Působí to na mě pomalu hůře než v šílené době před rokem 1989, kdy nic jiného než pozitivní zprávy neexistovalo. Socialistické sdělovací prostředky oslovovaly soudružky a soudruhy, kteří plnili socialistický plán na 120 procent s tváří milou, usměvavou, plnou euforie z lepších a ještě lepších zítřků. Alespoň na obrazovce budovatelská optimistická nálada, negativní zpráva leda tak ze západu.

Když dnes sledujete Českou televizi, jsou to jen negativní zprávy, a kupodivu nejenom od nás, ale i ze západu. Kdo nesdílí ten jejich správný názor, je předem odsouzen. Pro lidi, kteří jsou zvyklí mít každodenní přehled o tom, co se děje, je to situace naprosto ubíjející. Večer máte pocit, že jste složili náklaďák plný kamení s tím, že zítra vás čeká to samé, navíc že v kamení budou přimíchány, s prominutím, exkrementy.

Osobně si proto jako očistnou kůru ordinuji Luboše Xavera Veselého a jeho pořady jak v Českém rozhlase, tak v internetové televizi XTV. Noblesní chování, neprosazování se za každou cenu, neskákání do řeči. Pamatuji si Xavera ještě z dob, kdy jsem ho navštěvovala jako doprovod svých nadřízených z rezortu obrany. Dovedl se dostat k jádru i nepříjemných věcí s grácií, aniž by vás musel překřikovat, skákat do řeči a upozorňovat vás na to, že on je tady šéf a vy koukejte odpovídat dle jeho představ, jinak už si v jeho pořadu neškrtnete.

Nemohla jsem tudíž uvěřit, že tento člověk se stal nepohodlným a že je potřeba ho zlikvidovat. Nehodí se prý jak do Rady České televize, tak ani do Českého rozhlasu. Nemohu se zbavit dojmu, že to je hlavně proto, že mluví pravdu. V sobotu se mi dostala do ruky petice a dovoluji si vás na ni upozornit (ZDE).

Pokud se nebojíte vyjádřit svůj názor, máte příležitost. Kdo nesouhlasí, má alespoň na co nadávat.