečně nemalou skupinu českých občanů. Velmi početnou proto, že oněch rekordních více než 110 tisíc - v průběhu jen jednoho roku a půl nasbíraných "papírových" podpisů - svědčí o tom, že téma, o němž hodlám hovořit, poutá pozornost skutečně podstatné části naší společnosti.

Chtěl bych zdůraznit, že výrazná část zmíněných podpisů, pro někoho možná i překvapivě, není od držitelů zbrojních průkazů. Což samo o sobě dokládá nejlépe, že naše úsilí a naše petice není rozhodně jen o zbraních samotných. Je spíše o zdravém rozumu, jakožto i o snahách zachovat naši zemi tak, jak je, tedy nadále bezpečnou a respektující práva a svobody obyvatel této země.

Během své kariéry a cestování, v rámci mého působení coby instruktora výcviků, při nichž vyučuji místní policejní sbory v rozličných zemích kolem světa jsem se o mnohém přesvědčil. Především o tom, že v zemích, kde se běžnému občanovi striktně zamezuje možnost vybavit se alespoň nějakým sebeobranným prostředkem, anebo dokonce získat právo k pořízení či případně i nošení palné soukromé legální hraně, není zpravidla nejbezpečněji. Přesvědčil jsem se na vlastní oči, že se nedá proti kriminalitě a násilí bojovat tak, že stát nastolí zákazy, které namísto kriminálníků a teroristů postihnou vlastně jen slušné občany. Tedy ty, kteří jsou ochotni zákony dodržovat. A paradoxně se tak odzbrojí pouze potenciální oběti těch, kteří zákonem opovrhují a byť bude sebepřísnější, jej prostě dodržovat nebudou.

Právě díky svým zkušenostem z ciziny, jsem si vždy cenil poměrů, které panují u nás doma. V České republice si prozatím může kterýkoliv občan nosit ke své obraně či jiné potřebě prakticky veškeré legálně dostupné předměty a prostředky, které uzná za vhodné. A pražádné problémy to přitom nečiní. Naopak neuvěřitelné mi proto za hranicemi naší země připadalo, když mi kupříkladu můj tamní kolega policista sděloval, že žena se bojí v noci chodit parkem a nemůže mít ani pepřový sprej - protože ten je tam "zakázanou zbraní". Řečeno srozumitelně toto znamená, že nosit jej nelegálně s úmyslem se ubránit, staví slušné lidi v takové zemi automaticky na stranu zločinců a jejich jinak logické jednání na úroveň kriminálního činu. A co to v praxi znamená? Že se vlastně tamní lidé bojí vlastního státu a úřadů více, než agresora – tedy násilníka či dokonce vraha.

Vážím si zejména toho, že žiji v zemi, kde každý velmi pečlivě prověřený bezúhonný člověk, tedy ten, kdo splní dosti náročná kritéria a pak nadále vede řádný a odpovědný život, může nabýt palnou legální soukromou zbraň. Tato skutečnost je tím největším důkazem toho, že jsem občanem státu, ve kterém svoboda a právo nejsou prázdným pojmem. A je lhostejné, zda se takový prověřený, bezúhonný a řádným životem žijící občan České republiky, rozhodne k pořízení zbrojního průkazu z důvodu sportu, lovu - či ochrany života a zdraví svého a svých nejbližších.

Taková možnost však není ve státech nejen kolem nás v EU rozhodně pravidlem, obyvatelé mnoha a mnoha zemí takovéto možnosti prostě nemají. A i když jim jejich stát ani náhodou nemůže zaručit ono již zmíněné bezpečí vždy a všude, slušní občané tam nemohou jako u nás nabývat, natož pak nosit, žádné obranné prostředky, a už vůbec ne legální soukromou zbraň.

Bohužel doba se mění. A myslím, že asi většina i u nás pociťuje poslední roky četné tlaky na zavádění podobně nesmyslných poměrů, o kterých jsem právě hovořil. Některé země, které by se měly samy inspirovat jak naší funkční legislativou, tak našimi bezproblémovými poměry, nám nyní paradoxně vnucují svoji vlastní - pro nás nejen nepochopitelnou, ale v jejich i našich poměrech ověřeně nefunkční. Tedy představu o právech či spíše neprávech občana postarat se o své bezpečí sám, tedy v době, když je ještě policie třeba na minuty či desítky minut daleko. Nemluvě už o současných trendech, které vidíme po světě. Že ti samí politici, co ještě nedávno hlásali, že od zajištění bezpečnosti ve státě je tu výhradně policie a ne ozbrojený občan, dokonce nyní paradoxně a nepochopitelně volají po omezování, odzbrojování nebo dokonce i rušení státních bezpečnostních složek.

