Ve zcela nedávné době se objevilo v našem tisku několik článků zabývajících se bezpečností mobilů, počítačů, počítačových sítí a vůbec komunikace on-line. Technické a softwarové vybavení „hackerů“ se zvyšuje takovou mírou, že ani vyhlášené počítačové a komunikační společnosti nejsou schopny „držet“ s nimi krok.

Zkrátka - bezpečnost kyberprostoru začíná být problémem.

Nyní se však - až dosud víceméně právní aspekty bezpečnosti počítačové komunikace – proměnily v politickou otázku.

Právě nyní rezonuje mainstreamovým tiskem všude na světě - kauza Huawei.

Ale – jako vše na tomto světě, i tato kauza má svou historii. A tak se podívejme, jak vše začalo a zamysleme se, kam to vše spěje...

Prvním varovným výstřelem této novodobé války o bezpečnost sítí, tedy „kyberprostoru“, byla zpráva amerického kongresu z roku 2012 (!), že čínská vláda – údajně - nutí čínské společnosti, aby jí předávaly „senzitivní“ data o svých klientech. „Oportunistický“ prezident Obama už tehdy zakázal svým úředníkům používat mobily značky Huawei a ZTE.

Nedávno však americké zapravodajské služby přiložili další „polínko“ do sporu o čínské technologie - „Nepoužívejte smartphony Huawei a ZTE, varuje Američany FBI, CIA i NSA.“

Přestože tamní zpravodajské služby mají Huawei a ZTE pod přísnou kontrolou, přece přichází jejich „varování“, jež si například vzali za své „Lidovci“. Jejich „celostátní výbor“ se sešel a požaduje po českém premiéru změnu zákona o zakázkách...

Byla tady už zmínka o zpravodajcích z americké NSA, myslím, že je vhodné se u této společnost zastavit.

Byli to právě zpravodajci z NSA, okolo kterých vypukl první mezinárodní skandál v roce 2013. NSA tehdy odposlouchávala mobilní telefony v masovém měřítku po celém světě. NSA šla dokonce tak daleko, že mezi „napíchnutými“ telefony byly i mobily kancléřky Merkelové, vrcholných funkcionářů EU, brazilské prezidentky Dilmy Rousseff... Inu, v NSA budou asi nejlépe vědět, jaké škody může takový „napíchnutý telefon“ natropit...

V tomto globalizovaném světě už nic jako „privátní kyberprostor“ neexistuje, avšak někdo tu stále ještě hlásá politická hesla o ochraně „Vašeho“ soukromí. Pojmenujme tuto entitu jednoduše jako - „Systém“. Ať už je to kdokokoliv z celého politického spektra, je dobře si uvědomit: „Systém“ uživateli tímto sděluje - „nechci, aby ještě někdo jiný – kromě Tebe, uživatele, a samotného „Systému“ - měl přístup k Tvým "privátním" datům. Nechci, abykromě Tebe a "Sytému" - někdo další věděl, jak používáš svoje platební kartu, kde se právě teď nacházíš, jaké stránky navštěvuješ na internetu, jakou posloucháš hudbu, jakou jsi si objednali letenku na dovolenou, jaká je Tvoje sexuální orientace atd.“

„Nechci“ – sděluje „Systém“ uživateli - „aby se Tvoje "privátní" data dostala ještě do rukou třetích osob!“

To je dnešní pojetí bezpečnosti kyberprostoru. Takovým způsobem chápou tento pojem všichni mobilní operátoři, všichni správci serverů, všichni poskytovatelé internetu, všechny firmy, jež se podílejí na zabezpečení komunikace - a také všechny zpravodajské služby. Nezbývá, než abychom takovým způsobem chápali tento pojem i my, běžní občané...

Také v české kotlině se media věnují bezpečnosti kyberprostoru, a to s větším či menším úspěchem.

Na tomto místě mi proto dovolte malé doporučení. Tento článek má snahu přinést čtenáři nové informace, ale motivem tohoto doporučení je úspora vašeho – jistě tak vzácného – času.

Mohli jsme se u nás dočíst v článcích od nejroztodivnějších počítačových „guru“, že “padesát procent uživatelů internetu vůbec nechápe ani ty nejzákladnější, nejklíčovější principy kyberprostoru“. Pokud jste ten typ čtenáře, který po přečtení takových článků nabyl pocit, že váš „privátní“ kyberprostor je nyní ohrožen či dokonce – že Češi jsou kvůli slabým heslům „hlupáci“ a že „chápajících“ Čechů bude ještě ubývat - tak tomuto typu čtenáře, stejně jako autorovi onoho článku, tato úvaha není určena, neboť informační „poselství“ tohoto článku by nedošlo svého adresáta. Byla by to pro vás, jako i pro autora toho „inteligentního“ článku - ztráta času.

