Pravidlo přiměřené reakce: v případě kritiky reaguje dotyčná osoba přiměřeně dle její ho postavení. Vyhrožovat fackováním je adekvátní v hospodě čtvrté cenové skupiny. Z úst prezidenta by se spíše hodilo říci, že dotyčný by si zasloužil trest, anebo dokonce i pochopení a léčbu.
Charakterní člověk přizná vinu. Manažer (politik), který více než 20 let patří do týmu, který řídí stejný podnik (stát), kterému se stále nedaří, nemá svádět trapasy na ostatní manažery (které osobně jmenoval) a na zaměstnance, ale má přiznat alespoň částečnou vinu za současný stav.
Věrohodnost nekonvenčních názorů je přímo spjatá s ochotou je obhájit u těch, kteří s nimi nesouhlasí nejvíce. Jinak vzniká prázdný populismus a nacionalismus místo budování státu.
Nekrade se. Ani malé věci.
Nevyplatí se systematicky urážet osoby, ať jsou to spolupracovníci (např. současní ministři, politici, bývalý poradce atd.) či další spoluobčany. Výsledkem je, že pokud taková osoba zůstane v blízkosti hlavy státu, musí mít nuceně stejné názory, dokonce i radikálnější. Představme si například, že prezident státu by měl poradce, který třeba vůbec nevěří v lidskou evoluci. I to je možné.
Prezident bere svůj plat od daňových poplatníků (občanů-zaměstnavatelů). Urážet nejen jednotlivé občany, ale i celé segmenty společnosti (disidenty, občanskou společnost, neziskový sektor, nové politické strany a hnutí, atd., atd.) bohužel prokazuje nepochopení základní relace mezi prezidentem a občany. Prezident je tu pro občana, nikoliv naopak. Prezident má spojovat, nikoliv rozdělovat – k tomu druhému nechybí spousta jiných mechanismů. Vyhrožování prezidenta, že pokud ho někdo bude „zastrašovat“, zůstanete v politice (LN 6.10.2010), je tak trapné, že se dokonce může stát právě tou větou, která po něm zůstane jako symbol jeho prezidentování – k jeho osobní škodě, ke škodě úřadu i celého národa.
Uznané konvence mají smysl. Pokud zákonodárci rozhodnou, aby se cokoliv významného pojmenovalo po kterémkoliv zesnulém prezidentovi, současná hlava státu se zúčastní přejmenování, a to bez ohledu na jeho politickou příslušnost či vztah k zesnulému prezidentovi. Důvodem je, aby upozornil nejen na předchozího prezidenta, který bez ohledu na jeho politiku byl prezidentem všech občanů (stejně jako současný), ale aby tím zároveň prokázal úctu prezidentskému úřadu a linii jeho držitelů. Proč by lidé a následní prezidenti měli ctít prezidenta, když on sám nectil ty, kteří byli jeho předchůdci?
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
![](/Content/Img/content-lock.png)
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz