Ve světě, který vyrostl na mnohomiliardovou skrumáž,

1) kde vzdělání devalvovalo na pouhou informovanost,

2) kde komunikační techniky přístupné všem umožnily vpád hrubosti a bezbřehosti do vztahů mezi lidmi,

3) kde zmizela jakákoliv péče o genofond

4) a společnost nemá zásadní morální principy, které by byly jejím základem, v takovém světě nemohou mít demokratické principy založené na většinovém rozhodování smysl.

Dostávají se čím dál víc ke slovu lidé, kteří postrádají jakoukoliv vnitřní kultivaci a přitakají lehce siláckým postojům. Nastává čas vítězných populistů, diktátorů a demagogie. To, že všichni máme stejná práva je krásné a spravedlivé, na druhé straně je to zdroj nespravedlnosti. Kultivované gesto se neliší od hrubého, všechno má pro společnost stejnou sílu. Demokrat namítne, že to jinak nejde. Ano, má pravdu. Nelze to změnit žádným nařízením, je to vše ukotveno v kvalitě společnosti. Dokud společnost nenalezne nějaké společné morální klima, jako byla kdysi obecně platná víra, není šance na změnu. Jelikož nepředpokládám, že by se k něčemu podobnému společnost přiklonila, obávám se, že nás demokracie dovede k zcela antidemokratickému osudu.

Princip rovnosti, který platí ve všem je nesmyslný. Otec a matka si jsou rovni, ale každý má jinou funkci. Homosexualita musí být respektována, ale nemůže být normou, atd. atd. atd.

Pokud se něco zásadního nestane (nevím co, možná přírodní katastrofa, možná válka), nevidím možnost změny. Je mi smutno.                            

Milan Knížák