Hlasovat mohlo 1.219.399 osob a z toho se referenda zúčastnilo 680.116, což je 55,77 procent voličů, z nichž se 99.81 procent vyslovilo pro vyhlášení státního svátku.

Krátce historie

Připomeňme pro pochopení situace, že uvedený svátek se váže na začátek války v Bosně, kdy 1.březen roku 1992 je oficiálně označován za její začátek. Válka trvala do prosince roku 1995, kdy byla uzavřena tzv. Deytonská dohoda.

Vše začalo reakcí Muslimů a Chorvatů v Bosně 15.října 1991, kdy reagovali svým stažením všech svých členů z orgánů svazové republiky Bosny a Hercegoviny (Akt o reafirmaci suverenity). Na to reagovali bosenští Srbové založením Srbské Republiky jako součásti SFRJ. V Bosně se tehdy konalo referendum (25.1.1992) o odtržení Bosny a Hercegoviny, kterého se však Srbové neúčastnili, čím o 2,3% hlasů nebyla splněna podmínka o vyslovení se třetiny obyvatel republiky pro odtržení. Přestože hlasovalo 92,7 procent voličů „pro“, nakonec parlament o odtržení nerozhodl. Byl dán průchod všem pravdám a nepravdám a k rozdělení země na různé entity stejně došlo již dávno předtím. Začala etnická a náboženská selekce, zabíjení, stěhování lidí… Válka měla za následek sto tisíc obětí a miliony lidí ztratilo své domovy. Jednalo se o dosud největší masakr v Evropě po druhé světové válce.

Muftí Kavazović a režisér Kusturica vyjdou nastejno

Pokud je v zahraničí referendum komentováno většinou se mluví o tom, že je účelové a nemá jiný smysl než vyzkoušet, jaké budou na ně reakce. Jediným jeho smyslem by mohlo být, že bude následovat další referendum, a to o připojení Republiky Srbské k Srbsku. Komentář tohoto typu se opírá o Dodikovu podporu z Ruska a skutečnost, že žádný vojenský atak nemůže ze Sarajeva hrozit. Tento názor přitom ignoruje prohlášení srbského premiéra Aleksandra Vučiće, ke kterému se přidal i rovněž prezident Tomislav Nikolić, že nechtějí být vůbec s referendem spojovaní, že jsou proti němu a jsou pro stávající integritu Bosny.

Reis Kazović, velký muftí (reisul-ulema) islámského společenství v Bosně ovšem rozvíjel těsně před referendem teorii, že prezident Republiky Srbské Milorad Dodik je pouze nástrojem ruské politiky a je řízen z Moskvy. „Dodik a lidé kolem něj jsou pouze vykonavatelé. Jedná se o zamlžování a zametání stop vedoucí ke velkému zločinu, do kterého jsou zapletené některé osobnosti. Těm se jedná o změnu poměrů na Balkáně. Muslimové a další by měli ignorovat referendum a měli by si být vědomí toho, že svojí podporou kriminálníků ohrožují naše životy,“ uvedl muftí pro bosenský deník Dnevni Avaz .

Velice silně reagovali dva velvyslanci v Bosně: Americký hrozil nespecifikovanými "důsledky", pokud se referendum nezruší, zatímco ruský velvyslanec otevřeně podpořil referendum a uvedl, že se jedná o akt demokracie. Na to reaguje rozhlasová stranice Deutsche Welle v komentáři, že „referendum není projevem demokracie, ale upevňováním politické pozice“. Agentura AP přichází s názorem britského experta na Balkán a reportéra Tima Judaha, který přebírají další média a který tvrdí, že Rusko tím, že má ekonomické problémy, hodlá je způsobit také Západu, a to prostřednictvím Bosny: „Pokud Rusko může Západu zapříčinit problémy, tak jedině nyní a přes Bosnu. Je mu vedlejší, že zde opět vznikne konflikt a je mu jedno, že nemá Balkánu co nabídnout, hlavně že Západu způsobí problémy.“

Rakouský diplomat a zmocněnec pro Bosnu Valentin Inzko v rozhovoru pro AP mluví o tom, že se hranice Bosny nebudou překreslovat a varuje politiky před siláckými řečmi: „Referendum je testem bosenských institucí, stejně jako útokem na ně.“

Všechna tato prohlášení připomínají režiséra Emira Kusturicu, který tvrdí, že na festivalu v Benátkách nezvítězil jeho film Na mléčné dráze v hlavní roli s Monikou Belucci a to proto, že se kamarádí s prezidentem Republiky Srbské Miloradem Dodikem , který se festivalu rovněž zúčastnil. Srbský server Kurir.sr  o Kusturicovi píše: „Byl velice zklamaný. To že nezískal cenu nelituje, neboť si více váží přátelství s Dopdiekm, než filmové ceny.“ Navíc Kusturica měl prohlásit, že se již žádného filmového festivalu nezúčastní. Zřejmě velice rozlobený Kusturica nechtěl s médii o tomto komunikovat. Zato prezident Dodik našel pro toto odpověď: „Něco to vypovídá o hodnotách, které jsou v niveč. Něco má uměleckou hodnotu a něco nemá. To, zda se festivalu účastní politik, to by mělo jít jaksi mimo. Nevidím v tom problém, že jsem politikem Republiky Srbské, nejsem žádným zločincem… O tom, jaká má benátský festival kritéria nic nevím. Nepochopím ale, že bych já byl na vině.“