Ale vraťme se ke kauze Huawei. Vraťme se k tomu, že z kauzy s bezpečnostními aspekty se stala kauza politická.

Než se budeme věnovat bezpečnostním aspektům, nejdříve se zamyslete, zda se nejedná o prosté „poškozování“ obchodního jména, jež řeší oblast hospodářského práva. I to je věc, na kterou jsou zejména vlastníci práv k jakékoliv formě „duševního vlastnictví“, nesmírně citliví.

Představte si – jen tak z legrace, že by prezident Zeman – nebo ještě lépe prezident Trump - prohlásil, že třeba společnost Coca Cola přidává do svých nápojů přísady, jež způsobují – řekněme - kornatění tepen. To by byl skandál, jen co je pravda! To bychom se nedoplatili! To by stálo víc, než „Diag Human“!

Ono se vlastně v případě Huawei nejedná o nic jiného. Žádná ze zpráv zpravodajských služeb se neodvolává na specifická zjištění nalezená v Huawei technologii. Pokud by zpráva taková zjištění uvedla, musela by tato zjištění obhájit proti Číňanům před nezávislým soudem. Avšak varování amerických tajných služeb žádná taková zjištění neobsahuje. Je to na úrovni – buď nám věříte nebo nevěříte! A Lidovci už „uvěřili“ a učinili na svém celostátním výboru „rozhodný krok“ k posílení bezpečnosti našeho kyberprostoru...

V Německu se již ozvaly hlasy, jež mají o celé věci pochybnosti. Arne Schoenbohm, šéf Spolkového úřadu pro bezpečnost informací, uvedl: „Pro takové rozhodnutí, jako je zákaz, musíte mít důkaz. Náš úřad takový důkaz nemá.“

Tím se ovšem posouvá toto varování amerických tajných služeb z roviny obchodní války do oblasti politické.

O co tedy v kauze Huawei jde?

Největším businessem v počítačových sítích dnes je – cloud! Cloudová technologie je služba, kdy poskytovatel cloudové služby zákazníkovi nabízí, že uloží jeho data na svých serverech.

Běžný uživatel u počítače cení především rychlost, s jakou dokáže zpracovat to neuvěřitelné množství dat, jež jsou potřeba k tomu, aby se vám na internetu například objevil článek, který právě čtete. Jeho pořadí důležitosti je - rychlost - síť(internet) - data. K uložení dat běžnému uživateli stačí většinou harddisk. Ale úplně opačné hodnocení těchto požadavků panuje mezi manažery velkých korporací – tam je to: Data (hlavně jejich zabezpečení a spolehlivost) – síť – rychlost. Oproti malým uživatelům jde ve velkých korporacích o technologii založenou na „velkých objemech dat – Big Data technology“. A tam může být technologie ukládání a organizování „velkých dat“ problémem.

Microsoft svoje vyhlídky pro příští období nestaví na dalším vývoji operačního systému Windows (!), ale na vývoji „cloudových“ technologií. Je to dokladem nezměrné tržní síly „cloudové“ technologie. Je to počítačová budoucnost.

A v kauze Huawei zdaleka nejde o mobily, i když pár miliard na tržbách není nikdy „k zahození“...

Jde o „cloudové“ technologie.

Huawei je nyní lídrem trhu při nasazování „5g“ technologie, nejrychlejší sítě pro mobilní telefony. Huawei je dnes také lídrem trhu ve vývoji technologie serverů a to implikuje i jeho pokroky ve vývoji „cloudové“ technologie.

Tudíž hlavním problémem je to, že Huawei začíná být konkurencí Microsoftu v oblasti „cloudové“ technologie, tedy oblasti, s níž Microsoft spojuje svoji budoucnost.

Klíč k porozumění této situace je nadmíru jednoduchý – představte si jen, že v rámci široké nabídky „cloudových“ služeb - Číňané – jako správci dat velkých západních společností – by měli v rukách – tedy na svých serverech – data mnohých společností Západu? Hrůza, že?

Je to boj o podíl na trhu. Proto se nepotřebují americké zpravodajské služby odvolávat na mezery Huawei technologie. Je to skutečně otázka víry. Věříte nám nebo ne?

