Pondělní propad nejvýznamnějších amerických akcií, měřený jejich ukazatelem, Dow Jonesovým indexem, byl opravdu historicky rekordní. Ovšem pouze v absolutním vyjádření. V procentuálním vyjádření o žádný historicky přelomový propad nešlo. Pokud by však obdobné denní propady pokračovaly, a sčítaly se, opravdové drama na sebe nenechá dlouho čekat. Psychologie si nyní pár dní s trhy nepochybně pohrávat bude. I proto, že ty v posledních letech – a zvláště pak loni – podobným pádům odvykly. Ostatně, setrvalý růst amerických burz trvá už takřka devět let. Na rozdíl odlet 1929 nebo 2008 však letos zatím není patrný žádný hmatatelný důvod, proč by se trend měl zásadně zvrátit a proč by pondělní sesuv amerických burzovních ukazatelů měl zahájit sled událostí, který jednou vyhodnotíme jako opravdový burzovníkrach. 

Předně proto, že za sesuvem nejsou obavy z horšícího se zdraví americké ekonomiky, ale naopak, a poněkud paradoxně, její lepší než očekávaná kondice. Příznivý vývoj na trhu práce v USA, který v pátek potvrdil údaj o lednových 200 tisících nově vytvořených pracovních místech, vede trhy k přesvědčení, že americká centrální banka bude muset důrazněji krotit inflaci. Nejen mzdovou, ale následně i spotřebitelskou. Vždyť růst mezd– stěžejní předpoklad vzestupu spotřebitelské poptávky a tedy i spotřebitelských cen – vykazuje v USA aktuálně nejrychlejší meziroční tempo od poloviny roku 2009. Důraznější postoj americké centrální banky vůči inflaci pochopitelně znamená rychlejší než očekávaný růst úrokových sazeb, kterýnabourává očekávání akciových investorů. Třeba proto, že firmám zdraží úvěry, kvůli čemuž se sníží jejich zisky a tedy i očekávaný výnos akciových investorů. Nebo proto, že růst úrokových sazeb podnítí další růst dluhopisových výnosů. Například výnos z desetiletého dluhopisu americké vlády vystoupal koncem minulého týdne na čtyřleté maximum. Akcie tváří v tvář znatelnému nárůstu dluhopisových výnosů přestávají být tak atraktivní jako doposud. S růstem výnosů se dluhopisy stávají lákavější v porovnání s obecně rizikovějšími akciemi.

Růst mezd v USA však trhy trápí ještě z jiného důvodu. Investoři v USA se zkrátka obávají, že tempo růstu mezd předčí tempo růstu produktivity amerických firem v takové míře, že se to projeví jejich výrazně horší ziskovostí.

Investory navíc znejišťuje „změna stráží“ v čele americké centrální banky. Strážcem dolaru je od začátku tohoto týdne Jerome Powell. Investoři si přitom v uplynulých čtyřech letech zvykli na opatrnou „holubici“ Janet Yellenovou, která rozhodně nedávala najevo, že by případnou citelnější inflaci krotila s „jestřábím“ důrazem. Novic Powell by podle papírových předpokladů měl být takovou „Yellenovou v kalhotách“. Jenže jsou to právě jen papírové předpoklady, uvědomují si investoři. Pokud by se měly beze zbytku naplňovat, proč by prezident Donald Trump jednoduše nejmenoval Yellenovou do jejího druhého funkčního období?

I tak se však aktuální reakce investorů, ústící v popsaný burzovní sesuv, zdá být přehnaná. Což ovšem nevylučuje, že poklesy budou pokračovat i v příštích dnech. Stejně jako nebylo možné vyloučit pondělní razantní pokles. Přece jenom, po delším období nepřetržitého růstu burz je pokles vlastně přirozený. A Dow Jonesův index od Trumpova zvolení v listopadu 2016 překonal svůj historický rekord takřka stokrát. Zdolávání rekordu za rekordem bylo ovšem v očích investorů podmíněno právě tím, že inflace poroste jen velice pozvolna. Jenže inflace, jak vidíme, umí zaskočit.

Lukáš Kovanda, ekonom