Právě kvůli takovým zjevným znepokojivým snahám vznikly naše obě petice, které podepsaly dohromady na statisíce našich občanů, včetně nejvyšších politických představitelů této země. Dokonce i prezidenta s chotí, předsedy Senátu - a to současného i minulého, dále předsedy Sněmovny a mnohých dalších a dalších vrcholných politiků. Což nemá ani u nás, ani ve světě obdoby. A právě tato naše unikátní, zde dnes projednávaná petice má za cíl zásadní měrou podpořit snahy o zakotvení současné zbraňové legislativy, které u nás již nějakých 30 let bezproblémově funguje, na vyšší, tj. ústavní úroveň.

Ono ústavní upevnění "práva bránit se se zbraní" je totiž jak přirozeným vývojem, tak i obranou proti jistým jevům, které k nám žel nyní přichází. A není to tedy jen o tom, že pokud je ústavně zaručena ochrana života, mělo by zcela logicky tam být i klauzule o právu na prostředky čím jej vlastně bránit. Stále zjevnější snaha "zakazovat cokoliv" se totiž bohužel stává zvláštním a domnívám se i velmi nebezpečným trendem současnosti, která jako rakovina sžírá logiku věci a na hlavu staví fungující tradiční poměry. Není to dávno "jen o zbraních", ale i o dalších a dalších oblastech našeho života. Zákazy zbraní to před pár lety pouze začalo. Dnes se už někdy volá dokonce i po zákazech automobilů a po vyvlastňování bytů apod. Kdo toto prostě nevnímá, strká jen jak onen příslovečný pštros do písku a vidět řečené prostě nechce...

V takovéto atmosféře je pak jen žádoucí, abychom to, co má zkrátka pro naši bezpečnost tak velký význam, jaksi zakonzervovali a uchovali do budoucna v této vysoce funkční podobě. Tím míníme naši "zbraňovou" legislativu", ověřeně jedny z nejdokonalejších zákonů v této oblasti na celém světě. Navíc jsme v současnosti jedna z nejbezpečnějších zemí světa - a ti, kdo nám nyní své přespřísné a přitom evidentně nefunkční zákony vnucují, jsou ve světových žebříčcích bezpečnosti úplně vzadu. Dokonce i za Kongem či Sierrou Leone. Přiznejme si pravdu: zločinnost a terorismus jsou na západ od nás na strmém vzestupu a přibývá zde tzv. no-go zón, které jsou již zcela mimo kontrolu vlád a úřadů těchto států a kam už nezřídka nechodí ani policie. Ta policie, které mimochodem vůle i možnost zakročovat, je v těchto zemích navíc politickými i mediálními tlaky čím dál ochromenější.

Všichni jsme tu hádám obeznámeni s tím, že v současné době formou zákonů, co jsou zde právě ve Sněmovně, probíhá implementace prvních naprosto nesmyslných zákazů vynucených Evropskou unií. Tyto zákazy, ačkoliv úřadům i běžným českým občanům nyní nemálo zkomplikují život, již bohužel zastavit nelze - naším cílem je ale postavit se dalším vlnám nesmyslných omezení, kterými se Brusel ani moc netají. A které by časem naše dokonalé zákony destruovaly docela. Jen by tak namísto nastolení bezpečných poměrů, jimiž se zaštiťují, způsobily naprostý opak, tak jako to koneckonců vidíme v zemích nejen na západ od nás.

Pozor, není to ale rozhodně jen o unijních snahách, které nám nyní formou první vlny implementace zákazů začínají bortit naši v této oblasti skutečně bezproblémovou a plně funkční legislativu. Podobné "odzbrojující" tendence se totiž už nenápadně objevují postupně i u nás. Nikdo tak nemůže lidem této země zaručit, že v nedalekém budoucnu ve sněmovně nezíská potřebnou většinu nějaká politická strana, pro kterou bude představa občana, byť bezúhonného, ale vlastnícího legální soukromou zbraň, prostě neúnosná.

