Ani ostatní akcionáři tedy nemusejí vědět, kdo je skutečně spolumajitelem. A nedozvědí se dokonce, jaké jsou s těmito anonymně drženými podíly právě prováděny transakce. Nedozví se to ovšem ani daňový úřad.  

A teoreticky se to nedozvědí ani zadavatelé veřejných zakázek. Anebo to naopak vědí až moc dobře. Pro podezření, že se tady veřejné zakázky dostávají přes neprůhledné firmy zpátky k těm, kteří je vyhlašují, či k okruhu vlivných lidí v jejich zákulisí, existuje řada signálů. Skoncovat s touto praxí tak, že by se do soutěží o zakázky ze státních peněz směly přihlašovat jen transparentní firmy, se v ČR nepovedlo ani při nedávné novele zákona o veřejných zakázkách. Do parlamentu se nicméně pak dostal vládní návrh, který by měl anonymní akcie alespoň regulovat. Podle něj by si vlastník anonymních akcií mohl vybrat, zda své akcie zaknihuje v centrálním depositáři, nebo je uloží pod jménem u registrované banky. Navenek tak zůstane jeho anonymita zachována, ale v případě potřeby budou mít zadavatelé veřejných zakázek, popřípadě policie a justice, možnost vlastníka identifikovat.  

Opozice nicméně žádá, aby anonymní akcie byly zrušeny úplně, anebo aby zákon alespoň stanovil, že se akcie musí registrovat jen u centrálního depositáře, protože jméno, pod kterým by byly akcie uloženy u bank, nemusí být pravé, jelikož akciová společnost si tam teoreticky může napsat cokoliv.  

Akcie na majitele v listinné podobě, tedy jako cenné papíry, mají přitom dlouhou historii: stály u zrodu akciových společností už na začátku 17. století a teprve časem se dostaly do důvodného podezření, že se jejich pomocí legalizují výnosy organizovaného zločinu a korupce. Proto jsou dneska už téměř všude zakázány. Podle Tomáše Ježka, jednoho z otců zdejší privatizace, propásla ČR šanci skoncovat s tímto přežitkem minulosti na začátku 90 let. Tehdy dostala nově zrozená pražská burza od francouzské vlády obchodní burzovní systém burzy v Lyonu, takže i tady bylo možné zaknihovat akcie elektronicky na účtech vlastníků. V obchodním zákoníku zůstaly nicméně listinné akcie na majitele jako možnost, což cestu ke zneužívání anonymity otevřelo dokořán.  

Ve zdejších podmínkách jsou totiž jejich majitelé nedohledatelní, protože ze zákona mají povinnost informovat o své identitě pouze společnost, kterou spoluvlastní, pokud to ovšem tato společnost od nich vyžaduje. Nezávisle to tudíž ověřit nejde, jelikož povinnost zdejších akciovek zveřejňovat v obchodním rejstříku své účetní uzávěrky včetně majitelů, kteří v nich vlastní větší než pětinový podíl, existuje spíš v teorii než v praxi. Dodejme, že tady institut anonymních akcií dneska používá už každá druhá akciová společnost.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele