Důvěra strany LIDEM přeci nemůže být ohrožena, žádná neexistuje. A upřímně řečeno není k ní ani nedůvěra. Veřejnost nechová vůči tomuto subjektu žádné city, jen vnímá, že jde o součást koalice, bez níž by se vláda poroučela. A pozornější občané si snad aktuálně všimli, že se šéfová LIDEM pokouší změnou parlamentních pravidel dospět k ustavení poslaneckého klubu, k čemuž jí doposud scházela dvě křesla.

O počtu osmi zákonodárců LIDEM žertoval mimochodem před nedávnem v Hospodářských novinách Jindřich Šídlo: prý se toto by se toto číslo mohlo v příštích volbách shodovat s počtem obdržených hlasů.  

Jinými slovy, co měl citovaným výrokem pan ministr na mysli, těžko hádat. Víme ale, že šlo o reakci na výzvu předsednictva, aby z vlády odešel, a to kvůli ještě pořád vlastně novému, ale jinak starému známému registru vozidel. Který se sice po počátečním kolapsu (tehdy Dobešovi hrozilo odvolání, i když premiér se do něho moc nehrnul), podařilo uvést do chodu. Potíže ovšem přetrvávají, a kupříkladu městští strážníci si stěžují, že nemohou motoristické provinilce pokutovat, ačkoli je mají změřené a kamerami natočené, neboť protože je v registru nedohledají. A stížností je víc. Stejně se ale nezdají tak fatální, aby bylo nutno volat po ministrově hlavě. Jenže vztah Karolíny Peake k Dobešovi ochladl už před časem a každá záminka se jí asi hodí. Přitom šlo na jaře o jejího důležitého spojence při štěpení Věcí veřejných.  

Kdyby se Dobeš nepostavil vůči Bártovi, bůhví, jak by to bylo celé dopadlo. Ale je také pravda, že v krizi hrál solitérskou roli a té se do značné míry drží doposud. V kuloárech se delší dobu tvrdí, že Dobeš má blíž k ODS, než ke straně, za níž ve vládě sedí. I když... na ministerstvo jej vlastně delegoval ještě Vít Bárta a teoreticky by se dalo diskutovat o tom, do jaké míry je Dobeš straně LIDEM vůbec zodpovědný a měl by být poslušen výzvy předsednictva. Navíc už jednou nesložil ministerský mandát podle přání vedení strany, ač k tomu tehdy Radek John vyzval všechny ministry „veverek“.  

Na každý pád je teď Peake poměrně ostrá: když ministr připustil, že rezignuje, ale až v prosinci, předsedkyně strany to označila za právnické kličkování a zbabělost (ve výzvě totiž není řečeno, aby složil funkci ihned). Její snaha dosadit do čela dopravy kohosi loajálnějšího straně LIDEM je poměrně očividná. A Peake ví, že Nečas není v pozici, kdy by se mohl o Dobeše nějak zásadněji přít. Vyhlíželo by také absurdně, aby se snažil držet ve vládě ministra, kterého odvolává vlastní strana. Vyhodit ho ale zároveň asi netouží, Dobeš mu asi nevadí a příchod nového ministra by mohl znamenat personální rošády a narušení pracně nastaveného systému v němž jsou na různých postech lidé různě užiteční a mající zase nějaké jiné nezanedbatelné vazby. Politika je věc složitá a udržet se v ní značně komplikované.  

Během středy se do kauzy vložil dokonce prezident, jemuž bude Karolína Peake asi těžko imponovat. Václavu Klausovi se zdál Pavel Dobeš jako „jeden z relativně velmi úspěšných ministrů“ (ponechme stranou kontradikci v sousloví „relativně velmi úspěšný“, netřeba tahat pana prezidenta za slovíčka), a nikdy prý nebyl předsedou vlády nebo někým jiným informován, že by měl šéf složitého resortu „problém defektu práce“. Ani tento nevšední výraz nebudeme glosovat. A prezident ještě dodal: „To říkám rezolutně a velmi nahlas.“ Jistě, jde o hlavu státu, váhu takové prohlášení mít může. Klaus si navíc už jednou vyzkoušel, co se stane, když na návrh premiéra odvolat ministra nebude reflektovat. Nestalo se, jak známo, nic. I když to leckdo chápal jako jasné překročení pravomocí. Pikantní je, že šlo také o Dobeše. Samozřejmě ovšem Josefa, který pak ještě zůstal poměrně dlouho v čele ministerstva školství.  

Třeba se prezident chystá nyní ve vládě udržet i Dobeše číslo dvě. Což by byl ovšem mimo jiné hezký projev příznačně klausovské kontinuity.

komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele