Bylo to možná nadějeplné, ale bylo toho málo a nemělo to řád. Jeden ruský velkoprůmyslník v rozhovoru pro list Vedomosti s tím, že nebude jmenován, doslova řekl: „Mám pocit, jako bychom prezident a já žili každý v jiné zemi. Nevím, asi něčemu nerozumím…“

Západní média rovnou upozornila na to, že konečnou variantu textu si Putin tradičně, často na poslední chvíli, upravuje sám, a že to není bilance skládaná zákonodárcům, ale spíš skoro panovnická proklamace.

Mnozí glosátoři věnovali pozornost i tomu, že ruský prezident začínal Krymem a zahraniční politikou, což se při této příležitosti obvykle nestává. Obzvlášť zjitřeně svět naslouchal Putinovým periodám o vnějším nepříteli. 

Ruská služba BBC ve své sbírce světových komentářů akcentovala především fakt, že Putin mluvil o tom, jak nemoudré je snažit se Rusko k něčemu přimět silou.

Komentátor Wall Street Journalu upozorňuje zase na to, že představa jakéhosi silového deptání Ruska zřejmě vězí jen v hlavě ruského prezidenta a jemu podobných, jichž v Rusku jistě taky není málo, protože normální západní politik či stratég, jakkoli by si třeba přál Rusko politicky marginalizovat, by se v žádném případě nepouštěl do otevřeného konfliktu s mocností, která má k dispozici na 1800 jaderných pum a hlavic.

Našli se přirozeně tací ruští vlastenci, kteří Vladimira Vladimiroviče vyloženě velebili – včetně představitelů Ruské pravoslavné církve a dokonce některých oligarchů, kteří mají ke Kremlu blízko – bez ohledu na to, že klasická ruská oligarchie z 90. let minulého století, žije za Putinovy vlády v trvalém napětí.

Vystoupení bylo jistě dynamické a sebevědomé, prostě takové, jak jsme u Putina zvyklí. Na druhé straně si však nelze nepovšimnout, že bylo poznamenáno i dobře skrývanou nervozitou, svědčící o tom, že ruský prezident ví, po jak tenkém ledě se pohybuje. 

Jeden britský komentátor to popsal takto: „Nejspíš musí vědět, že se ve vztahu ke Krymu a východní Ukrajině dopustil velkého omylu. A stejně tak musí vědět, že se k němu nikdy nemůže přiznat.“ 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.