Pan Šmucler píše o tom, že je potřeba získat imunitu obyvatel a zároveň ochránit nejzranitelnější skupinu – domovy důchodců (dále budu používat termín senior, protože v domově seniorů pracuji a slovo důchodce nepoužívám). Že si lidstvo bude muset časem vytvořit imunitu, protože ten virus nikam neodejde, je asi zřejmé, ale jsem překvapený, jaké navrhuje řešení člen krizového týmu ohledně seniorů, cituji: „A výhoda té imunizace je, že to třeba bude trvat měsíc dva. Když by to tak bylo, tak se dá říct: Hele, nastěhují se do domova důchodců tihle lidé, budou s nimi žít, nepůjdou domů. A ten domov důchodců je úplně super bezpečný, protože tam se nemůže infekce dostat. A mezitím to tady lidé prodělají, budou mít teplotu, nebo nebudou mít teplotu. Čili to je řešení, kdy jsme třeba za měsíc nebo za dva schopni to prodělat, aniž by byly nějaké oběti dramatické,“ radí Šmucler.

Pan doktor tomu možná nebude věřit, ale všichni senioři v naší republice nejsou v domovech pro seniory, a tak představa, že na dva měsíce nastěhujete už tak unavené zaměstnance domovů pro seniory do jejich práce a tím zabráníte navěky šíření viru, je úplně mimo realitu. Seniorů nad 65 let je v naší republice více jak 2 milióny a drtivá většina z nich, žije doma. A co uděláte s pracujícími seniory? Další ohroženou skupinou jsou lidé s nižší imunitou a chronicky nemocní. Co budou dělat v nemocnicích a v lázních? Také tam zavřete zaměstnance?  Na měsíc, na dva, nebo na půl roku. V našem domově seniorů jsme jako zaměstnanci připraveni kdykoliv tady s našimi seniory zůstat, ale musí k tomu být nejen pádný důvod, ale hlavě krizový plán s jasným cílem.  Protože jestli ten virus tady už s námi zůstane, je v podstatě nemožné tomu přenosu na kohokoliv zabránit. Ale je to jenom můj laický pohled. Plně si uvědomuji, že ta situace je pro všechny nová a najít řešení není pro nikoho snadné. Tento návrh pana Šmuclera je o to horší, že ho vyslovil jako člen krizového štábu, který tam byl z nějakého (neznámého) důvodu nominován politickou stranou jako expert. Myslím si, že si jako občané zasloužíme, aby se k nám informace o opatřeních, které připravuje krizový štáb dostaly až poté, co se jako návrh proberou a nějak vyhodnotí. Když si každý člen krizového štábu bude „honit“ vlastní body se svým návrhem v médiích, aniž by byl nejdříve probrán v krizovém štábu, tak pro nás, pro občany, je to velice nepřehledné a můžeme začít ještě více ztrácet v tento štáb důvěru.

Miroslav Šlanc