Samozřejmě, víme už dávno z historie, že boj o podíl na trhu nezná skrupulí. Povoleno je vše, nedělejme si iluze. Ale i přesto - tento bezohledný obchodní boj má jakousi svoji „etiku“. Jak již řečeno – povoleno je vše, ale vrcholní hráči, rozehrávající takovéto hry, zpravidla velmi dobře vědí, co je v rámci odvetných opatření povoleno, co je tzv. „na hraně“ a co je už „za hranou“. V tom je celá "etika".

A tak mám obavu, že v jedné věci to Američané přehnali. A to tehdy, když nechali ve Vancouveru zavřít dceru zakladatele firmy a následnici počítačového imperia Huawei, paní Sabrinu Meng Wanzhou, finanční ředitelku. Zatčení samo proběhlo docela "surově", rozhodně neproběhlo "v rukavičkách". Jistě, Sabrina se dostala promptně na svobodu na kauci 10 mil. USD, inu – co je v takových politických hrách „pitomých“ 10 mil. USD?

Ale „šáhnout“ na rodinného příslušníka? Snad si ještě vzpomenete, jak vystoupaly preference premiéra Babiše po té, co reportéři Seznamu „šáhli“ na jeho syna... Mám obavu, že to Čína může považovat za počin, který je již „za hranou“.

Může to způsobit mezi Číňany podobný efekt, jako když si v 19.století Británie brutálně vydobyla své právo obchodovat v Číně s opiem – viz heslo „Opiové války“ (ZDE). Posledním pozůstatkem těchto válek byl ještě Hong-Kong, který se Číně vrátil zpět až po 100 letech, v roce 1998. Dodnes se na čínských školách učí o „nerovných smlouvách“, jež musela Čína tehdy v 19.století, kvůli „svobodnému“ obchodu s opiem pod diktátem Británie uzavřít.

Západní kultura byla formována vírou v Boha a etikou Bible. S křížem Ježíše Krista a Deseti přikázáními pak Západ dobyl a ovládl celý svět. Dějiny nás ovšem učí, jakým způsobem se „bílí“ otrokáři chovali v Africe, jakým způsobem se „bílí“ sáhibové“ chovali v Indii, jakým způsobem se „bílí“ conquistadoři zachovali v Jižní Americe, jakým způsobem „bílí“ osadníci osídlili Severní Ameriku.

Čínská kultura byla formována konfucianismem. Konfucius nebyl Bohem, byl filosofem. A základem Konfuciovy etiky bylo: „Co si nepřeješ, aby se dělo tobě, nedělej ani ty ostatním.“ Čína nikdy nikoho nedobyla a nikoho neovládla. Naopak – Čína postavila „Velkou čínskou zeď“, aby chránila svou kulturu, svou identitu.

Sabrina Wanshou dnes čelí obvinění, jež by jí mohlo „vynést“ až 30 let vězení. To, co se přihodilo ve Vancouveru, se odehrálo téhož dne, kdy prezidenti Trump a Xi Jin Ping zasedli v Buenos Aires k večeři, aby se pokusili ukončit obchodní válku mezi oběma velmocemi. Zdá se, že to někomu není „po chuti“. Zdá se, že to není „po chuti“ ani našim "Lidovcům"...

Ať je to, jak chce – s Číňany budeme sdílet tuto planetu ještě po nějakou dobu. I Číňané jsou lidé (angl. Human being) a mají stejné humánní instinkty – jako my, co žijeme – vně Říše středu.
Není nic snazšího než zneužít rodičovských citů k rozdmýchání davové hysterie. Věřme, že toto není cílem amerických zpravodajských služeb. Věřme, že Číňané tuto „emoční“ past – stejně jako tu opiovou v 19.století – prohlédnou a najdou v sobě dost tolerance, aby nežádali „zadostiučinění“. Aspoň v nejbližších pár stoletích... Číňané zatím ve svých mediích komentují zatčení Sabriny Wanshou jako „uličnictví“, jako „nepopsatelné chuligánství“... Anebo měl pravdu „xenofob“ Samuel Huntington? Pokud Číňané usoudí, že zatčení Sabriny Wanzhou je "za hranou", stojíme před - tentokrát již finálním - „Střetem civilizací“.

Autor této úvahy byl veden snahou dát čtenáři "jiný" pohled na bezpečnost kyberprostoru a také snahou - u specifické části čtenářské obce - šetřit jejich čas.

(autor je počítačovým konzultantem SAP application consultant - N.o.C. - 2674310; názory v tomto článku nejsou stanoviskem společnosti SAP GmbH)