Výsledek zasedání bankovní rady má však podobně jako v září jestřábí nádech, když dva členové rady hlasovali pro zvýšení úrokových sazeb a zvýšení sazeb zároveň centrálním bankéřům doporučila i nová makroekonomická prognóza. Koruna v reakci na jestřábí zasedání bankovní rady výsledně posílila pod hladinu 25,50 CZK/EUR a přiblížila se maximům z konce října.

Stabilita úrokových sazeb minimálně do poloviny příštího roku je podle mě po listopadovém zasedání ČNB i nadále tím pravděpodobnějším scénářem. Na druhé straně je evidentní, že bankovní rada bere velmi vážně současný rychlejší růst inflace a nebagatelizuje ho jako centrální bankéři v Maďarsku či v Polsku.  V případě, že se hospodářská situace ve vnějším prostředí začne v nadcházejících měsících zlepšovat a česká ekonomika nebude vykazovat známky výraznějšího zpomalení, tak nelze nakonec vyloučit, že ČNB sazby přece jen zvýší. Zvýšení sazeb však rozhodně není téma pro prosincové zasedání.

Zveřejněna byly hlavní parametry nové makroekonomické prognózy, ve které ČNB počítá s rychlejším růstem spotřebitelské inflace, s pomalejším růstem domácí ekonomiky a s pozvolnějším posilováním koruny vůči euru.

Guvernér J. Rusnok na následné tiskové konferenci opětovně uvedl, že diskuze mezi centrálními bankéři probíhala výlučně o tom, zda sazby ponechat beze změny či zda je zvýšit. Zastánci zvýšení sazeb argumentovali tím, že se spotřebitelská inflace trvale nachází nad inflačním cílem ČNB, že makroekonomická prognóza implikuje zvyšování sazeb a že pokud sazby zvýšeny nebudou, tak v 1. čtvrtletí 2020 může inflace krátce přestřelit 3 %, tj. horní hranici tolerančního pásma. Dalším argumentem zastánců vyšších sazeb byla obava z ukotvení inflačních očekávání na vyšší hodnotách a také skutečnost, že z vnějšího prostředí přeci jen v posledních týdnech přicházejí mírně lepší zprávy (např. vývoj kolem brexitu).

Argumenty proti vyšším sazbám naopak pramenily z obav, že nejistý vývoj v zahraniční stále více negativně dopadá na český průmysl, což bude v nadcházejících čtvrtletích působit protiinflačně. Argumentovalo se i horizontem měnové politiky (období 12 až 18 měsíců od současnosti), když případné zvýšení sazeb v aktuálním 4. čtvrtletí by stejně nezabránilo možnému zvýšení inflace nad 3 % zkraje příštího roku, takže by současné zvýšení sazeb z tohoto pohledu stejně již nic neřešilo.