Rád bych zde také zdůraznil ono často tak opomíjené - že zde nejednáme jen o klasických zbraních palných. Tedy, že toto téma zdaleka není jen o majitelích zbrojních průkazů, jak se někdy mylně interpretuje. Zmíněný "ústavní dodatek" o který nyní usilujeme totiž pojednává i o sebeobranných prostředcích, které v mnoha zemích nejen Evropy, ale i světa, u sebe lidé nosit prostě nesmí. A v neposlední řadě je zde řeč též například o nožích či jiných nástrojích, které ani lidé prvoplánově u nás v Čechách nenosí jako zbraně, nýbrž jako účelné prostředky denní potřeby či příslušenství pro své volnočasové aktivity. Není to totiž tak dlouho, co Europarlament dokonce vydal jakési doporučení na "evropská omezení nošení nožů".

Zatímco absence podobných restrikcí problémy zhola nečiní, tam kde zmíněné zákazy nejtužší, jako například ve Velké Británii, počty zraněných a zabitých lidí nožem přitom stále rostou geometrickou řadou. A tak se ukazuje, že podobná omezení jsou zjevně neúčinná a neúčelná - a u nás by šlo pouze o nepochopitelnou šikanu slušné části veřejnosti. Takže z hlediska společenského významu navrhované novely se zde nebavíme o stovkách tisíc lidí, ale doslova spíše o milionech českých občanů a voličů, kterých se právě tato věc tak moc dotýká.

Vážení,

jak zaznělo, senátní návrh novely Listiny základních práv a svobod, který právě naše petice zásadně podporuje, rozhodně není "zbytečný" či "nadbytečný", jak tvrdí účelově někteří. A v žádném případě nezpůsobí nějaké masové ozbrojování lidí, jak směšně třeba straší pan Dienstbier. Ani nijak nerozvolní oprávněnost jejich obrany a rozhodně jim nedá jakékoliv další pravomoci. Snahou prostě je, uchovat touto pojistkou vše jako dosud.

Tento senátní návrh novely Listiny základních práv a svobod zkrátka jen a pouze uchová dosavadní bezproblémový stav a pojistí jej na vyšší úrovni proti žel velmi reálné možnosti jakýchkoliv politických a společenských otřesů v budoucnu. Prostě, přispěje zásadně k tomu, aby naše vlast patřila i nadále k nejbezpečnějším místům na této planetě a aby čeští občané i nadále mohli bydlet a žít na takovém místě. Bezpečí je totiž ověřeně jednou z nejvyšších hodnot, kterou lidé vůbec vyznávají. V tzv. Maslowově pyramidě, tj. hierarchii lidských potřeb, je bezpečí hned za základními fyziologickými funkcemi a potřebami.

My v tomto ohledu sídlíme na jakémsi pomyslném vzácném ostrově, kde v současném, stále nepochopitelnějším světě je na vysoké úrovni nejen zmíněná bezpečnost, ale též kde pojmy jako občanská a lidská práva či svoboda ještě nejsou nějakým prázdným pojmem. Uchovejme si tak toto zmíněnými kroky vše nejen pro nás, ale zejména pro naše děti. Tedy zachovejme svou vlast nadále takovou, jakou ji známe. A to přes to, či právě proto, že se mnohé země okolo nás propadají do stále většího násilí a chaosu.

Na závěr bychom chtěli opravdu ocenit, že toto téma a zmíněný záměr kladně podporuje více a více našich politiků - a to dokonce napříč celým politickým spektrem, poslaneckou Sněmovnu nevyjímaje. To svědčí jen o tom, že právě tato navrhovaná legislativní novela je něčím, kde není prostor k nějakému politikaření - a je výhradně o uchování naší země v této bezproblémové podobě i do budoucna. Tedy o tom, co by mělo nyní zde v Dolní komoře Parlamentu ČR spojovat ty politické strany, které to myslí s naší bezpečností skutečně vážně.

Buďme našim voleným zástupcům za to my, občané této země, opravdu vděčni, neboť tímto nejvyšší měrou naplňují své poslání, tj. především hájit práva, zájmy a bezpečí svých voličů.

Děkuji za pozornost