Nezdálo se mi, že by Tibeťané „úpěli pod čínskou nadvládou“, jak se nám snaží namluvit média hlavního proudu. Naopak, viděl jsem mnoho spokojených lidí, jejichž kvalita života se během posledních desetiletí neuvěřitelně zvýšila.

Modernizace zemědělství

Připomeňme, že Tibet byl do roku 1951 (de facto do roku 1959) teokratickým feudálně-otrokářským systémem s extrémně zaostalým hospodářstvím. Modernizace Tibetu začala bezprostředně po osvobození v roce 1951, avšak za nesmírně složitých podmínek. Po roce 1959 byla v Tibetu aktivně prosazována modernizace zemědělství a farmářství a změnily se způsoby výroby. Centrální vláda investovala obrovské sumy do zavlažovacího systému a do modernizace nástrojů zemědělské výroby. Kombajny, traktory a další stroje nahradily staré způsoby výroby – obdělávání půdy dvěma zapřaženými voly nebo ruční sklízení obilí srpy. Zlidověly moderní technologie jako např. hnojení a chemické hubení rostlinných škůdců, rozšířil se chov hospodářských zvířat i ochrana travnatých plání. Všechna tato opatření výrazně zlepšila podmínky a efektivitu produkce – celková sklizeň obilí vzrostla z 182 900 tun v roce 1959 na 961 500 tun v roce 2013.

Budování infrastruktury

V Tibetské autonomní oblasti, která má převážně rurální charakter, je stále poměrně zaostalá infrastruktura, což ztěžuje spojení mezi jednotlivými částmi země. Nicméně ústřední vláda výrazně investuje do stavby silnic a dálnic v rámci strategie rozvoje západních regionů ČLR. Kupříkladu dálnice z Lhasy do Nyingchi v jihovýchodní části regionu je teprve ve výstavbě. Kvůli své odlehlé poloze byla Lhasa v minulosti obtížně přístupná, to se však postupně mění. Výstavba horských silnic sjízdných pro motorová vozidla začala až v padesátých letech. Mezi nejvýznamnější pokroky v oblasti budování tibetské infrastruktury v posledních letech bezesporu patří letiště Gonggar nedaleko Lhasy, jehož vzletová resp. přistávací dráha měří čtyři kilometry kvůli vysoké nadmořské výšce a nízké hustotě vzduchu. V roce 2006 byla dokončena železniční trať Golmud – Lhasa spojující Tibetskou autonomní oblast s Čínou. Dopravu po této trati zajišťují speciálně upravené vlakové soupravy, které mají dvojitá okna chránící před UV zářením a kyslíkové masky, jež cestujícím pomáhají vyrovnat se s řídkým vysokohorským vzduchem. Dalším důležitým úspěchem je zprovoznění nového úseku železnice ze Lhasy do druhého největšího tibetského města Žikace v srpnu 2014. Všechny modernizační projekty přitom kladou obzvláštní důraz na šetrnost k životnímu prostředí.

Rozvoj průmyslu a turismu

Před rokem 1959 v Tibetu neexistoval moderní průmysl ani infrastruktura, země se izolovala od zbytku světa. Nyní se může pochlubit moderním průmyslovým systémem pokrývajícím více než dvacet sektorů s charakteristickými lokálními rysy včetně energií, lehkého průmyslu, textilu, strojírenství, těžařství, výroby materiálů, potravinářského, chemického a farmaceutického průmyslu, lidové řemeslné výroby a lékařství. Přidaná hodnota průmyslu prudce stoupla z 15 milionů jüanů v roce 1959 na 6,1 miliardy jüanů v roce 2013. Prosperuje i energetika, přičemž klíčovou roli hraje vodní, větrná a solární energie. Budování komplexní dopravní sítě včetně dálnic, železnic a letecké dopravy přispívá k větší otevřenosti země turismu, který je jedním ze zdrojů příjmů. V souvislosti s rostoucím počtem domácích i zahraničních turistů se rozvíjí obchod, hotelové služby a catering, kultura a zábavní průmysl a také informační technologie. Turismus se stal klíčovým průmyslem – v roce 2013 jich přijelo do Tibetu 12,9 milionů, což je o 22 % víc než v předchozím roce a celkový příjem z turistiky dosáhl 16,5 milionu jüanů.

Závěr: soustavné zvyšování kvality života

Od zahájení reformní politiky na konci sedmdesátých let dvacátého století se tibetská ekonomika zlepšuje prakticky každým dnem a souběžně s tím roste i životní úroveň místních obyvatel. Podle oficiálních statistik lokální HDP prudce stouplo ze 174 milionů jüanů v roce 1951 na 80,8 miliard jüanů v roce 2013. Rozsáhlé investice mají značný vliv na hospodářský růst Tibetu. Z výše uvedených skutečností doložených statistickými údaji vyplývá, že čínská vláda vynakládá obrovské prostředky na modernizaci a rozvoj západních regionů ČLR, což slouží ku prospěchu místních obyvatel, jejichž kvalita života se tím výrazně zvyšuje. Souběžně s modernizací je však kladen obzvláštní důraz na ekologii a ochranu životního prostředí, takže příroda zůstává prakticky nedotčena.

Vyšlo na vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.