Tímto úvodem jsem chtěl zdůraznit velikost a šíři změn, které postupně nastávají a reprezentuje je stoupající inflace na „slušných“ cca 15 - 18 procent, při kterých přímo hlasitě pláčou úspory všeho druhu. Jistě v souvislosti nedostatku a silného zdražení plynu a el. energie jsou na stole větší „průšvihy“; např. viz. malá podpora velkých podniků a další. Nebudu se rozepisovat o tom, jak pracuje vláda, co by měla na mezinárodním fóru prosazovat, tedy hlavně ve prospěch ČR, což se nekoná. To, co zůstává na okraji zájmu, anebo úmyslně není zájem žádný, je lichva, ač obchodní povaha, reprezentovaná neúměrným ziskem, tomuto výrazu dle § 580 NOZ neodpovídá a spíše je na stole silné porušení dobrých mravů.

Ano, máme svobodné podnikání, což je základní rys kapitalistického uspořádání, ale v okamžiku, kdy někdo využije téměř monopolní postavení na trhu a stanoví cenu produktu s neúměrným ziskem, je obecně lichvář! Je dvakrát trestuhodné, když dotyčnou komoditu potřebují všichni, tedy i ten milion obyvatel s příjmem pod hranicí chudoby. A je třikrát trestuhodné, když tím lichvářem je stát!

ČEZ bude mít za rok 2022 zisk cca 65 miliard, a přesto v příštím roce jde na vládou stanovenou hranici, tedy na zastropovanou cenu plus poplatky, což je výrazné zdražení. Inu, důvod je zřejmý: 70 procent státního vlastnictví ČEZ přinese do rozpočtu nemalé desítky miliard, o čemž se raději moc nemluví. Co na tom, že se se státem napakují i minoritní akcionáři, a to vyždímanými miliardami i z těch největších chudáků; nelze to nazvat jinak – je to prasárna a nad cenovým hnojištěm trčí výrobní cena jedné kilowatthodiny, počítané v haléřích.

Půlroční předsednictví v EU bylo v podání Petra Fialy pro ČR zřetelně mínusové; předseda vlády se stavěl ke všem otázkám a problémům EU co možná nevstřícněji a řízení státu a řešení mnohého bylo na okraji zájmu. Ono personální složení vlády, vyplývající z volebního slepence, chtělo násobný zájem šéfa o rozhodování ve většině oblastí, a ne zájem sotva poloviční. Za kladné (možná) hodnocení našeho předsednictví v EU si ČR nic nekoupí a silou moci být ještě vzorem v dodávkách na Ukrajinu je k nářkům kolem deficitního rozpočtu silně pokrytecké; zvláště když ekonomicky silnější státy se chovají víceméně zdrženlivě.

Podobné téma jsou nákupy pro naši armádu. Je s podivem, jak dlouholetá starostka Prahy 2 se rázem stala armádním odborníkem. Někteří znalci armádního vybavení silně zpochybňují nákup amerických stíhaček F35 – vyšší cena, dražší letová hodina, rychlejší stárnutí, vícenáklady na úpravu letišť a hangárů, ale hlavně je tu podezření, že využití v bojových podmínkách nad malým Českem je problematické a spíš je to nákup pro potřeby NATO. Proti tomu stojí možnost inovace stávajících gripenů při podstatně nižších nákladech.

A takto bychom mohli probrat jedno ministerstvo za druhým, a buď slabostí předsedy, nebo problematickým slepením pěti stran se na konci probírky dostaví školní hodnocení: dostatečná a někde i reparát. Je pravdou, že je konfliktem na Východě tíživá situace, ale pro ČESKOU vládu by měla ČR to nejdůležitější; což, bohužel, není vidět. Generální řešení je nasnadě: „Petře Fialo, běž dělat něco smysluplnějšího!“