Nejprve co k problému hlásí osvědčený satirický server Der Postillon.

Protesty v Offenbachu: "Skoncujme s vedry!"

Jsou to více než dva týdny, kdy Postillon přinesl zprávu o demonstracích před centrálou Německé hydrometeorologické služby (DWD) v Offenbachu. Požadavky zahrnovaly okamžité snížení teploty o minimálně deset stupňů, dva dny nepřetržitého deště a svěží vítr. (Aktuální vývoj počasí jakoby na požadavky davu reagoval).

Protestní shromáždění čítalo podle Postillonu na 750 účastníků a byly vidět transparenty s nápisy jako "Sirky a počasí nepatří do rukou dětí", "Takovýhle hicy jsou na makovici!" nebo "Jak dlouho se máme ještě péct?"

(foto - repro/Postillon)

Demonstranti žádají, aby se na mapách Německé hydrologické služby konečně objevovaly dešťové mraky a teploty pod 30 stupňů.

„Kdyby povětrnostní experti vykonávali řádně svoji službu, nikdy bychom se do téhle šlamastyky nedostali“, pohoršuje se Kerstin Jägerová z Wuppertalu. Do Offenbachu vyjela už brzy ráno, aby vyjádřila svůj protest. „Nechápu, proč šroubují teploty stále výše a výše. Je to jen neschopnost nebo nám chtějí cíleně škodit?“, ptá se sedmatřicátnice.

Podobně to vidí Horst Buchholz z Hamburku. „Sedí si ve svých klimatizovaných kancelářích a my občané se máme smažit ve vedrech.“ Domnívá se, že se meteorologové touto akcí mstí za minulá léta: „Minulý rok bylo léto mizerné a všichni si stěžovali. Tak prostě déšť zrušili a vyjeli s teplotami na 36 stupňů. Dělají si s námi, co chtějí“, stěžuje si 68letý muž. „A všimli jste si toho? Jen dneska, co jsme začali s demonstrací, vyšplhaly se teploty o dalších dvanáct, třináct stupňů. Jako by se nám vysmívali! Pryč s povětrnostními nácky (Wetternazis)!“

Kolem 16 hodin nastoupila policie, aby neohlášenou demonstraci rozpustila pomocí vodního děla. Většina protestujících však na zásahy proudem vody reagovala spokojeným „Jak příjemné …“

Chlazení v supermarketu Edeka

Dvě minuty v chladírně přijdou na tři Eura, kdo se chce chladit pět minut, zaplati pět Euro. V chladicí buňce je pět až osm stupňů.

Na nápad přišel Lars Koch, majitel supermarketu Edeka ve Friedbergu v Hessensku, akce běží přes dva týdny. Hodně lidí na sociálních sítích to považuje jen za marketingový tah. Pan Koch však hovoří o vážné nabídce, i když přiznává: “Je to vážně míněná legrace“.

Kolem poledne se přicházejí ochladit hlavně lidé z okolních obchodů a firem.

Na otázku magazínu DER SPIEGEL, zda to panu Kochovi připadá hygienické, když se ocitnou propocení lidé vedle čerstvých potravin, pan Koch odpovídá: „Snažíme se kolem poledne vyprázdnit na půlhodinku jednu chladicí buňku. Jsou v ní normálně mléčné výrobky,- ovoce a zelenina.“

Reportér Colin Mahnke z Hit Radia FFH se s panem Kochem do chladicí místnosti vypravil a chlazení vyzkoušel. Původně tu byly jen kartony s vejci a palety s jogurty, kvůli publiku jsou teď v chladírně i židličky a slunečník. Reportér konstatuje, že dvě minuty v šesti stupních bohatě stačí – viz video ZDE.

Tahle vedra tu už byla

Berlínský Tagesspiegel se podíval do historie v článku pod titulkem:
Léto století – 1904 – Horko v Berlíně není poprvé.

Odvolává se na starou pravdu, že sdílené utrpení je utrpení poloviční a líčí horko a sucho roku 1904. Tropických teplot a extrémního sucha si tedy užili i předci dnešních Berlíňanů. Od května do srpna roku 1904 svírala celé Německo i Berlín včetně císaře mimořádně stabilní tlaková výše. 16. června bylo v Berlíně naměřeno 35,5 stupňů Celsia. Labe se na mnoha místech dalo přejít suchou nohou, byla zastavena lodní doprava a špatná úroda měla za následek masové stěhování do USA.

Berliner Illustrirte Zeitung líčí 14. srpna 1904 situaci takto:
„Starci bědují, muži sténají, ženy naříkají, děti fňukají: HORKO. Člověk má jen jedno přání – chládek, chládek, chládek! Šťastnější jedinci tráví své dny za pevně zavřenými žaluziemi, vleže na pohovkách v letargickém stavu morfinisty. Větší, nešťastnější polovina lidstva je však nucena se vydávat do rozžhaveného pekla, kde jim hrozí, že se pod neměnně modrým nebem a nemilosrdně pálícím sluncem nakonec zhroutí.

Lidé se plouží po ulicích jako špatně namazané stroje. Hovoří – pokud vůbec otevřou ústa – jen o horku a jestli někdy přestane. S omluvou se obracejí na ona krásná léta, kdy lilo jako z konve a sebemrskačsky uznávají, že za to, že si na ně stěžovali, nějaký trest prostě přijít musel.

Jedny vídeňské noviny měly v červenci 1904 titulek: “UPEČEME SE“.

Redaktor Tagesspiegelu přitakává: “ASI TO TAK DOPADNE.“

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.