Ano, v zimě máme jahody a borůvky. Super! Maruška už nemusí chodit za dvanácti měsíčky a žadonit. A nám se to zdá fajn. Mně se to nezdá. Prostě na to nemáme právo. Je holt zima, tak borůvky nerostou. A ono se nám to vymstí, bortit přirozenost Přírody. Něco za něco. Není přece možné, abychom měly jen výhody. Ta překotná globalizace je tlačená bezohledným byznysem nadnárodních korporací hledajících lacinější výrobu s větším ziskem na konci světa, třeba i u potenciálních nepřátel. To je přece vlastizrada!

Oni hamouní a nás upokojí borůvkami v lednu. A většina jim na to hloupě skočí. Někdy se to však prostě sečte. Za čas. Šílenou transkontinentální dopravou, zaneřáděnými oceány, dálnicemi, vzduchem i přesuny zla, třeba právě koronaviru či hackerů v pozadí stojících jako lidské hyeny. Ale i naším pádem z vrcholu naší pýchy na to, jak jsme silní a mocní, jak máme všechno, a nikdo na nás nemá.

Léta se snažím naznačovat, že pouze materiální svět a ekonomický rozmach není naším spasením, není to zázrak, který vše uplatí. Není to žádná záruka, že to furt pojede. Jednoduše nyní jsme po delší době zase na jedné lodi, jak bychom měli správně pořád být. A náhle vidíme, že nejsme tak všemocní, jak se ještě nedávno mohlo zdát. Ani naše nejvyspělejší technologie, v jejichž spárech si rádi hovíme, není všemocná. Rádi věříme, že ona a její děsivý pokrok nás vždy uchrání, že nám vždy pomůže. Ne, vážení, ta „hejblata“ nám pouze dávají zdání, že si žijeme díky jim pohodlněji, že máme vše na dosah, že máme vše on-line, že máme vše na háku.

Rádi si dokazujeme, že je to fajn mít vše na disku, na počítači, vždy jaksi po ruce, než se třeba hrabat mezi papírovými deskami a šanony. Všechno je přece jednodušší a rychlejší. I já propadám psaní na počítači a vidím výhody oproti psaní na psacím stroji značky Consul s kopíráky a se škrtáním a přepisováním. A protože jsem technický ignorant, tak mi něco z počítače občas zmizí a láteřím. A tehdy vzpomenu na moji Consulku a na Miroslava Zikmunda, který ji neopustil a má recht. Možná se k ní zase vrátíme, a tak ji pro jistotu mám na půdě, i když jsem už taky dost zlenivěl.

Ano, pořád to jde, dokud to funguje. Ale máme my nějakou záruku, že ta technologie bude pořád a za jakékoliv situace fungovat a jednat v náš prospěch? Pochybuji. Při této příležitosti vždy vzpomínám na slova Alberta Einsteina, který to už věděl dávno, že ta vynikající technologie nás jednou dožene a zahubí. Konkrétně nás zahubí ta víra v její sílu. A pak přijde malá drobnost, ať už se jmenuje koronavirus nebo drobný black out či hacker a vše je náhle jinak.

Ze zvyku si vše zapisuji tužkou do deníku. Na PAPÍR! Schůzky, telefonní čísla, důležité vzkazy. Nechápu, proč bychom se měli spoléhat na počítače, které mohou kdykoliv vybouchnout. Jsou přece určitě prvním cílem našich nepřátel, jako ten koronavirus. Je třeba vše zálohovat, ale na starém dobrém papíře. A proto najednou vidíme, že celá nemocnice nemůže fungovat a dělat zákroky, protože vše je na počítačích, které jsou hluché. Náhle vidíme, že ty staré dobré pošpiněné ušmudlané ohmatané šanony jsou nepřekonatelné. A tak se aspoň recepty opět píší rukou, a je fajn, že jsme se ještě neodnaučili psát. I když, kdo ví, i to jistě a bohužel přijde.

Jde jen o to nepříliš věřit všemocnému pokroku, globalizaci a těm „hejblatům“ a být skromnější se svými potřebami mít všechno. Pak nám ani nebude vadit omezení v dodávkách jahod a borůvek z druhého konce glóbu ani v našem pohybu po glóbu ani v pokroku na celém glóbu.

Zjistíme i výhody koronaviru. Náš uspěchaný život se celkově zklidní a zjistíme, že to jde. Je to i velký návrat k rodině jako centru naší existence a života. Zřejmě se zvýší i porodnost. Vím, o čem hovořím, jsem totiž válečné dítě. Výrazně se snížily emise CO2. Čína je snížila o 25 procent! Jistě dojde i k návratu k jiným hodnotám, zejména duchovním.

A na závěr si nemohu odpustit moji tradiční noticku ohledně mých amazonských indiánů, kteří mají výrazně negativní vztah ke globalizaci. Jim koronavirus nehrozí. Nikdo nejezdí k nim ani nikdo od nich ven.

Mnislav Zelený-Atapana

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.