Tak nám odsoudili Březinu. Na popáté! No konečně! Odvážná soudkyně Městského soudu v Praze Eva Burianová, pevná v názorech a zásadách, která se při verdiktu nad Karlem Březinou řečeno s klasikem „nenechala zmást ani platnou právní úpravou“, zachránila v uplynulém týdnu čest našich justičních orgánů.

Pachatele bychom měli

Nejprve je třeba připomenout, že Karel Březina je osoba závadová, požívající pověsti nevalné. Jmenovaný vede nezřízený život, opakovaně byl spatřen, jak o výročích nevyvěšuje vlaječky a možná i odhazuje papír do netříděného odpadu. Podílel se na pražské kmotrovské koalici a nikdy neprokázal, že sám není kmotr. Navíc se stále přidrzle usmívá a pořád někam kandiduje, místo toho, aby někde v koutku zpytoval svědomí. S tím už se zkrátka muselo něco dělat.

Přisluhovač kmotrů, svůdce paní a dívek, bouřlivák, který si myslel, že mu pomohou kličky a vytáčky umně vydávané za fakta, dostal po zásluze, co mu patřilo

Proto již v roce 2011 podalo naše občanské sdružení Oživení trestní oznámení, v němž připomíná Březinovo působení ve firmách Porcela Plus a Concordia, které skončily v konkurzu. Škoda jen, že to nebylo Březinovým přičiněním, protože ten darebák tam bohužel toliko zastupoval zájmy věřitelů. Díky kmotrovským dohodám se později stal předsedou dozorčí rady Dopravního podniku Hlavního města Prahy a v mezičase ještě stihnul šéfovat dozorčí radě polostátní Žižkov Station Development. A máme Tě, holenku!

Teď ještě trestný čin

Skutek bychom tedy měli. Karel Březina neupozornil Dopravní podnik, že byl tři roky nazpět členem statutárního orgánu společnosti, která se dostala do konkurzu. Teď ještě jak z něj udělat trestný čin. V tom byli soudruzi z prokuratury nesmírně vynalézaví, za což jim dík, když v průběhu uplynulých tří let nabídli soudům hned několik variant, zkreslováním údajů o stavu hospodařenía jmění počínaje (to šlo o Žižkov Station Development) a podvodem na Dopravním podniku konče.   

Obvodní soudy pro Prahu 2 a pro Prahu 9, které se Březinovými delikty postupně zabývaly, se však projevily jako mimořádně natvrdlé. Formalisticky se držely trestního zákona a opakovaně odmítaly v Březinově jednání spatřovat jakýkoli trestný čin, což nám dlouho dělalo vrásky na čele.

Podvod bez podvedeného

V tu chvíli se naštěstí několik moudrých hlav na pražském Městském soudu dalo dohromady, aby zjistili, v čem udělali soudruzi na obvodech chybu. Tady někde se zrodila ta spásná myšlenka: „A nemohl by to koneckonců být podvod?“

„Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán…“ zní skutková podstata trestného činu podvodu. Z obecných ustanovení Trestního zákona pak plyne, že má-li jít o trestný čin, je takto nutno jednat úmyslně a všechny znaky skutkové podstaty musí být naplněny současně. Ergo jako není vraždy bez zavražděného, není podvodu bez podvedeného.

A to právě jsou, či spíše ještě donedávna byly, ty dvě překážky na cestě ke spravedlnosti.

Jednak se ten lump docela obratně hájí tím, že jakožto osoba bez právního vzdělání dal na radu advokáta. Podle tohoto stanoviska společnosti, v níž Březina dříve působil, de iure v konkurzu nebyly, neboť řízení o návrhu nebylo v rozhodné době ukončeno. Sama porada s advokátem, je pak prý dokladem toho, že jen těžko mohl úmyslně zatajovat něco, o čemž byl ujištěn, že se nestalo. Chlap jeden mazaná.

Ještě lépe kličkuje Březina v otázce škody, kterou nebohému tuneláři rabovanému Dopravnímu podniku způsobil. On totiž drze tvrdí, že funkci v dozorčí radě v souladu se stanovami společnosti řádně vykonával, a za to pobíral příslušnou odměnu. Že prý je to stejné jako by vám zedník bez živnostenského listu postavil bezvadný dům a vy byste chtěli tvrdit, že vás tím okradl. Doprkýnka, kdo tomu darebákovi tak dobře radí?

