Zároveň se ale musím pozastavit nad neprofesionalitou veřejnoprávní České televize, která o mém strýčkovi dne 29. října 2019 v Událostech mluvila pouze jako o “evangelickém faráři, který za druhé světové války pomáhal lidem na Volyni”. České televizi jaksi uniklo, že se nejednalo pouze o evangelického faráře, ale především o podplukovníka Svobodovy armády, jehož seznam zachráněných osob se rozrostl na dvě stovky.

Dovoluji si tedy České televizi poskytnout bližší informace o mém strýčkovi a věřím, že své “zjednodušené oznámení” doplní například rozhovorem s pamětnicí - sestřenicí pplk. Jana Jelínka. Veřejnost si přeci zaslouží o svých vyznamenaných znát více než jen jméno.

Poskytuji tedy souhrnný materiál o životě podplukovníka Jana Jelínka, ze kterého mohou čerpat:

Evangelický farář a poplukovník Svobodovy armády zachránil za druhé světové války na své faře v Kupičově na Volyni život desítkám lidí. Jeho seznam zachráněných osob se rozrostl na dvě stovky. Volynští Češi přirovnávají jeho činy k těm, které v případě svitavského německého rodáka proslavil na filmovém plátně režisér Steven Spielberg.

Jan Jelínek se narodil 19. května 1912 v polském Zelově jako potomek českých pobělohorských exulantů. V letech 1937 - 1944 byl kazatelem českého reformovaného sboru na Volyni v obci Kupičov, tehdy na polském území. Ve válečných letech, uprostřed konfliktů, posunů hranic, front a nezměrného násilí, zachránil Jan Jelínek spolu se svou manželkou Annou životy lidí často stojících ve válečné vřavě proti sobě. Zachránil před jistou smrtí a u sebe ukryl mimo jiné židovské manžele Fonkovy, rodinu Fischerovu, česko-polskou rodinu Veselých, ukrajinskou rodinu Luciaků i těžce zraněného Poláka Zubkiewicze, jehož rodinu vyvraždili banderovci. Židovským obyvatelům kovelského ghetta, sám ohrožen na životě, vozil farář tajně potraviny.

V letech 1942 - 1944 byl Jan Jelínek zapojený do činnosti ilegální odbojové skupiny Aktiv, jejíž akce byly namířeny proti nacistům a banderovcům. Skupina spolupracovala také s polským odbojem. Jako jeden z mála v Kupičově vlastnil rozhlasový přijímač, zachycoval nejnovější zprávy o situaci na frontách a neváhal je šířit dál. Když se na jaře 1944 blížila fronta, stal se Jan Jelínek členem delegace kupičovských mužů, která se dne 14. dubna vypravila za frontu do osvobozeného města Luck, aby nabídla velení československé vojenské jednotky vedené Ludvíkem Svobodou vstup 237 kupičovských obyvatel do jejích řad. Spolu s manželkou Annou, už jako příslušník 1. čs. armádního sboru v SSSR, se účastnil bojů u Dukly a osvobozování Československa. Jan Jelínek byl nositelem řady vojenských řádů a vyznamenání - mimo jiné Československého válečného kříže 1939 a Medaile za zásluhy II. stupně. Od předsedy vlády ČR Miloše Zemana obdržel dne 8. května 2000 pamětní medaili za účast v boji za národní osvobození v letech 1939 - 1945.

Po skončení války optoval Jan Jelínek, jako většina volyňských Čechů, pro ČSR a s manželkou se usadili v Oráčově u Rakovníka. Ještě coby voják pracoval jako důvěrník Čs. zahraničního ústavu. Pomáhal organizovat zejména návrat exulantů, kteří se po několika staletích rozhodli pro návrat do vlasti svých předků. I později naplňoval svá přesvědčení, že je třeba pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují. Zachránil řadu emigrantů ze Sovětského svazu, kteří by bez jeho pomoci byli vráceni zpět a pravděpodobně by skončili v gulagu. Nikdy neskrýval své názory, a proto byl v 50. letech sledován a vyslýchán STB. Nakonec skončil na dva roky ve vězení. Při práci v uranovýh dolech utrpěl těžký úraz páteře a po propuštění měl pět let zakázán pobyt ve svém bydlišti. Až do důchodu pracoval jako dělník.

Po roce 1989 působil Jan Jelínek jako kazatel v Oráčově. Jeho kázání zanechávalo vždy nesmazatelnou stopu v srdcích všech přítomných, bez rozdílu věku a vyznání. Ve svých devadesáti letech se rozhodl věnovat všechny své úspory na opravu oráčovského kostela a osobně řídil všechny stavební práce.

V roce 2007 bylo Janu Jelínkovi v Polsku uděleno vysoké státní vyznamenání. V témže roce zaslali rodáci obce Kupičov prezidentu Čeké republiky Václavu Klausovi návrh na udělení státního vyznamenání, nebyli však vyslyšeni.

Do povědomí širší veřejnosti se životní příběh Jana Jelínka, nazývaného českým Oscarem Schindlerem, dostal poté, když mu v červenci 2008 tehdejší náčelník Generálního štábu Armády České republiky udělil Plaketu náčelníka Generálního štábu AČR a Laudi Memorabilis za neokázalé hrdinství a skutky, jimiž zachránil desítky lidských životů nejen za války, ale také v pohnuté poválečné době.

České televizi budu skutečně vděčná, když svou chybu napraví a českým občanům poskytne trochu více informací o válečném veteránovi pplk. Janu Jelínkovi.

Na závěr bych ještě chtěla poslat vzkaz paní doktorce Miloslavě Žákové, která se pozastavovala nad tím, když jsem v květnu tohoto roku Návrh na ocenění pplk. Jana Jelínka sepisovala. Pohoršovala se nad mým nápadem s tím, že od “takového” prezidenta by státní vyznamenání nechtěla. A co se nestalo. Paní doktorka se předávání státních vyznamenání na Pražském hradě zúčastnila, pozvání od prezidentské kanceláře přijala. Doufám, že mi pan prezident odpustí, když si dovolím k jeho projevu při předání státních vyznamenání po této zkušenosti doplnit - Přeji České republice, aby byla nikoli zemí nenávisti, často patologické nenávisti na sociálních sítích, aby nebyla zemí závisti “a pokřivených charakterů”. Přeji České republice, aby byla zemí úspěchu.