Nakonec jsem našel alespoň jeden průzkum, který ale nevychází pro venkovní reklamu příliš pozitivně. Podél silnic ji sleduje jen 26 procent dotazovaných, na zastávkách MHD necelých dvacet procent, na ulici 18 procent, v prostředcích MHD zhruba 14 procent a na budovách asi 10 procent. A co nejvíce zaujme? Netradiční formát a barva, tedy alespoň podle názoru asi 38 procent dotazovaných.

A co slova? Co reklamní sdělení? Zdá se, že nezaujmou ani náhodou. Přitom právě probíhající předvolební kampaň nabízí takové slovní perly, že to opravdu nejde přehlédnout. Výjimku snad tvoří jen plakáty Pirátské strany, které sice obsahují asi zajímavá sdělení, ale abyste je mohli přečíst, musíte vystoupit z tramvaje nebo zastavit auto a jít co nejblíže ke sloupu, na kterém plakát visí. Udělá to někdo? Dost o tom pochybuji. Jeden mne ale přece jen zaujal, protože jsem šel kolem něj pěšky. „Už jsi napsal článek o Pirátech?" Přiznám se rovnou, nenapsal. Pikantní ovšem je, že plakát visel na ulici, kde sídlí redakce Lidových novin a Mladé fronty DNES. Asi byl určen jim, a ne mně.

Takže co – přinejmenším v okolí, v němž se denně pohybuji – nabízejí strany a hnutí?

Ivan Gabal z KDU-ČSL slibuje Zodpovědně v Evropě. Co to ale znamená? Že bude zodpovědně plnit úkoly, které dostane v Bruselu? Anebo snad zodpovědně provádět vládní politiku, ať už bude jakákoliv? Anebo – proboha, to snad ne – zodpovědně hájit zájmy českého národa? Nevím, plakát to prozradit nehodlá.

Odvahu bojovat s dluhy zase mají ve svém programu Starostové. Jistě úctyhodný úkol, který si zaslouží podporu voličů. Nechávám stranou, o jaké a čí dluhy se jedná. O dluhy města, kraje, státu, nebo třeba nějakého starosty? Jen se přitom vtírá otázka, kdože ty dluhy nadělal? A když už je nadělal, neměl by je tedy také zaplatit? A mne do toho, prosím, jako chudého voliče, raději netahejte!

Prahu bez kamiónů slibuje ústy svého kandidáta Petra Dolínka ČSSD. To by bylo prima. Docela by mne potěšilo, když jedu o půlnoci pražským tunelem Blanka (kam je zakázaný vjezd vozidel nad 12 tun) a potkávám tam pravidelně polské kamióny i s návěsy, že by to poslanec Dolínek splnil. Tedy, Blanka je kompletně monitorovaná kamerami, takže ty kamióny někdo na dispečinku vidí. Myslíte, že na výjezdu z tunelu stojí dopravní policie? Ani náhodou. Třeba tam bude po volbách postávat pan Dolínek...

„Máte právo na nadstandard ve zdravotnictví," ujišťuje mne TOP 09. Tak na to se, vzhledem k mému lehce pokročilému věku a častější potřebě oprav těla, opravdu těším. Takže dobře, mám právo. A kdo to v tom zdravotnictví zaplatí, když už dnes se dlouho čeká na operace, léky jsou čím dál dražší a najít odborného lékaře bez poplatku je takřka vyloučeno. Ale jinak je to docela fajn. TOP 09 navíc svoje plakáty doplňuje bojovým pokřikem „Neuhneme". Odkud? Od čeho? Při jejich známé flexibilitě je to opravdu trefné.

To Svobodní jsou trochu opatrnější. Všechna jejich plakátovací sdělení začínají slovesem „Můžeme". A pak například pokračují: „Můžeme zachovat českou korunu". Nejsem z toho příliš moudrý. Opakem „můžeme" je totiž „nemůžeme". Jak si to mám vysvětlit? Když to půjde, tak můžeme a když to nepůjde, tak holt nemůžeme? Nestudoval jsem teorii marketinkových sdělení, ale odborníci mi vykládali, že důležité je nabídnout řešení. Model: Vaše prádlo je špinavé? My ho s naším – a teď si dosaďte libovolný prací prášek – vypereme úplně dočista. A fešná pračka (tím myslím tu osobu ženského pohlaví, která se v reklamách u pračky většinou vyskytuje) se spokojeně šklebí. Když to převedu na zmíněné zachování české koruny jako platidla ve vaší peněžence, asi bych zvolil jinou argumentaci. Bojíte se, že vám zlý komisař z Bruselu sebere vaši milovanou českou korunu? My – Svobodní – vás ochráníme. Samozřejmě, pokud budeme moci. Už vidím nadšené voliče, jak spěchají k urně.

Hnutí ANO (tedy jeho marketinkovým poradcům) zřejmě docházejí nápady, a tak sáhlo do skříně pro kreslené figurky. A doplňují to třeba sděleními o „více bezpečí" a hlavně „neblábolit". A Andrej Babiš se v džínách a bílé košili tváří náležitě ustaraně. Nezvladatelní youtubeři to už doplňují sestřihy projevů poslanců ANO v parlamentu, které opravdu jsou trochu blábolivé. Třeba proti tomu zaberou zvířátka z Čapího hnízda, se kterými je šéf takový kamarád. A Andrej, jak drží pod krkem figurku údajného korupčníka se symbolem eura, je vzhledem k Čapímu hnízdu, fakt už za čárou.

Velmi častá jsou sdělení o nižších daních. A když se to zkombinuje se slibem o bezúročných půjčkách na pořízení bydlení, vzniká z toho docela zajímavá směs. Dotyční by mi asi odpověděli, že více zdaní banky, a tím že se najednou objeví peníze. Ale o tzv. sektorových daních se mluví už dlouho a žádná vláda je nedokázala zavést.

ODS je až studeně a profesorsky racionální – Nižší daně, méně byrokracie, více svobody. S tím asi bude hodně lidí souhlasit. Ale jestli je to přesvědčí k tomu, že hodí do urny lístek právě pro ODS?

To Tomio Okamura si nebere servítky. „Zestátnit exekutory". Najde pro něco takového dostatek pochopení u svých potenciálních koaličních partnerů? Ale jako heslo je to dobré.

Představuji si všechny ty markeťáky a politické technology, jak sedí u velkého stolu, popíjejí červené víno a dumají: Co bychom jim ještě mohli slíbit? Tedy nám, těm držitelům volebních hlasů...

Nezbývá mi už nic jiného než sáhnout do knihovny a vytáhnout knihu Velká encyklopedie citátů a přísloví od Jiřího Plachetky. Dostal jsem ji i s věnováním autora a přinesl mi ji můj dlouholetý novinářský kolega Honza Plachetka, jeho syn. A tak jsem nalistoval heslo slib. Čtěte se mnou:

Cpou mne vzduchem, nadívaným sliby.
William Shakespeare, Hamlet

Pro slíbené jeď na rychlém koni.
Tatarské přísloví

Sliby se slibují, blázni se radují.
Staročeské přísloví

Kdo mnoho slibuje, málo dává.
Německé přísloví

Dosť je slúbiť, načo ešte i dať?
Slovenské přísloví

Autor je vydavatelem Literárních novin.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.