Nejednalo se jen o popis vážné bezpečnostní situace, ale obsahoval předně i upozornění na možné pozitivní výstupy při řešení této krize. Hloubková analýza se opírala o teoretické zhodnocení všech možností na základě historické zkušenosti a uváděla příklady obdobných řešení za podmínek tolerance a jednání. Byl to aktivní přístup k možnému řešení a stabilizaci  současného bezpečnostního prostředí dokonce z globálního hlediska. Snažili jsme se ukázat a upozornit, že v každé situaci je nutno předně hledat mírová řešení. To je základní princip aktivního, chcete-li angažovaného zpravodajství.

Proběhl určitý časový úsek, poměrně krátký, a máme novou situaci, a to dokonce předpovězenou  naším publikovaným rozborem. Vývoj šel zcela zákonitým procesem odpovědných činitelů odpovídajícímu vážnosti situace. Nebylo to tak snadné rozhodnutí, protože současná mediální atmosféra spíše advokuje a vítá konfliktní situace, dle staré zásady, že ve válce prvně umírá pravda a novináři jsou jejími hrobaři. I naše sdělovací prostředky se snažily zdůrazňovat atmosféru nepřátelství a jakýkoliv jiný přístup byl odmítán a nedán mu žádný prostor. To jenom opět svědčí o „svobodě“ našich medií, kdy hlas objektivního přístupu musí být umlčován.

Přístup České televize

Veřejnoprávní TV má štáb svých analytiků a pravidelných spolupracovníků, které sjednocuje právě výše uvedené přirovnání a tím mají otevřený prostor, a to dokonce výlučně, do medií. Jejich názory, či spíše produkce mají válečnický charakter. Snaží se prohlubovat nepřátelství, fobii a šířit strach. To je ta „svobodná ČT, kterou si nedáme vzít“, jak nás vyzývají děti vyhnané ze škol.

Zde je daleko větší a škodlivější pochybení nasměrované účelově přímo na mysl a ovlivňování posluchače nejenom k vytváření fobie, jeho osobní nejistoty, ale tím i jeho snadnějšího ovládání. Některé komentáře v ČT a přímá doporučení jsou zcela evidentně i v rozporu s právními ustanoveními. Vedení veřejnoprávní instituce tento přístup podporuje a dalo by se uvést i organizuje. A co je však závažnější, policejní i justiční orgány ho tolerují. 

Navíc ČT nemá vůbec zájem respektovat své hlavní úkoly veřejné služby, které jsou v poskytování objektivních, ověřených a ve svém celku vyvážených informací pro svobodné vytváření názorů, přispívání k právnímu vědomí obyvatel.

Používá se téměř výlučně seznam řady vybraných komentátorů s jednoznačnými snadno definovatelnými proválečnickými komentáři, kteří se naštěstí vždy se svými závěry mýlí (ať je to Romancev, Votápek, Pacner, Gabal, Klvaňa a další, známe je dobře, protože jsou na obrazovce opakovaně). 

Jen pro ilustraci, když mluvíme o Korejské krizi tak jsme byli nuceni poslouchat vojenského a bezpečnostního experta z Brna (snad ne z té vojenské university) Lukáše Visingera, který zcela jednoznačně národu doporučil, že Korejská krize by se měla řešit válkou! To bylo již před půl rokem v době vydání i našeho rozboru. Máme nyní jinou situaci, která hledá cestu, možná ne snadnou, ale v žádném případě ne konfrontační. ČT ani uvedení pánové se neomluvili za své již mnohokráte opakované chyby, ba naopak přitvrdili, neboť dle nich dohoda není možná, nic není připraveno, taková příprava vyžaduje měsíce, Američané jsou naivní romantici, něco také o Trumpovi apod. Hlavně aby nedošlo ke zmírnění napětí nebo dokonce „Bůh chraň“ k dohodě a řešení problematiky v celé oblasti, kde jsou pochopitelně zainteresovány i jiné mocnosti. Co kdyby to ovlivnilo i řešení sporů a napětí i jinde. Hrůza.

ČT nejenže fakticky nevyužila náš rozbor s uvedením metodiky jednání a řadou příkladů, třeba vrcholné schůzky v Glassboro po ukončení šestidenní války s trvalým výstupem „Spirit of Glassboro“. V našem rozboru byl i jednoznačně naznačen metodický přístup, postavení a možnosti české diplomacie, která již dříve byla v této oblasti aktivní. O nic takového však nebyl zájem, jen pochyby a přímo výstrahy před dohodou. Spíše by se dal vysledovat přístup  „osvědčených“ komentátorů po zvrácení současného pozitivního vývoje. Dokonce pod heslem, že změna v přístupu ČT by znamenala ohrožení její vlastní svobody. Zde je podstata boje o Českou televizi a rozhlas. Nedopustit jiný a to hlavně objektivní názor v zájmu stabilizace a mezinárodní spolupráce. Při tolika „zmýlených“ by se dalo předpokládat, že aktéři těchto teorií sami odejdou, nebo budou vyměněni pro neschopnost. Ne. Útočí denně znovu. Dnes už i na naivní romantickou Ameriku, která chce řešit krizi jednáním, když oni otevřeně doporučovali válku. Nejsou pod hrozbou oprávněných právních ustanovení (policie ani justice nekoná), ale opírají se o podporu školních dětí, které učitelé vyvedli ze škol na demonstrace. Faktické objektivní slovo do našich veřejnoprávních prostředků není připuštěno.

V současné době jsme svědky na TV Barrandov kritiky hospodaření a řízení ČT. Jistě se jedná o závažné věci, které je nutno řešit, ale podstatné pochybení je v politickém zpravodajství a analytické činnosti, která je účelově cílena k neobjektivnímu ovlivňování veřejnosti. Příklad komentování a současné „hrozby“ z případné možné dohody ve věci korejského problému je toho dalším důkazem. Tím by se totiž ta vytoužená válka našim mediím opět vzdálila.

Závěr k současnému situaci

Po zralé a odpovědné úvaze je nesnadno obhajovat televizní pořádky jak z ekonomického hlediska, tak předně z politického zaměření jejich vedoucích činitelů a „vybraných“ komentátorů. Je nemožné se dnes postavit za  Českou televizi a současné poměry nezměnit. Ano, je to dobrý „vývar“ pro pár vyvolených „umělců“ a aktivistů, ale předně právě její politické zaměření je již dávno v rozporu s fakty i zdravým rozumem a dokonce i se zákonem o České televizi. Mimochodem, po dohodě Trump - Kim se ČT dostává na vysněnou antiamerickou pozici.

Zde je nutno, aby konaly ty instituce ke správě ČT zřízené či dokonce policie a justice. Je to jen otázka vůle, odvahy a organizačního zajištění. Daleko závažnější je problém politického zaměření. V České televizi, ale i v Českém rozhlasu se setkáváme s jednostrannou rusofobií. Přitom je obecně známá nejenom tendence, ale nutnost vzájemné spolupráce velmocí k řešení problémů globalizovaného světa, které vyžadují hledání dohody a důvěry na univerzálním základě. V našich malých poměrech se veřejnoprávní média pozvolna snaží přejít také na linii antiamerikanismu, jak již vyhrožuje „Policy paper“ z CEVRO institutu, nedávno vydaný za podpory Ministerstva zahraničních věcí, pro případ, kdyby se USA chtěly opět vrátit ke spolupráci (jako v devadesátých letech) coby podmínce pro řešení světových problémů, které nyní jsou závažné, ale společné pro globalizovaný svět. Při uvědomění si této situace je zřejmé, že rusofobie má v sobě skryté i prvky antiamerikanismu. Stačí jen trochu uvažovat.

To nejen předpokládá, ale i vynucuje vrátit veřejnoprávním médiím vyvážený přístup politického komentování a umožnit i kritiku těch, jejichž vlastní nižší intelekt (viz jejich komentáře) a zášť vedou k šíření nepřátelské atmosféry. Před námi skutečně stojí problém navrátit svobodu objektivního zpravodajství, kritický přístup a odmítnout systém „vyvolenců“ nebo prolhaného podvodníčka Moravce, který nám propagoval neustále neexistující záruky ve Smlouvě NATO. To může vyhovovat jen těm, kteří na médiích finančně parazitují a navíc chtějí šířit a udržovat atmosféru strachu. Po této stránce TV Barrandov nakročila správně, ale podstata problému, jak uvádíme výše, je však jinde.

JUDr. Miroslav Polreich, bývalý rozvědčík a diplomat