V zmíněném článku pro zdůvodnění tvrzení v jeho nadpisu uvádí jako fakt, že kterýkoli spolek z EU si může v ČR uspořádat svou akci – tedy i sudetoněmecké sdružení. Nezmiňuje se o nutnosti mít akci ohlášenou, a už vůbec nebere v potaz většinové cítění občanů k těm, kteří rozbili republiku a masově se hlásili k Hitlerovi a k jeho třetí říši.

Nedej Bože, kdyby se to podařilo a Sudetoněmecké dny byly nějakým úchylem ve státní správě povoleny, anebo kdyby se na ně vztahovala pouze oznamovací povinnost. Byl bych první (a jistě se mnou i další), kdo by šel do ulic na místo konání. To místo konání by se nemělo najít žádné, ale je možné, že peníze tu morální hradbu překonají – jsme v Česku.

Šafrovy vzlyky nad odsunem jsou spojeny s řadou lží, které Šafr v komentáři nasekal, a nejhorší jsou ty polopravdy. A zamlčování; copak celý příběh nezačíná perzekucí českého obyvatelstva? Mnozí si útěkem zachránili holý život, někteří o něj přišli a paradoxně nejlépe dopadli ti, kteří se museli „jen“ vystěhovat. Divoký odsun bylo svinstvo, ale vžijte se do kůže těch, kteří v 38. roce přišli o své nejbližší.

U další citace vzniká pochybnost, zda Šafr umí česky anebo zda chápe význam slov: „Mimořádně odporná je ale tato Zemanova věta: Petr Fiala mě ujistil, že žádné Sudetoněmecké dny v České republice nebudou, to byl také jeden ze šílených nápadů pana Lipavského.“ Mimořádně odporná může být rozkládající se mrtvola nebo třeba hradba odpadků pod okny domu v Chánově, ale na dohodě, že se něco nebude konat, nevidím nic odporného; naopak, je to jedině morálně správný krok, který rovněž předchází nepokojům.

Až tragicky úsměvný je Šafrův pláč nad 200 000 padlých Sudetských Němců na východní frontě. Ztráta každého života je škoda, ale u těch, kteří rozbili republiku chtěním do říše a za splněné přání vítali Hitlera, u těch se dere na jazyk – dobře jim tak, ale jak říkám, škoda každého života.

V sudetoněmeckém spolku je několik zájmových směrů, ale všichni jsou kryti zásadami v jejich stanovách. Přes všechna ujištění, mj. představitelům KDU takto opakovaně zúčastněným právě na Sudetoněmeckých dnech, že členům spolku nejde o vracení majetku v pohraničí, tento požadavek ve stanovách je stále! Prý za ním stojí jen malá skupina členů, ale to je nepodstatné, je to tam!

Další citace: „Vytahování sudetoněmecké karty je od Zemana hanebnost.“ A zase ten falešný anděl neumí česky, tedy nechápe význam slov. Sudetoněmecká karta je tvrdá realita, a ne hanebnost; ta největší hanebnost je Šafrův článek, v kterém se snaží pošpinit Čechy a politovat sudetské Němce. Na jejich místě, tedy na místě Sudetských Němců, bych se zle obořil na takové Šafry, protože ti nedělají nic jiného, než že české občany nas…, a ještě prohloubí historií daný hluboký příkop. Pokud si někdo ze spolku myslí, že je to dobrá propagace, nebo dokonce je-li zaplacena, pak vůbec nerozumí lidem v Česku a jen žije v plané naději. Ano, je možné, že nový ministr zahraničí jim ve věci „píchne“, ale to by bylo poslední, co by vykonal, a novodobá defenestrace by byla na pořadu dne.

Pokud ten sudetoněmecký spolek myslí to sbližování upřímně, upraví výše zmíněné stanovy, potvrdí, že Benešovy dekrety jsou nepřekročitelné, a každé spolkové setkání zahájí omluvou směrem do českých zemí za příkoří, které bylo českým občanům v pohraničí způsobeno. A obecně k tématu: určitě ještě nedozrál čas, aby se cokoli sudetského v ČR pořádalo.

Závěrem kratičký pohled na Pavla Šafra: vystřídal od r. 1994 deset zaměstnání, tedy deset médií, sedě na židli šéfredaktora; takovému se říká fluktuant a je jen otázkou, zda šel vždy za lepším, anebo byl občas vykopnut, protože se to s ním nedalo vydržet. Od přímého účastníka vím o jednom takovém případu.

Zeman se v tomto případě neplete; to jen vlastenecká nula plivla na památku Čechů ze Sudet po r. 1938 a snaží zlehčit vinu vítačů Hitlera.