Mnoho povyku pro nic

Na tomto příkladu je poměrně jasné, jak lze využívat a zneužívat určité záležitosti k různým účelům a jak lze situaci interpretovat. Na celém referendu je důležitý výsledek. Kdo a co si myslí, že se referendem změní? Výsledkem bude to, že každého devátého ledna budou Srbové vyvěšovat na svých domech vlajky, věřící možná půjdou do kostela, vypije se někde rakija a pomluví se sousedi, že svátek neslaví. Snad jediný problém bude s pracovní docházkou.

To, že jde o významnou událost, si nemyslí nikdo ani v Srbsku ani Rusku. V rozhovoru po referendu srbský premiér Alaksandr Vučić jen suše konstatoval, že se hlavně nic nikomu nepřihodilo a uvedl, že spíše má Srbsko nyní na pořadu dne zvýšení mezd a penzí. „Důležitá je pro nás důvěra lidí, že věří své vládě, že dobře pracuje. Do žádného konfliktu se Srbsko nepožene. Ostře jsme se proti tomu postavili a v našem zájmu je stabilita,“ říká v rozhovoru premiér Vučić, neboť jak mnohokrát se za jeho vlády ukázalo, velice stojí o přijetí Srbska do EU a tomu také podřizuje veškerou svoji politiku. Je si velice dobře vědom, že nemůže hrát na notu připojení Republiky Srbské, že v tuto chvíli není pro tuto eventualitu nikdo ve světě nakloněn.

Rovněž Rusko neprojevilo nijak velký zájem o referendum v Republice Srbské. Během oficiálních rozhovorů prezident Putin jen konstatoval, že obě země mají volby a to bylo vše. Jinak se oba představitelé ujistili o vzájemném přátelství a podpoře. Milorad Dodik pro agenturu Sputnik přiznal, že Vladimir Putin se nijak k referendu nevyjádřil, než že na to mají bosenští Srbové právo (viz ).

Zajímavě hodnotí návštěvu Dodika u Putina server Kommersantu, když říká, že pro Putina je tato návštěva nepříjemná tím, že to navenek vypadá, že ruský prezident dává Republice Srbské větší podporu než samotné Srbsko. Toto dokládá Kommersant tvrzením šéfredaktora srbské agentury Beta Ivana Cvejiće, že spoléhání se Dodika na srbské nacionalisty a Rusko není dostatečné pro Dodikovo přežití (zde si všimněme, že se nemluví o Srbsko ale pouze o srbských nacionalistech).

K podobným úvahám dochází britský expert na Balkán James Ker Lindsay ve své studii „The Hollow Threat of Secession in Bosnia and Herzegovina“. Lindsay nepřičítá referendu žádný velký význam a tvrdí, že za několik dní se na něj zapomene, stejně jako se zapomnělo na referendum v Kosovu. Zde se začátkem roku 2012 konalo referendum ve čtyřech obcích severu Kosova, zda zdejší obyvatelé, převážně Srbové, uznají kosovské instituce. Devadesát devět procent voličů se vyjádřilo, že nebudou uznávat kosovské instituce. Dnes se na jejich názor nikdo neptá a ani Bělehrad to již nezajímá. Co bylo, bylo…

Určité úspěchy Kosova vidí britský politolog v podpoře USA a stejně, píše ve své studii, se Kosovu za osm let nepodařilo osamostatnit. Co se týče Republiky Srbské, nevidí Lindsay žádnou šanci a možnost pro její odtržení od Bosny. Rusko podle něj by jen podporou odtržení více ztratilo, než získalo. Vzpomíná si na Abcházii, kdy Rusko získalo na mezinárodní úrovni podporu pouze čtyř států. Pro oddělení Republiky Srbské by se údajně nenašla dostatečná mezinárodní podpora a Banja Luka na tom není v podpoře nezávislosti stejně jako Priština nebo skotský Edinburg. Lindsay nevidí ani dostatečnou podporu od Bělehradu, který si nechce jako čekatel na členství v EU komplikovat situaci a více mu záleží na problému Kosova. „Bez Bělehradu by Republika Srbská neměla žádné vyhlídky do budoucna. V mezinárodním měřítku by se octila izolovaná a stala by se ještě chudší zemí než je nyní,“ tvrdí britský expert na Balkán.

Nová zpráva: Dnes server Kommersant píše o tom, že Milorad Dodik by rád vtáhnul svět do možnosti odštěpení Republiky Srbské. Přitom jasně počítá s podporou Ruska a Srbska. V závěru komentáře se píše, že Moskva následuje kroky Bělehradu a nechce se zapojovat do diskuze kolem referenda.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami