Takže občanští demokraté se dnešním hlasováním vlastně k unijnímu rozpočtovému úzu přiblížili, neboť vládou vloni na podzim schválená předloha ústavy přes námitky opozice prošla prvým čtením. Může se ovšem stát, že narazí ve většinově levicovém senátu, pokud se za ní nepostaví nový prezident, který ale zatím nedělá dojem, že bude plédovat pro návrhy pocházející z vládní dílny. A jelikož jsou tuzemská ústava a evropský kompakt do značné míry spojité nádoby a jinak eurofederalista Zeman říká, že fiskální pakt má smysl přijmout až po vstupu do eurozóny, je osud poměrně striktních domácích rozpočtových pravidel ve hvězdách. A nezapomínejme, že jde o zákon ústavní, který musí sněmovna přijmout třípětinovou většinou a koalice samozřejmě sto dvacet poslanců nemá. Nicméně samotný fakt, že se ústava začala projednávat ve parlamentu, nepochybně rozvíří debatu o rozpočtové disciplině jak čistě domácí, tak v rámci evropského společenství. A může přinést i jisté názorové posuny, jak už se v demokraciích stává.  

Euro-pakt požaduje po členských zemích udržet celkový deficit pod šedesáti procenty HDP, jinak jim hrozí ostré sankce. Ty státy, které se pohybují sice blízko, ale stále ještě pod uvedenou hranicí, ale mohou celkem volně dýchat, jen držet roční dluh na jednom procentu, což je norma, kterou bychom podle České národní banky mohli být schopni splnit.  

Domácí ústava také hovoří o jakési generální nepřekročitelnosti šedesáti procentního celkového dluhu veřejných financí, ale hlavně obsahuje různé postihy po té, co deficit přesáhne už nižší limit. Kupříkladu po dosažení hranice 50 procent HDP by vláda musela požádat o důvěru a zavádí se i sankce vůči členům vlády i poslancům. A dohled nad veřejnými penězi by měla mít nově vytvořená pětičlenná, sněmovnou volená Národní rozpočtová rada. Čili hlídat dostatečnou průhlednost nakládání s veřejnými financemi, nebo komentovat eventuální dopady přijímaných zákonů na rozpočet. A společně s vládou koordinovat snižování státního dluhu. Ústava dále zavádí striktnější pravidla hospodaření místních správy a samospráv, které by neměly překročit opět šedesátiprocentní dluh, ovšem z průměru příjmů za čtyři roky. Podle premiéra není možné, aby šetřil stát a obce a kraje se zadlužovaly.  

Záměr obsažený už v programovém prohlášení Nečasova kabinetu a není žádnou českou anomálií, podobně brzdné normy platí mimo jiné ve všech čtyřech zemích, s nimiž sousedíme. A dodávám, že o čemsi podobném hovořila ještě za Klausova premiérství ODS.  

Opozice, jak už bylo řečeno souhlasí s finanční ústavou jen rámcově, požaduje různé změny a hlavně prováděcí zákon. "Ten musí počítat s tím, že Česko bude procházet hospodářskými cykly, a při krizích nesmí vládě svázat ruce," řekl šéf sociálních demokratů Bohuslav Sobotka, zřejmě si vědom, že by pod bičem finanční ústavy mohla jako prvá hospodařit jeho vláda. Však poslanci ČSSD také poukazují na to, návrh předkládá koalice na sklonku funkčního období a začal by nejspíš platit až pro další vládní i sněmovní garnituru.   

Na závěr ještě dodejme, že někteří ekonomové kritizují nastavení pravidel a sankcí, které ale nepočítají s tím, že může přijít podstatně hlubší a trvalejší krize, ve které se politikové přesto budou muset řídit nepružnou ústavou a upadnout začarovaného kruhu. Nicméně jiní experti oponují, podle nich přece velké krize nepřicházejí s čistajasna a ústava pamatuje i na speciální situace. Kupříkladu ekonom Pavel Sobíšek doporučuje nejen přijmout ústavu, ale také evropský kompakt, coby důležitou pojistku.  

O fiskální pakt se politici sice nyní přou, jak bylo řečeno v úvodu, ale do určité míry k němu přece jen prostřednictvím domácí ústavy míří.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele