Vyjádření americké ambasády v Praze je toho dokladem.

U.S. Embassy Prague: „Nalijme si čistého vína. Krym je Ukrajina, Doněck je Ukrajina, Luhansk je Ukrajina a žádným prohlášením V. V. Putina se to nezmění.“

Skromný dotaz, pane velvyslanče: Proč lít čisté víno do zablácených sklenic?!

Víno bez bláta se vůbec nevyskytuje tam, kde by USA musely nejdřív pro jeho čistotu vyklidit svou vojenskou základnu v Kosovu. A k tomu ještě přidat odůvodnění své asistence při instalaci kriminálníka a vraha, šéfa UCK Hashima Thaçi, prezidentem. Že je Kosovo černá kaňka NATO a EU, je zřejmé už dávno; tedy pojďme bez emocí vyhodnotit současnou situaci.

Vždy mám nejraději, když se události zařadí na časovou osu:

1. Majdan – Na poslední chvíli odmítl proruský prezident Viktor Janukovyč podepsat smlouvu s EU, když dostal lukrativnější nabídku z Ruska. Po vyhrocených nepokojích, nepřehledně iniciovaných z různých stran, musel (po útoku i na prezidentský palác) Janukovič uprchnout a nastoupil proevropský Petr Porošenko.
2. Puštěné otěže a otevřená brána silným nacionalistickým tendencím (i s oslavou Bandery a fašistickými projevy) v kombinaci s úpravou jazykového zákona, kdy ruština byla poslána o patro níže, došlo ke vzbouření zhruba 40 procent ruské menšiny v oblasti Donbasu a Luhanska.
3. Ve snaze potlačit vzbouřence došlo k prudkým bojům s řadou obětí, civilisty včetně dětí nevyjímaje. Za účasti třetích stran bylo uzavřeno příměří prostřednictvím t.z. Minských dohod. Ty byly od února r. 2015 drobně, ale i ve větší míře čas od času porušovány.
4. Opakovaně bylo Rusko samozvanými republikami žádáno jednak o uznání jako státního útvaru, nebo rovnou o přidružení k Rusku.
5. K zabrání Krymu by asi tak jako tak došlo, ale tahanice kolem ruského jazyka (na Krymu přes 80 procent Rusů) a zájem Američanů o námořní základnu krok Rusů urychlil.

Současně pro dokreslení situace je potřeba připomenout příslib po jednání v r. 1997 Ruska a USA jako hlavního představitele NATO, že se toto voj. uskupení nebude stále více přibližovat k ruským hranicím. A to nepočítám jednoznačné vyjádření představitelů USA v r. 1990, že jakékoli přibližování nepřipadá v úvahu. Zásadní rána diplomacii byla udělena v r. 2008, kdy bylo nabídnuto Ukrajině členství v NATO. Abychom byli konkrétní, po příslibu z r. 1997 vstoupilo do NATO dalších 11 států + opakovaně Slovensko. Podíváte-li se na mapu, jsou to právě státy, které jsou nalepené na ruskou hranici.

Odhlédneme-li od všech výše uvedených skutečností, NELZE obecně dle mezinárodního práva se vstupem ruských vojsk do DLR a LLR souhlasit. Nic na tom nemění skutečnost, že se tak stalo bez jakýkoli obětí, naopak s vítáním a oslavou. Akce je pochopitelně bez mandátu OSN, ale to zásah v Kosovu byl bez něj také, a navíc s cca tisícem mrtvých vojáků a asi přes pěti sty mrtvých civilistů.

Pokud jde o bombasticky vyhlašované sankce, je potřeba zvážit, aby nenastala situace, že sankce poškodí mnohem více EU a USA než Rusko. Tedy nabádám k selekci a také k dodržování. V minulosti ve státech, jako je ČR, byla postižena řada firem, ale při pohledu na obchodní výměnu USA, Německa, Francie a dalších s Ruskem se mně „otvírá kudla v kapse“, nejen co se týká velkých objemů, ale dokonce i některá zaplněná místa, která pod sankcí jiní opustili.

Na závěr si nemohu odpustit otázku k těm (často z pětikolky), kteří dlouhodobě až fanaticky řvou směrem na Východ s poukazem na ruské kroky na mezinárodní scéně: Kde jste byli, když se „humanitárně bombardovalo“ a umírali nevinní? Částečně s nesouhlasem chápu; Havel to zaštítil.