Ráda bych znovu oživila rozsáhlou a podnětnou debatu Parlamentních listů o vzdělávání. Velmi mě totiž zaujal příspěvek Petra Hampla (k přečtení ZDE). Také dnešní příspěvek Jiřího Kobzy z SPD je velice dobrý, kurážný a jdoucí do hloubky (k nahlédnutí ZDE). Poprvé jsem k tématu publikovala ZDE. Následně mi oponoval profesor Ivo Budil (jeho článek je k přečtení ZDE) a Milan Barna se naopak postavil na mou stranu ZDE.

Vraťme se k Masarykovi. TGM je pramen čistý

Zpátky však k nezávislému sociologovi a publicistovi Petru Hamplovi. Bezmezně souhlasím s jeho článkem, na který jsem již výše v textu dala link. Bez škol a bez vzdělání by to nešlo. Myslím, že nyní by se měla vést diskuse o tom, jak školní výuku ovlivnit tak, aby byla ve prospěch úrovně společnosti i většiny jednotlivců, což také znamená navazování na vše pozitivní, co český národ kulturně, mravně a sociálně v minulosti pozvedlo. Součástí by musela být znalost i všech důležitých relevantních pozitivních aspektů myšlenkových, etických a zodpovědnost za jejich zachování a rozvíjení. Znalost historie, zvláště ve smyslu Masarykovy filosofie českých dějin, je v tomto kontextu velmi aktuální. Je třeba zdůraznit demokratizaci vzdělání jako kolektivního úsilí přispívajícího k integritě společnosti, národa, jako cestu k pozitivnímu rozvoji mravnímu, kulturnímu, intelektuálnímu, politickém, sociálnímu, a to jak jednotlivců, tak národa.

Politici jsou slouhové, my buďme jiní

Chtělo by to důkladnou kritiku všeho, co v současnosti u nás (i když to je problém celé naší civilizace) dělá ze vzdělání slouhu nezodpovědným neoliberálním globalizujícím elitám, jak přesně popsal Petr Hampl. V situaci slouhů těchto elit je i většina politiků. Tyto elity a jejich činnost by měly být ve skutečnosti součástí demokratického systému s jeho mravními hodnotami. Není mravního důvodu, aby byly v privilegované pozici, nikým nekontrolované. Lidé nepotřebují nadvýrobu nekvalitního, nezdravého, zbytečného a absurdně specializovaného zboží, které je lidem vnucováno upadlými reklamami. Naopak lidé potřebují vychovávat k rozumné umírněné spotřebě a k rozumnému způsobu života, ve kterém dobré stabilní lidské vztahy mají možnost se rozvíjet a ne je z života vytlačovat. Zodpovědnost za nové osvícenství leží hlavně na bedrech odvážné inteligence, tak jako vždy v historii.

Lidé už opět nerozumí světu, v němž žijí

Je hlavně potřeba vědět, že hodnoty, na kterých od začátku stojí liberalismus, politický i ekonomický, jsou do velké míry v rozporu s humanitními hodnotami, na kterých stojí idea demokracie. To dnes málokdo chápe. Lidé už opět nerozumí světu, ve kterém žijí. V kontextu klimatických změn a drancování přírody jsou nezbytné jiné ekonomické principy, než expanzivní ve prospěch zisků. Neoliberální praktiky jsou šílenstvím, cestou k revolucím, válkám, včetně občanských, ke zničení naší civilizace, ke zničení planety. Možná že stav destrukce, pro začátek zvláště základních kolektivních entit, bez kterých se demokracie neobejde, je snem neoliberálů. V důsledku různých násilných ničivých konfliktů bude znovu do čeho „investovat“ a kumulovat tak opět zisky.

Nešahejte nám na děti!

Výše uvedený přístup je samozřejmě čirý cynismus, do jehož nemorálních praktik jsou stále více zatahovány školní děti, a to značně sofistikovanými metodami. Děje se tak hlavně tlakem na soustředění se na jejich „individuální“, zvláště pudové potřeby, pěstováním falešného sebevědomí dětí, děláním z naprosto nedůležitých věcí důležité a zajímavé, znevažováním legitimních autorit, (rodiče, učitelé, velké osobnosti naší historie), překrucováním dějin k neprospěchu demokratizačních aspektů vývoje a osobností. To je cesta k vyprázdněnému a nezodpovědnému vztahu k sobě, ke společnosti, k národu, k pozitivním aspektům naší civilizace. Je to navíc podporováno falešným nebezpečným humanismem, zvláště ve vztahu k rostoucímu počtu menšin, bez vědomí širšího kontextu a důsledků. Na zkoumání této situace nikdo žádný grant nedá. Lze jen doufat, že se tímto směrem více obrátí svědomí alespoň části inteligence, které na slušné úrovni lidí, národa záleží. Tento směr by podnítil více naší vzájemné úcty, zdravějšího sebevědomí a odvahy čelit nežádoucím vnějším tlakům a být více svými. Možná by nám to získalo více úcty obecně.

(Autorka článku je česká historička, která se dlouhodobě zabývá dílem T. G. Masaryka)