Letos v květnu zdražilo ovoce nejvýrazněji za celé období minimálně od začátku roku 2010. Jeho tuzemští pěstitelé hlásí o 91,3 procenta vyšší ceny než loni v květnu. Ceny jsou tedy takřka dvojnásobné. Současně citelně zdražuje většina dováženého ovoce.

Zdražování navíc pokračuje i nyní v červnu, jak plyne z dat Státního zemědělského intervenčního fondu. „Přeborníkem“ ve zdražování jsou kiwi, mango, mandarinky a limetky. Tyto druhy ovoce velkoobchodně zdražily jen během letošního roku, od začátku ledna do začátku června, o 109,2 procenta, resp. 84,2 procenta, resp. 79 procent, resp. 75,7 procenta (viz tabulka níže).  

Naplno se ukazuje, jak příliš je ovocnářství v celé Evropské unii, nejen v ČR, závislé na zahraničních pracovnících, třeba z balkánských zemí, Ukrajiny nebo severní Afriky. Kvůli horší propustnosti hranic, způsobené koronavirem, se letos těchto pracovníků nedostává. Musí se zapojit domácí obyvatelstvo, které je zpravidla citelně dražší a v řadě případě méně pracovně zdatné a výkonné. Sklizeň tak trvá delší dobu – je tedy „dražší“ časově – a k tomu je samozřejmě dražší finančně. To se pak promítá i do cen,  velkoobchodní a následně maloobchodních, u nás i v zahraničí.

Ruční práce sběračů a dalších pracovníků, kteří ovoce sklízí, je zatím jen obtížně nahraditelná technologiemi. Existují sice rybízové kombajny či setřasače višní či švestek určených k pálení, avšak návratnost těchto strojů je slabá. Běžní spotřebitelé, a tedy i obchodní řetězce navíc pochopitelně – a stále intenzivněji – tlačí na to, aby bylo prodávané ovoce co nejčerstvější. Čerstvost na pultu si ovšem žádá ruční práci v sadu či zahradě. A je nenahraditelná například pro sklizeň jablek či meruněk.   

Ceny ovoce tak zůstanou na poměrně vysoké úrovni minimálně po celý letošní rok.