O podporu voličů se utká osm hlavních formací zastoupených i v současném Stortingu. Podle průzkumu agentury Ipsos z poloviny prosince pravděpodobně všechny obhájí svá poslanecká křesla a navíc ani nedojde k zásadním přesunům voličské podpory mezi jednotlivými subjekty. Celkově lze konstatovat, že vládní strany mírně oslabují, zatímco opozice posiluje. Favoritem jsou jednoznačně sociálně demokratičtí labouristé (37,8 %), kteří si udržují výrazný náskok před druhými konzervativci (23,3 %). Třetí místo by obhájila Progresivní strana (13 %) hlásící se k liberalismu, ačkoliv je politology často nálepkována jako pravicově populistická. Následuje agrární Centristická strana (6,8 %), nyní v opozici, která se v letech 2005 – 2013 podílela na rudo-zelené vládě. Další dvě středové formace, jež úzce spolupracují – liberálové a křesťanští demokraté – mají podporu 4,8 resp. 4 % respondentů. Nejslabší pozici mají přirození partneři labouristů – Socialistická levice a Zelení – obě vycházející z environmentálního programu.

Podle norské ústavy se parlamentní volby musí konat každé čtyři roky a Storting nesmí být rozpuštěn dříve, což znemožňuje konání předčasných voleb. Norský politický systém se vyznačuje stabilitou a soutěžením tradičních stran vycházejících buď z levicové, nebo pravicové ideologie. To činí tento systém čitelným a předvídatelným, neboť fenomén nepolitických, protestních a ideologicky neukotvených stran a hnutí severskou zemi dosud nezasáhl. Příznačná je i absence extremistických stran na obou pólech spektra. Výjimkou je snad jen krajně levicová Rudá strana vycházející z marxismu, jejíž potenciál však osciluje kolem 2 %. Ačkoliv labouristé posilují, může se opakovat situace z roku 2013, kdy se spojily pravicové subjekty, a vítěze poslaly do opozice. Nezáleží tedy jen na výsledku labouristů, ale i jejich levo-středových partnerů.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.