Výstup ze sjezdu ODS (pardon, z „kongresu“), ať mi ty Husákovy děti, které dnešní politiku ovládají, prominou (nebo také ne, je mi to jedno), má zřetelnou podobnost s výstupy ze sjezdů někdejší KSČ – plané fráze, slovní mlhovina a nic neříkající jakoby „výzvy“. Jen slova jsou trochu vyměněná, nebudují tam „socialismus“, ale „demokracii“, případně nepulírují „plánované hospodářství“, nýbrž „tržní prostředí“…

V kontextu dalšího vývoje dění na politické scéně, která na výstupy ze sjezdu (pardon, z „kongresu“) ODS údajně dychtivě čekala, se ukazuje, že sjezdové (pardon „kongresové“) mátožení ódéesky bylo jen předobrazem hroucení celé politické scény. A možná nejenom scény, leč celého státu. Jak jinak by se dalo popsat následné dění v Poslanecké sněmovně, kde jedno- či dvouhlasá většina „převálcovala“ zbytek a přijala – slušně řečeno – kontroverzní zákonné normy, které mocně a nejspíš i negativně ovlivní další život v této zemi?

Pro pozorovatele politického dění, který je usazen v teple pražské kavárny, je možná důležité, zda má Tluchoř rád Nečase, případně co si myslí Fuksa o Kalouskovi. Jinými slovy, média hlavního proudu jsou začasto příliš soustředěna na dobové tanečky, místo aby se konkrétních politiků zodpovědných za konkrétní závažné změny legislativy ptala, zda také uvážili, jaké dopady budou mít jejich silová a silácká rozhodnutí na budoucnost zbylých zhruba deseti milionů občanů. Je-li totiž pozorovatel umístěn mimo Prahu, například do Šluknovského výběžku, jeví se přijímaní – slušně řečeno – kontroverzních zákonných norem jako – slušně řečeno – atentát na lidi.

Ať už je to „konsolidační balíček“, či „církevní restituce“, nebo „úpravy vyplácení sociálních dávek“, natož přijetí „druhého pilíře penzijního spoření“ (kterému věří a chce jej jeden z deseti potrefených budoucích penzistů) – všechno to jsou rozhodnutí, která věru jinak postihují politika s příjmy zhruba (mířím nízko) desetinásobnými proti regionální realitě. Nejsem od kořene ani komunista, ani socialista, ale zřetelně vidím, že rozhodujícím politikům v této chvíli chybí jakákoli citlivost (empatie, chcete-li) vůči reálnému postavení, reálnému životu jejich voličů. To je špatně, špatně, špatně.

O tom, že se nám tu tak nějak hroutí stát, píší lucidnější komentátoři už drahnou dobu. Už jsme si (společnost) zvykli na to, že média a jejich proroci a jejich proroctví, čili komentáře, nemají v této zemi velkou váhu. Trochu se to možná v poslední době zlepšuje, ale katastrofa už se odehrála, už nastala a upřímně řečeno, jak z ní ven, dnes neví nejspíš nikdo.

Jednou z nejposlednějších kapek, kterou už po stopadesáté přetéká kalich občanské hořkosti, jsou nová sdělení vrcholných představitelů justice. Podle předsedy Nejvyššího správního soudu už stát není schopen přijímat zákonné normy, které by pak sám dokázal uvádět do praxe, kontrolovat jejich uplatňování a sám je dodržoval. Nebo například pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová řekla na středeční konferenci o vymahatelnosti práva v ČR velice natvrdo, že v obchodních a dalších civilních sporech legislativa právníkům umožňuje naprosto cíleně zneužívat trestního zákoníku. Chybná legislativa podle ní umožňuje zneužívání trestního zákoníku v podobě podávání nesmyslných omezujících trestních oznámení, a tím kriminalizace osob, které jsou jinak účastníky civilního řízení. Díky tomuto zneužívání trestního řízení se podle Bradáčové strany sporu, které této šikany využívají, snadno dostávají k citlivým informacím, s nimiž pak obratem nakládají v civilním řízení. Chyby v legislativě, pravila paní Bradáčová, vznikají díky nekoncepčnímu jednání politiků.

To řekla pražská vrchní státní zástupkyně hezky, ale podle mého tu nejde „pouze“ o nekoncepční přístup politiků. To by bylo jen čiré diletantství, které samozřejmě má svůj trvalý a nepřehlédnutelný podíl na současném marasmu. Obávám se ale, že jde naopak o velice promyšlený a jaksi protahovaný atentát na právní systém, který vyvoleným (iniciátorům, tvůrcům a „jejich“ právníkům) umožňuje vesele dojit stát jaksi v rámci jimi vytvořených zákonných mantinelů.

Tvrzení, že tento stát pomalu umírá, přicházejí od představitelů justice sice v podobě upřímných slov, ale bohužel pozdě. Ten stav nenastal před týdnem, na něm se muselo dlouho pečlivě „pracovat“ a varovná slova měla přijít mnohem dříve.

A jen jakousi třešničkou na tomto politickém, korupcí popatlaném dortu je dobová podrobnost, že totiž ty natroublé a silou protlačené zákonné normy pomohl odsouhlasit narychlo do Poslanecké sněmovny vpáčený (zatím nepravomocně) odsouzený korupčník.

Občan, ač si to nejspíš politici nemyslí, je též člověk. A lidská bytost k normálnímu fungování nepotřebuje až tak mnoho. Mezi základní lidské potřeby patří pocity bezpečí, jistoty a stability prostředí. Stojednohlavá „většina“ v jedné části zákonodárného sboru jim svými panovačnými a arogantními rozhodnutími tyto základní potřeby odpírá. To nemůže dopadnout dobře! 

komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele