Rusko

Trump byl vstřícný především vůči Rusku a s jeho prezidentem si vzájemně vyměňovali komplimenty. Vladimir Putin mezi prvními zaslal do Washingtonu blahopřejný telegram a vyjádřil přání „plně obnovit vztahy s USA“. Budou-li si skutečně rozumět, může skončit druhá studená válka, která začala konfliktem na Ukrajině. Trump na rozdíl od Clintonové nepovažuje za úhlavního nepřítele Rusko, ale Islámský stát a v Moskvě naopak vidí spojence, se kterým je možné Daeš porazit. Dojde-li k détente mezi supervelmocemi, dá se očekávat i zrušení protiruských sankcí nebo stažení vojsk NATO od ruských hranic, čehož se obávají tradičně rusofóbní Pobaltské státy a Polsko.

Ukrajina

Na Ukrajině vyvolalo Trumpovo vítězství zděšení, protože tamější zkorumpované post-majdanovské elity vsadily vše na vítězství Clintonové. Kyjev podněcoval Washington v nepřátelství vůči Moskvě a snažil se vtáhnout NATO do konfliktu na Donbasu. To je nyní zcela pasé i vzhledem k tomu, jak se přední ukrajinští politici o republikánském kandidátovi vyjadřovali. Kritikou na jeho adresu nešetřil expremiér Jaceňuk ani ministr vnitra Avakov. Zcela bezprecedentním způsobem nehodným diplomata zasáhl do předvolební kampaně ukrajinský velvyslanec ve Washingtonu, který otevřeně vyzval Američany, aby Trumpa nevolili. Ten pobouřil Ukrajince zejména výrokem o možném uznání anexe Krymu vzhledem k tomu, že většina jeho obyvatel si přála spojení s Ruskem. Zároveň odmítá Ukrajině dodávat zbraně a angažovat se v boji proti „separatistickým“ povstalcům.

Čína

Ačkoliv Trump do Pekingu vzkázal, že „Čína znásilňuje Spojené státy svou nepoctivou obchodní politikou a že manipuluje s kurzem domácí měny, aby zvýšila konkurenceschopnost svého exportu“, v „Říši středu“ jeho zvolení uvítali. Sice je považován za velkou neznámou, ale pro Číňany je mnohem přijatelnější než jestřáb Clintonová, která vyhrožovala přitvrzením v Jihočínském moři. Trumpa v Pekingu vnímají jako byznysmena, se kterým lze pragmaticky vyjednávat a dohodnout se, zatímco s Clintonovou mají negativní zkušenosti už z dob jejího působení na ministerstvu zahraničí. Čína také očekává oslabení zájmu USA o Jihočínské moře a asijsko-pacifický region obecně, což se nelíbí Japonsku, Jižní Koreji a Taiwanu.

Izrael

Ať je v USA u moci demokrat nebo republikán, vždy prosazuje zájmy Izraele jako klíčového spojence. Za Obamovy vlády ale došlo k výraznému ochlazení vztahů a otevřené nesnášenlivosti mezi dosluhujícím prezidentem a izraelským premiérem Netanjahuem, který Trumpovo zvolení přivítal a označil ho za „skutečného přítele izraelského státu“. V Tel Avivu totiž spoléhají na to, že splní svůj předvolební slib o uznání Jeruzalému jako hlavního města židovského státu a přesunu americké ambasády tamtéž. Izraelští jestřábi doufají, že USA definitivně zamítnou právo Palestinců na vlastní stát.

Evropská unie a NATO

Prohnilé multikulturní elity z tradičního establishmentu si přirozeně přály vítězství Hillary, která sdílí jejich pohled na svět. Proto nepřekvapí, že Juncker, Merkelová a Hollande přijali zprávu o Trumpově vítězství velmi chladně. Naopak britský kabinet Brexitu ho považuje za spojence, se kterým upevní tradiční transatlantickou vazbu. Vzhledem k Trumpově skepsi vůči NATO se musí jeho členské státy připravit na větší výdaje na obranu, protože USA odmítají dále nést veškeré náklady. Je šance, že NATO bude transformováno z reliktu studené války na skutečně smysluplný obranný pakt, který místo harašení zbraněmi vůči Rusku začne hrát aktivní roli při obraně Evropy před řízenou muslimskou invazí.

Kuba, Mexiko a Írán

Tyto země by jistě spíše uvítaly vítězství Clintonové a pokračování Obamovy politiky, protože příchod Trumpa do Bílého domu pro ně znamená změnu k horšímu. Ve vztahu ke Kubě sice uvedl, že myšlenku normalizace vztahů s „ostrovem svobody“ podporuje, ale nelíbí se mu vyjednaná dohoda, která je prý příliš „měkká“ vůči tamnímu režimu. Od Havany tak bude zřejmě požadovat více ústupků ohledně politických svobod. Kubánci se obávají, že přijdou o výhody, které v poslední době přinesl rozvoj turistiky.

Vůči Mexiku volil Trump ještě ostřejší výroky – na hranicích s USA požaduje vybudování zdi, kterou zaplatí mexická vláda a navíc usiluje o větší protekcionismus ve vzájemném obchodu. To by však mohlo poškodit obě země, protože Mexiko je pro USA třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem. Trump před volbami Mexiko navštívil a při jednání s prezidentem Enrique Peňou Nietem hovořil mnohem umírněněji než na předvolebních mítincích.

Tvrdá kritika jaderné smlouvy s Íránem, kterou loni uzavřela Obamova administrativa, vyvolala v Teheránu značné znepokojení. Nicméně prezident Hasan Rúhání tvrdí, že dohodu nelze vypovědět, protože byla stvrzena rezolucí Rady bezpečnosti OSN a uzavřena nejen s USA, ale s více velmocemi.

Sýrie

Trump je nakloněn konsensu s Moskvou a prioritou pro něj není svržení Bašára Asada, ale porážka Islámského státu. Dohoda Moskvy a Washingtonu by mohla vést k rychlému konci války v Sýrii a k celkovému détente v mezinárodních vztazích. Je pozoruhodné, že po telefonátu mezi Trumpem a Putinem začala mohutná rusko-syrská ofenziva proti teroristům z IS a bývalé Fronty Nusra, která by mohla válku ukončit. Bitva o Aleppo se možná blíží do finální fáze.

Závěr

Obecně se očekává, že Donald Trump naváže na starou republikánskou tradici izolacionismu a USA se místo role světového četníka budou soustředit více na vnitřní problémy země. Prakticky každý americký prezident po roce 1945 měl „svoji“ válku nebo někde intervenoval a to se teď může změnit. Zřejmě tak skončí podpora různých „umírněných teroristů“ a „rebelů“ a zároveň ustoupí důraz na lidsko-právní agendu, kterou vystřídá ekonomický pragmatismus a politika vzájemné výhodnosti.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.