Jde samozřejmě o dnes už slavný rozhovor hlavy státu v přímém přenosu Českého rozhlasu. Představme si, jak ho mohl vnímat posluchač zároveň čímsi zaměstnaný.

Kupříkladu si při prezidentově chybné anglické výslovnosti mohl myslet, že jde o nějakou starou historku, v níž celník vyžaduje cestovní doklady. Neboť co jiného by slovo „pasy“ mohlo znamenat? Vzápětí se ale řeč jakoby stáčí na nespolečenské oblečení prezidentem čerstvě vyznamenaného režiséra. Což hlava státu odbývá ležérně: „bunda sem, bunda tam.“

Náhle náš roztržitý posluchač zaslechne cosi o pornografii a zmateně se podiví, proč znovu hlava státu vytahuje už zapomenutý exces své dcery, věrohodně zaznamenaný tehdy médii. Ale ukáže se, že prezident hovoří o provokatérkách z ruské skupiny Pussy Riot. A nesoustředěného recipienta zarazí, jak první muž státu dost nečekaně málem už označil ruské soudce, které neblahé výtržnice poslali na Sibiř, velmi peprným slovem. A dokonce ho vyřkl, ale zase hned zmírnil.

To už je onen posluchač popleten úplně. Ale ještě stačí zaznamenat z prezidentových úst další ozvěnu výčepního slovníku. A v tom případě se mu zdá, že na adresu poslanců schválivších služební zákon mohl jít prezident určitě o něco dál. Což by lépe odpovídalo jeho momentálnímu verbálnímu rozmaru.

Druhý den přečte si náš člověk od rozhlasového přijímače denní tisk a kolegové v práci mu pustí vybraná místa prezidentovy promluvy k národu z internetu. V hlavě se mu tedy poněkud rozjasní. A dozví se také, že se prezident odkazuje na předmluvu Jaroslava Haška ke Švejkovi.

Ve skutečnosti jde sice o doslov k prvnímu dílu, ale na tom nesejde. A autor tu ovšem vskutku hájí autentickou mluvu hostinského Palivce, jejíž vytečkovávání by Hašek považoval za pokrytectví. Náš muž však stále nechápe, co to má společného s vystoupením prezidenta, který svévolně a špatně překládá název sdružení ruských aktivistek a nadto nepravdivě tvrdí, že se jím třikrát užitým a veřejně podle všech myslitelných, byť nepsaných pravidel zapovězeným slovem hemží jejich texty. Takže si nezaslouží žádné hájení. Podle této logiky pak šli druhdy příslušníci českého undergroundu za mříže plným právem.

A onen nesoustředěný posluchač ještě vidí v televizi prezidentova mluvčího, jak, ač sám vzhledu ukázkově kavárenského, hovoří o „zdivočelé pražské kavárně“. Těžko říci, co si pod tím vybavit. Asi nikoli turistické návštěvníky Slávie, nebo reprezentanty spíše podnikatelské sféry z kavárny Louvre. Možná má mluvčí na mysli kavárny méně konformní. V těch by ale snadno mohl potkat mladé lidi fackující veřejně osoby, které jsou podle nich anti-komunisty. A prezident přece už léta hovoří o „primitivním antikomunismu“.

Takže náš muž opět tone ve zmatku. A tak se pro jistotu na příště Hovorům z Lán zdaleka vyhne. Dětem už je poslouchat zakázal. Pod pohrůžkou srážky z kapesného. To by mohlo fungovat.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.