Pokrok samozřejmě existuje a to ve formě vědecko-technického rozvoje, ale ten nelze považovat za přímo úměrný stavu společnosti. Je mnoho oblastí, kde vědecko-technický rozvoj učinil z lidí ještě větší zvířata, než byla v minulosti. Tedy velmi snadno zde může způsobit kontraproduktivity, deformace a společenské degradace. Mnoho příkladů existuje v oblasti zbrojní výroby, potravinářství a dokonce i ve farmaceutické výrobě, či informačních technologiích.  

Každá deformita a kontraproduktivita se samozřejmě negativně podepisuje na stavu společnosti, kde způsobuje ekonomické, sociální a kulturní rozpory, čehož výslednicí je politické víření a politická nestabilita, vedoucí až k rozkladným procesům uvnitř společnosti, která ztrácí svou identitu a integritu. Tyto procesy jsou příčinou společenského napětí, kde se společnost začne rozdělovat na frakce, což v konečném důsledku ohrožuje samotnou státní suverenitu. V tomto směru máme zřetelný příklad v tom, kam až naší republiku dovedl vstup země do NATO a EU. V tomto smyslu však není ohrožena jen ČR, ale veškeré Evropské země. Díky direktivě EU a EP, které zbavily dříve suverénní státy části jejich suverenity byla Evropa jako taková vmanévrována do situace v jaké bylo příkladně Rakousko-Uhersko před první světovou válkou. Stejně jako tenkrát v Rakousku-Uhersku jakožto soustátí, probíhají dnes v EU rozkladné a hnilobné společenské procesy. Je jistě otázkou, kam až nás tyto procesy dovedou, nebo kam až to necháme dojít. Osobně se domnívám, že tyto procesy jsou už nezastavitelné a dovedou Evropskou společnost až do stavu války, kde každý z nás bude nucen bojovat o holý život. Svým způsobem se již v jisté formě války nacházíme, ale většina společnosti si to díky materialismu ve vlastní hlavě ani neuvědomuje. Je to zatím tichá válka, která nás a naše děti zabíjí skrze toxické potraviny, skrze toxické léky nebo očkování, ale také skrze morální a kulturní rozklad.

S jistým obdivem můžeme vzhlížet do období první republiky, kde samozřejmě nebylo vše dokonalé, ale z morálního a kulturního hlediska se společnost povznesla a dosáhla v rámci Československa mnoha úspěchů. Bylo to dáno vytouženou samostatností republiky, která národ semkla a povznesla, z čehož pramenila i národní hrdost. Škoda jen, že toto období bylo tak krátké a že kapitalismus započal velmi rychle vytlačovat ze scény demokracii skrze monetární systém, na což reagovali tehdy pouze někteří příslušníci sociální demokracie svým odštěpením od mateřské strany a sloučili se pod ideou a hlavičkou strany komunistické.  Morálně a kulturně však společnost neklesla. V té době nebylo možné, aby ve vládě nebo parlamentu seděli homosexuálové či lesby. Bylo nemyslitelné, aby byl jako čelní představitel národa nějaký pornoherec, prezentující se veřejně svým dyndonem, nebo aby ministrem obrany byl herec, který má tak ostrý zrak, že při střelbě musí zavřít obě oči. Bylo nemožné, aby si vůbec někdo dovolil zvažovat kandidaturu na post prezidenta republiky, když jeho minulost sebou nesla lidské či politické bahno. Viz pan Horáček a Pospíšil.

Dnes, když se podíváme okolo sebe a zjistíme, kam až jsme klesli-věřte není to hezký pohled. Je to horší ještě o to, že tento stav není jen problémem České republiky, ale celé EU, která chtě nechtě připomíná jeden velký nevěstinec. Problém s migrací je už jen vyústění politické neschopnosti a úplné ztráty kulturního a historického povědomí údajných elit, které jsou v poddanství monetarismu. Ztráta kulturního a historického povědomí je bohužel s úspěchem aplikovaná i na naše děti ve školách a je vydávána za legitimní, což je příčinou značného názorového nesouladu mezi dětmi a rodiči, ale i mezi generacemi. Proto dílčím způsobem chápu jistou odtažitost mladé generace od politického dění-nechápou souvislosti, ale vadí mi, že tento mor ovlivňuje i klasické fungování rodiny a soužití generací, na což ve výsledku krutě doplácí všichni a všichni navzájem si škodí a ubližují. Tato nemoc národy postupně zabíjí.