Soudce vyměnit, chlapa odsoudit

Vyzbrojen radami vychytralých advokátů pustil se Březina do boje, a nutno lumpovi přiznat, že se mu dařilo spravedlnosti dlouho unikat.

Už v roce 2012, kdy byl obviněn, bylo jeho trestní stíhání Obvodním soudem pro Prahu 9 zastaveno s tím, že nebyl spáchán trestný čin. Toto rozhodnutí Městský soud zrušil, aby se v prosinci 2012 na obvodě konalo hlavní líčení, opět s verdiktem nevinen. Tento verdikt je s nebývalou rychlostí v lednu 2013 Městským soudem zrušen a nařízeno nové projednání na obvodu, v kterém je Březina, světe div se, opakovaně shledán nevinným.

A to už se Městský soud v srpnu 2013 ale opravdu dopálil: „Obvodní soud pro Prahu 9 není schopen vymanit se ze svých stále stejných úvah a závěrů, které byly již potřetí označeny za ne zcela objektivní a správné, a proto Městský soud v Praze nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu.“  Správně soudruzi. On sice podle zákona nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci, ale když se kácí les…

Bohužel i nově ustavená soudkyně se nějak nebyla schopna vymanit ze svých stále stejných úvah a závěrů a v říjnu 2013 opět konstatovala, že se nestal trestný čin. Asi se prostě nějak nebyla schopna vymanit z úvahy, že k podvodu nám nějak chybí ten podvedený. Uvědomělý Městský soud však rozsudek opět ruší, aby v dubnu 2014 Obvodní soud konečně rozhodl, že Březina je vinen. Zkrátka proto, že si to myslí soud odvolací. A ten správnost svého vlastního názoru v říjnu 2014 překvapivě potvrzuje. Fuj, to byla fuška.

Vrahem snadno a rychle

Dlužno připomenout, že za celou tu dobu nedošlo, a z logiky věci ani dojít nemohlo, ke změně skutkového stavu. Úmysl podvést popsaným skutkem Dopravní podnik, Březinovi prokázán nebyl. O údajnou škodu se městský dopravce nejen nepřihlásil, ale v rámci dohody dokonce drze uznal Březinův nárok na odměnu za výkon funkce. Šmejdi jedni tramvajácký.

Nedošlo-li tedy k naplnění skutkové podstaty, je zkrátka třeba Březinovo jednání správně hodnotit.A s tím se naštěstí soudkyně Eva Burianová nijak nemazala. Svůj odsuzující verdikt příznačně vysvětlila slovy na Březinovu adresu: „Takto se člověk veřejně činný chovat nemá.“ No richtig! To je panečku soudce podle našeho gusta. Jaképak štráchy s naplněním skutkové podstaty, jaképak zkoumání zavinění, jakápak objektivizace škody. Pokud si jednou odvolací soud učiní závěr, že Březina je vinen, aspoň teda tím podvodem, nesmí se z něj vymanit, ať se děje co se děje.

A tak se lidu prostému, díky našemu Oživení, zase jednou dostalo zasloužené spravedlnosti. Přisluhovač kmotrů, svůdce paní a dívek, bouřlivák, který si myslel, že mu pomohou kličky a vytáčky umně vydávané za fakta, dostal po zásluze, co mu patřilo.

Pokud s námi nesouhlasíte, neříkejte to moc nahlas. Mohl by to být nějaký trestný čin. Schvalováním trestného činu počínaje, vraždou konče. Že k vraždě je třeba mrtvoly? Nebuďte včerejší a jděte raději s dobou. Podvodník Březina vyvázl s podmínkou. Ale vám by se snadno mohlo stát, že o nevhodnosti svého názoru na jeho případ dostanete coby pravomocně odsouzení vrazi příležitost nějakých patnáct až dvacet let v klidu přemýšlet. Už si rozumíme?

S pravdou a láskou,

vaše Oživení.