Nicméně trpí jedním obrovským zásadním nedostatkem tím, že na první místo při výběru uchazeče klade nejnižší cenu. To je špatně! Nelze se tedy divit tomu, že starostové a zastupitelé proti této normě otevřeně protestují. Logicky, je to jako, když si chcete koupit auto. Také si většina lidí nekoupí to nejlevnější, ale upřednostňuje poměr ceny a kvality. Tak by tomu mělo být i u veřejných zakázek.

Takhle se může stát, že když bude chtít obec opravit například základní školu, tak bude nucena přijmout návrh, který sice bude nejlevnější, ale střecha bude mít po rekonstrukci nekvalitní krytinu. Je přece jasné, že každá kvalita něco stojí a nemůže být plošná. Kvalitnější materiál nebo práce má vyšší cenu a z toho celkem logicky vyplývá vyšší cena stavební dodávky nebo jiné služby.

Kde je pak motivace dodavatelů o zvýšení kvality při řízení prací nebo snaha o dodržení všech bezpečnostních norem a předpisů. Případně nařízení, která by měla ochránit životní prostředí, když tyto snahy nejsou kritériem pro veřejnou obchodní soutěž. Je otázkou, proč před několika měsíci společnosti investovaly  nemalé náklady do zavedení a následné certifikace procesů řízení kvality bezpečnosti práce, a to nemluvím o zavedení environmentální politiky.

A důsledek toho všeho dnes je znevýhodnění při soutěžích. Markantní je tento stav při veřejných obchodních soutěžích, jejichž předmětem je odstranění stavby nebo lidově řečeno demolice. Většinou tyto soutěže vyhrávají subjekty s cenou hluboce pod náklady. Jak to mohou dokázat? Jedině tak, že obejdou a ignorují všechna nařízení týkající se enviromentu a bezpečnosti práce. A to se mnohdy jedná o stavby a stavební konstrukce obsahující obávaný azbest.    

A tento stav je v podstatě likvidační pro stavební firmy. Ty se v honbě za získáním veřejné zakázky budou zvláště v době nynější krize předhánět v co nejlevnějších nabídkách, které budou pod reálnými náklady. To způsobí  vyčerpání vnitřních finančních rezerv společností z minulých období a pak nemůže následovat nic jiného než krach.

Dále je samozřejmě ohrožena kvalita staveb. Co nejlevnější cena znamená co nejlevnější práci a také co nejlevnější materiál. V důsledku toho nakonec investoři mohou i prodělat, protože taková stavba bude potřebovat dřívější a dražší opravu.

Myslím si tedy, že naši zákonodárci by měli napravit co nejrychleji tuto velkou chybu v zákoně. Na druhé straně rychlost by neměla být na úkor kvality, protože to pak vznikají nefunkční legislativní polotovary.

Ing. Libor Klug,
ředitel SAWY group, a.s.