Několik týdnů před senátními volbami se téměř ve všech médiích objevila zpráva, že Jiří Paroubek měl údajně dle tvrzení své bývalé ženy Petry neoficiální příjmy v řádu milionů korun. V krátkosti připomenu, že podobné dezinformační kampaně proběhly na výraznější osobnosti levicové politiky již v minulosti. V roce 2006 byla s velkou senzací vypuštěna do médií například tzv. Kubiceho zpráva, která tehdy negativně ovlivnila výsledek parlamentních voleb. Na zakázku byla tehdy zveřejněna zpráva tehdejšího ředitele ÚOOZ s cílem poškodit Jiřího Paroubka a užší vedení ČSSD. Cílem bylo zastavit růst volebních preferencí ČSSD a zabránit jejímu potenciálnímu třetímu vítězství v řadě v parlamentních volbách. Kubiceho zpráva měla ve veřejnosti vzbudit dojem, že špičky ČSSD spolupracují s organizovaným zločinem. Později vyšlo najevo, že to nebyla ČSSD, ale někteří představitelé ODS, kteří byli napojení na podsvětí, dokonce až na zavražděného Františka Mrázka. Jak jejich bezohledné vládnutí dopadlo, máme všichni ještě jistě v paměti.

Z dalších lží můžeme jmenovat kauzu Biolíh. ÚOOZ zde pod taktovkou Kubiceho zatkl několik lidi. Později vyšlo rovněž najevo, že se ničeho nezákonného nedopustili. Podobně také v kauze Budišov došlo k teatrálnímu zatčení Věry Jourové, aby se později ukázalo, že je nevinná. Více než měsíc strávila ve vazbě a na základě křivého obvinění byla vláčena médii dost možná jen proto, že byla krátký čas náměstkyní Jiřího Paroubka na Ministerstvu pro místní rozvoj. Z uvedeného je více než zřejmé, že v době, kdy Jiří Paroubek vedl ČSSD, docházelo ze strany politických protivníků ke zneužívání policie a médií.

V současnosti to bohužel vypadá ještě na zákeřnější boj z řad jemu nejbližších a také od některých bývalých spolupracovníků z ČSSD. Příběh začíná v roce 2009 před parlamentními volbami, kdy se Jiří Paroubek před svými spolupracovníky ve vedení ČSSD zmínil, že pokud vyhraje volby a stane se premiérem, tak se osobně postará o to, aby miliardář Bakala dostál svého veřejného slibu týkajícího se prodeje bytů OKD jejich nájemníkům za výhodných podmínek. Nemohl v té době vědět, že někteří lidé ve vedení ČSSD jsou na miliardáře Bakalu napojeni. Zdeněk Bakala pak věnoval desítky milionů korun ODS, TOP-09 a VV na volební kampaň s cílem zabránit, aby se Jiří Paroubek stal premiérem, čímž se sám po volbách veřejně chlubil. Ohavnou masáží nešetřil ani rodinné příslušníky a ze samotného Paroubka se snažil prostřednictvím jím vlastněných médií udělat démona a téměř totalitního diktátora. Vzniklá vládní koalice ODS,TOP-09 a VV se otázkou chybné privatizace OKD záměrně vůbec nezabývala. ČSSD pod vedením Bohuslava Sobotky začínala modrat a přestala se věnovat potřebným tématům, která měl dříve rozpracované Jiří Paroubek a jeho tým. Tato pravdoláskařská klika v ČSSD spjatá s Bohuslavem Sobotkou, která byla v parlamentních volbách voliči vytrestaná výsledkem 7,27 % je v současné době bohužel nadále zastoupena v Poslanecké sněmovně, v předsednictvu a ústředním výkonném výboru. Tito lidé neumějí nebo nechtějí nasměrovat stranu jiným směrem a věnují se především sobě a žabomyším válkám o poslední dobře placená místa, která zůstala ještě k dispozici. Většina z nich se v době nejhoršího volebního výsledku v historii strany vyslovila nesmyslně proti návratu Jiřího Paroubka do strany a k jeho kandidatuře v barvách ČSSD v Ostravě. Je jasné, že část těchto neúspěšných politiků ČSSD a mocné zájmové skupiny si nepřejí Paroubkův návrat do politiky.

Stačí se zamyslet proč na Bohuslava Sobotku a jeho věrné nemířila v minulosti žádná ostřejší kampaň, která by je mohla kompromitovat. V nedělních Otázkách Václava Moravce se moderátor téměř vždy rozplýval nad Bohuslavem Sobotkou, Janem Chvojkou nebo Martinem Netolickým. Na ně veřejnoprávní televize neútočila, naopak Jiří Paroubek do pořadu pozvánku od Moravce téměř sedm let nedostal a roky nebyl pozván ani do jiných významnějších médií. Situace se zlepšila až v minulém roce. Dnes již není tajemstvím, že lobbista Miloš Růžička a advokát Radek Pokorný ovládli veřejný mediální prostor, ale také lukrativní zakázky pro stát. Agentura Bison & Rose se dlouhé roky činila. Je zajímavé, že tato PR agentura zastupovala stejné klienty jako vlivný právník Radek Pokorný, který patří mezi blízkého přítele Bohuslava Sobotky. Mezi jejich klienty patřily významné společnosti jako ČEZ, ČEPRO, ČSA, ŠKODA TRANSPORTATION, EUROVIA a další. Růžička dělal také poradce ministru vnitra Chovancovi, kterému se někde „ztratila“ Agáta (odposlouchávací zařízení). Nás bude zajímat spíše to, že tito zmínění pánové se setkali při privatizaci OKD, o které byla výše řeč. Radek Pokorný a jeho advokátní kancelář vypracovala pro Zdeňka Bakalu posudek pro Evropskou komisi, kde nízkou cenu obhajoval. Radka Pokorného bych označil za velkého zákulisního hráče v Sobotkově vládě, protože byli blízcí přátelé a znali se již z gymnázia. To, že tyto figury se dlouhé roky věnují negativnímu mediálnímu obrazu Jiřího Paroubka je zřejmé. Dnes je už také jasné, proč se Jiří Paroubek nedostal do žádné předvolební debaty v dobách působení v politické straně LEV-21, když vliv agentury Bison & Rose dosáhl až do České televize.

Kapitolou samou pro sebe jsou novináři Slonková a Kubík, kteří fantazírují nad financováním strany LEV-21 cca před 4-5 lety. Redaktor Kubík zrežíroval příběh údajného bezdomovce, který straně věnoval finanční prostředky, a následně se mělo objevit jeho tělo v příkopě. Jako bývalý předseda Pardubické organizace strany LEV-21 mohu potvrdit, že veškeré finanční prostředky šly zajisté na centrálu a její transparentní účet, který obhospodařoval pan Andres. Strana nebyla parlamentní a záměrně nebyla vidět v žádných důležitých debatách. Nemohla tedy nikomu ani nic nabídnout. Z tohoto důvodu je zcela nesmyslné, že by se o ni sponzoři prali a věnovali jí tak obrovské částky, o kterých hovořili investigativní novináři. Jejich scénář mně připomíná devadesátá leta, kdy se vymydlení bezdomovci posílali v saku pro úvěry do bank. Jednu věc ale zatím nechápu, proč Petra, které Jiří Paroubek zachránil při mozkové příhodě život? Snad se jednou dozvíme pravdu.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele