Dříve vládnutí lidem nevyžadovalo žádnou zvláštní technologii – stačilo pár drábů a víra obhospodařovaná církvemi. Křesťanství bylo dosud největším neštěstím lidstva, říká Nietzsche ve svém Antichristovi. Pokud s jeho tvrzením chce někdo souhlasit, ten souhlas bude jen dobově podmíněný - současnost nám předkládá mnohem rafinovanější podvrhy. Ovšem dnešní podvrhy jsou postaveny na vědeckých principech.

Křesťanství představuje stále jen jednoduchou a velice prostou lež. Co je taková hloupá lež proti umělé inteligenci? Dnes se v tomto Nietzscheově „neštěstí lidstva“ spojila věda s nejmodernější technologií. Jen nevelká skupina lidí si uvědomuje, že nyní – jde o mnoho, ne-li o všechno.

Omyl Geneze aneb geneze omylu

(Podle Friedricha Nietzscheho, nar. v Prusku, zem. 1900, Univerzita v Lipsku a v Bonnu, a podle moderního a dosud vyučujícího „scholára“ Joshua Greene, nar. v U.S.A., Univerzita Harvard)

Starý Hospodin Bůh, velekněz, který je stále jen jakýmsi nepoznatelným Duchem (to až Nový zákon mu přisoudil přívlastek Duch svatý), se prochází Rajskou zahradou. A nudí se. Nikde žádné povyražení – i ti andělé jsou tak zoufale nudní, a ďábel snad? Lucifer? Nenechte se vysmát... Slitování Boží nad jedinou bědou, kterou mají všechny Ráje – nuda, nuda, nuda... A Hopodin hledal, co vymyslet, aby to nebyla – nuda. A tak Hospodin Bůh pro své povyražení stvořil Nebe a Zemi. Ale Země byla pustá a prázdná. Nad propastnou tůní byla tma. A tak Hospodin Bůh si hrál dále... Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A Hospodin Bůh stvořil vody pod nebem, a souš, byliny a ovocné stromoví, a země se zazelenala...

I řekl Hospodin Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, oddělujte den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou! Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“

A stalo se tak. A Hospodin Bůh se ohlédl zpět a viděl, že všechno, co za ten týden učinil, je velmi dobré. A tak Hospodina ta hra začala bavit. I řekl: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ To je přece dobrý nápad, řekl si Hospodin. Bůh si od člověka sliboval přinést do Ráje aspoň trochu zábavy.

Jenže – co to? Kam se podělo povyražení? I člověk v Ráji se nudí! Hospodin Bůh si hned uvědomí: Vždyť jsem ho já – bůhmněnetrestej – stvořil k obrazu svému! Hospodin sám byl jen nudný patron, a nyní ten starý bloud dal člověku možnost volby, nadal člověka svobodnou vůlí. A hned první příklad, člověk neshledal zvířata, ty „domácí mazlíčky“, které mu Bůh stvořil na hraní, dost zábavnými...

Povyražení bylo totam a Bůh si zoufal – čert aby to spral! Možnost volby v lidském myšlení – to byla první chyba, jíž se Hospodin Bůh dopustil.

Ale Hospodin Bůh nelenil a Adamovi stvořil skutečné povyražení – stvořil ženu! To byla ovšem další chyba. Žena - svou podstatou - je had, to ví každý kněz. A skrze ženu ochutnal Adam ovoce ze Stromu poznání. Najednou, člověk chtěl poznávat! Na Hospodina padla pekelná hrůza. Člověk pojedl ovoce ze Stromu poznání a nyní by snad chtěl pojíst ovoce ze Stromu života?

I řekl Hospodin: „Nepřipustím, aby vztáhl ruku po ovoci Stromu života, jedl a byl živ navěky.“ (Genesis 3:22) Co tedy učinil Hospodin Bůh? Proklel zemi a zapudil člověka! (Genesis 3:24) A to byla Země stvořena jen před nedávnem a sám člověk byl na světě teprve pár dní!

Hospodin Bůh byl svým dílem, který stvořil během pouhých šesti dnů, naprosto rozčarován. Co teď s tím krámem? Co s člověkem? Odpověď: „Pryč s ním! Pryč z Ráje, člověče!“

Hospodin Bůh – což bylo vše, co ve své frustraci pro Evu a Adama učinil – dal oběma na cestu z Ráje – suknice. Ovšem tímto činem Bůh – jak nám říká metafyzika - akceptoval touhu člověka - znát a vědět. Sankcionoval ji, řekl by právník dnes.

Byla to žena, jež dala základ rodině! Tu řekla Eva: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ (Genesis 4 : 1) Byl to bezpochyby největší a nejpoetičtější okamžik v lidských dějinách. Byl to v lidských dějinách jediný okamžik, ve kterém se spojila velikost a poezie... Skrze ženu a jejím přičiněním tedy začal Adam toužit po vědění, oslavme tedy – kromě všech ostatních skvělých důvodů a příčin - ženu!

Ale ne tak Hospodin. Hospodin Bůh seslal na první lidský pár lopotu a strádání všeho druhu při dobývání chleba vezdejšího, nebezpečí života ženy v těhotenství, stáří, nemoci... Člověk nemá co přemýšlet - to přece ví každý... Všechna ta bída, říkal si Hospodin, nedovolí člověku, aby myslel. A přesto! Hrůza! Člověk stále toužil po vědění a jeho touha po poznání se vypínala do výše stále více! Je to snad soumrak Bohů?

A tak ten starý bloud vynalézá válku, rozděluje národy a znepřátelí je navzájem, učiní, aby se lidé navzájem trápili a ničili, aby se vybíjeli. Všichni ti Kenaanci, Chetejci, Chivejci, Perizejci, Girgašejci, Emorejci, Jebúsejci i Moábci ve Starém zákoně – prakticky „nevyšli“ z boje.

Ale je to neuvěřitelné, co se na Zemi děje – ale poznání, ta emancipace člověka od Stvořitele, roste a přibývá! A to navzdory všemu, co „milosrdný“ Hospodin Bůh na lidstvo seslal!

I vzejde starému Hospodinu Bohu poslední rozhodnutí: Nic naplat, musíme člověka utopit! A přišla potopa...

Od té doby zná víra jen jedno veliké nebezpečí – zdravý selský rozum, poctivý úsudek, to jest nezkalené chápání příčiny a následku. Přesně z těchto zdrojů se později rozvinuly zásady vědeckých principů. Jenže k tomu vedla ještě dlouhá cesta.

Vědě se daří jen za šťastných poměrů. Teď už nebylo jen na Hospodinovi, aby člověku bránil v poznání. Bylo tu panstvo, a hlavně - byli tu kněží. Králové se vždy starali, aby jejich poddaní stále byli na mizině či na jejím pokraji, a kněží se vždy starali, aby lidé byli obviňováni a připisovali se jim ty nejnesmyslnější přečiny. Lze již snadno uhádnout, co se tím dostalo na svět – ten bohapustý kněžský výmysl – hřích! Celý mravní řád, pojem viny a trestu, jak jej zkonstruovali kněží, byl vynalezen proti zdravému úsudku a proti nezávislému zhodnocení věcí vezdejších. Pojem viny a trestu – včetně slibů o „milosti“, o „vykoupení“ a „odpuštění“ a vůbec vynález celého mesianismu, byl „stvořen“, aby zničil – nic menšího než – prostý selský rozum!

Nastala doba, kdy „přirozené“ následky již nejsou způsobeny stejně „přirozenými“ příčinami a ta doba trvá dodnes. Kněz opanoval svět a znásilnil lidskou mysl vynálezem „hříchu“. Každou píď pravdy musel člověk na něm – a sám na sobě - vydobýt. Musel za to vydat všanc všechno, na čem lidská srdce lpí - svou lásku k lidem, svou důvěru v život i život sám.

Takový člověk musí být nadán velikostí duše, vždyť služba pravdě je službou nejtvrdší. Znamená to být přísným na sebe, na vlastní srdce a na vlastní intelekt. Znamená to, dělat si svědomí z každého Ano a z každého Ne!

A co na to lidstvo? Ach ano, lidstvo je moudřejším každým novým dnem. Jsme chytří, chytří až do svatosti!

Čeho se nám však nedostává, je něco zcela jiného. Příroda nás nechala na holičkách. Zapoměla nám připomenout, že si máme vážit toho nejskromějšího daru - čestných, slušných, čistotných instinktů. Ano – mluvíme opět o zdravém selském rozumu!

Příroda nás zradila. Náš mozek je nastaven tak, aby fungoval na emocionálním základě. Naše mysl je naprogramována tak, aby sloužila vybrané komunitě nebo kmenu. Ale to, co podporuje harmonii uvnitř skupiny, co podporuje její identitu, se stává zdrojem antagonismu při setkávání se s jinými skupinami. Zejména s těmi, které zastávají jiný morální řád a dávají jinou váhu tomu, co představuje dobro.

Evoluce (viz „10 přikázání“ - Exodus 20 : 12-17) nás připravila na mravní chování v našem vlastním kmeni (to je to, čemu říkáme „my“, ať už se jedná o rodinu, obec, komunitu, město či národ), ale ne mravnímu chování jiných kmenů (to jsou ti, jež nazýváme „oni“), a to dává vzniknout nespočetným konfliktům a zvěrstvům, které se dotýkají světa: rasismus, antisemitismus, etnické čistky, náboženské války, genocida a v méně dramatických formách, ale nikoliv méně škodlivé pro globální harmonii - sexismus, ageismus, homofobie, třídní války a problémy multikulturalismu. Svět bude zachráněn pouze tehdy, když se globální svět naučí překonat své intuitivní reakce “zabudované” v nás, v evolučním vývojem získané emoční výbavě naší „naprogramované“ mysli.

Svobodná vůle, ať už nám ji dal Hospodin či evoluce, je nádherným darem lidské mysli. Je darem lidské svobody. Dokážeme, aby nebyl darem danajským?